Anglicky strukturovany zivotopis

Jelikoz sleduji co lide na nasich strankach hledaji (a mnohdy nenachazeji) rozhodl jsem se zalozit rubriku odpovedi na dotazy, ktere jste nepolozili. A zaroven tutu rubriku oteviram povidanim o tom, jak by mel vypadat zivotopis v anglictine, delany pro Anglicany (tedy nikoliv jen do anglictiny prelozeny zivotopis adresovany ceske firme).
Takze jak na takovy strukturovaný životopis anglicky vypada.
Prvne, je potreba si uvedomit, proc zivotopis delame a jak se takovy zivotopis zpracovava. Zivotopis jako takovy by mel stimulovat potencionalniho zamestnavatele k tomu, aby si vas vzal na pohovor, a aby bylo na pohovoru o cem mluvit. Hned z kraje je potreba si take uvedomit, ze se v zivotopise prodavate, a proto je potreba do nej psat jen to, co opravdo umite a to, co opravdu chcete delat. Jedna z nejcastejsich chyb je, ze clovek napise seznam profesi, kolem kterych se mihnul v domneni, ze tim zamestnavatele oslni a ten mu pak bude libat ruce. Opak je pravdou! Zamestnavatel se spis lekne, ze jste Ferda mravenec prace vseho druhu, co umi vsechno, ale nic poradne. S tim se poji druhy aspekt. Ten je, jak se zivotopis zpracovava. Ve vetsine pripadu firmy nenabiraji zamestnance sami, ale najimaji si na to agentury. Takova agentura ma tisice lidi v databazi. Aby vedela koho ma komu doporucit, tak zivotopis zpracuje, vybere z neho klicova slova a nasledne je porovna s pozadavky zamestnavatele. Ve vetsine pripadu je zpracovani automaticke, takze pokud do zivotopisu napisete, ze mate 10 let praxi, vysokoskolske vzdelani a umite vsechno (tedy napsali jste do zivotopisu i veci, kolem kterych jste se jen mihli, ktere vlastne neumite a ani delat nechcete), tak vam bude chodit hromada nabidek na praci, kterou neumite a delat nechcete.
Stejne je dulezite do zivotopisu psat pouze pravdu. V mnohych pripadech (zvlaste na dobre honorovanych pozicich) si agentury proveruji, jestli to co jste delali jste opravdu delali, jestli uvadena kvalifikace je pravdiva a tak. Firmy v Anglii opravdu volaji predeslym zamestnavatelum, skolam atd. aby si zjistili, jak na tom jste. Abyste se nebali, firmy v Anglii nesmeji davat negativni reference, takze i kdyz jste se s predchozim zamestnavatelem rozesli ve zlem, tak vas dotycny zamestnavatel nemuze pomluvit.
Tak a ted k tomu, jak takovy zivotopis psat. Uz nazvu je jasne, ze strukturovany zivotopis ma strukturu. Dala by se rozdelit takto (poradi nekterych prvku se muze lisit - o tom se zminim pozdeji u kadeho z temat).
Prvni veci je hlavicka - v ni je vase jmeno a kontaky na vas. Kontakt by mel byt anglicky (anglicka adresa), jelikoz anglicke firmy nerady pretahuji zamestnance z jinych zemi (krome vylozene specializovanych profesi).
Pod hlavickou by mel nasledovat "Personal profile". V nem se kratce rozepiste o sobe - kolik vam je, kolik mate praxe, jake vzdelani, jestli mate povoleni pracovat v Anglii a tak podobne. Par radek staci, zadne litanie.
Nasleduje sekce "Objective". V ni napiste co chcete delat. Vlastne je to sdeleni zamestnavateli, proc se uchazite o praci (de-facto kratsi verze motivacniho dopisu)
Pod Objective nasleduje sekce "Professional skills" - v ni heslovite, nejlepe seskupene napiste, co umite - upozornuji, ze se vyplati psat jen to co opravdu umite. Zivotopis vam u pohovoru bude neustale lezet pred ocima a vetsina dotazu a zadosti o detaily ze strany zamestnavatale se tudiz bude tocit ohledne temat v zivotopisu. Nezapomente do teto sekce pridat sve jazykove schopnosti - opet bodove.
Pod tim nasleduji bud sekce "Employment history", nebo "Qualification" - podle toho, jestli nejakou pracovni historii mate.
Employment history se pise od aktualni pozice po nejstarsi. Kazda pozice je uvozena jmenem zamestnavatele (+ kontakt), vyctem schopnosti, ktere jste v dane pozici pouzili, vyctem zodpovednosti, ktere jste meli a vyctem uspechu, ktere jste dosahli.
Aktualni pozice by mela byt rozvedena do detailu, starsi pozice jen heslovite.
Vzdelani alebrz kvalifikace. Zde bodove rozepiste formalni vzdelani (v poradi od nejvyssiho ukonceneho), nasledovane seznamem kurzu a dalsich kvalifikaci (certifikace, vyznacna skoleni ...)
Nasleduje kratky seznam vasich zalib a konicku pod hlavickou "Interests".
A pod nim obligatni sekce References kde se ze slusnosti pise pouze "References available upon request." Tato radka rika, ze mate referenty (z predchozich pozic, skoly atd.) a ze v pripade vybrani referenty dodate.
A to je vlastne vsechno. No ne uplne :-) Zivotopis je opravdu dulezita vec, tudiz si nejdrive zivotopis nechte projet korekturou (neni nic hloupejsihio nez gramticke chyby v zivotopisu!!!). Nasledne si nechte zivotopis sjet kamaradem, prateli apod. a v pripade anglickeho zivotopisu, i anglicky hovoricim clovekem.
Dalsi poznamka - zivotopis zasadne v editovatelen podobne! Tedy zadne pdf soubory, html a jine vychytavky. Zivotopis mejte zasadne ve formatu ms word (doc soubor)! Agentury vetsinou ze zivotopisu vyhazuji urcite veci (napr. kontaktni informace) tudiz dodat zivotopis ve formatu pdf je ztrata casu.
Zajimavou veci (alespon me se osvedcila), je zvyraznovani kvalifikace, technologii apod. bold fontem v sekci Personal profile. Personal profile je vetsinou nudne cteni, takze zvyraznenim pomuzete zamestnavateli v identifikaci dulezitych informaci.
A to je zatim vsechno. Pokdu si na to vzpomenu, tak sem dodam ukazku zivotopisu, abyste meli inspiraci :-)
Ondra

Vzhuru na Gibraltar!

Jak to tak vypada, nas posledni letosni vylet skoncil. Tedy vylet skoncil jiste, jen se zda, ze je zatim letos posledni - i kdyz nikdo nevi, treba jeste nekam vyrazime, ale je to dost nepravdepodobne ...
Takze kam jsme jeli - na Gibraltar. Podle pruvodce je to minizemicka na jihu Spanelska, hrda britska kolonie (jiz 300 let) a jedine misto v Evrope, kde se volne pohybuji opice. Rozhodne to stoji za shlednuti :-)

Nejlevnejsi letenky nebyly na prijemny cas - mineno, odlet v pul sedme rano, prilet zpet kolem desate vecerni. Zase na letiste se dostat neni problem, takze se to dalo prekousnout.
Let byl v poradku az na to, ze po trech hodinach letu na Gibraltar jsem pristali v Malaze (spanelske mesto Malaga, asi 100km vychodne od Gibraltaru). Jako vysvetleni nam bylo receno, ze na Gibraltaru je spatne pocasi - no nevim, kdyz jsem se tam kolem jedne odpoledni dostali, tak nic nenasvedcovalo spatnemu pocasi, ale co se da delat :-)

Ten den jsme si jen zasli nakoupit k Morrisonovi a prohledli si cast mesta. Nebudu to napinat, jednou ze zajimavosti Gibraltaru je fakt, ze letistni runway protina jedinou silnici na hranice se Spanelskem - proste jsou tam zavory a semafory a kdyz leti letadlo, tak se zastavi auta - neco jako zeleznicni prejezd, jen se jede pres runway :-) Velmi impozantni. To je jeste potreba si uvedomit, ze runway je defacto sirsi nez ostrov, takze se tahne napric severni casti vybezku a znacne rozsiruje jeho hranice.
Po teto odborne vlozce mohu rict, ze jsme si v pohode nakoupili, dosli na hotel, prosli se po meste, dali si veceri a sli spat.

Druhy den (v nedeli) jsme zustali ve spanelske casti (zapomnel jsem dodat, ze nas hotel byl ve Spanelsku, asi 500m od hranic). Poradne jsme se prosli (za coz jsem dostal od Eriky vynadano :-)) a vlastne jen relaxovali.

Treti a posledni den jsme jiz stravili v Gibralteru. Po odhlaseni z hotelu jsme se prosli po gibraltarske hlavni tride (Main Street) a vyjeli lanovkou na vrchol gibraltarske skaly. Ta na vrcholu dosahuje 420mnm, jelikoz samotne mesto je na urovni more.
Zajimavosti je, ze vetsi cast mesta je na umele vybudovanem utesu, postavenem ve 20. stoleti.
Na vrcholu hory jsou pak ony povestne opice - barbary monkey. Jsou to roztomila zviratka, ale stale divoka. Turisty berou jako zdroj zabavy a prilezitost k okradani :-) Vsude je clovek varovan pred pokousanim a docela bych veril, ze je mozne, ze by kousali - orachle na to byli dost :-)

Pak jsme se jeste stavili na odpocinek v botanicke zahrade, prosmejdili jsme obchody (vse bez dane a dovazene patrne z Anglie) - napriklad karton znackovych cigaret je tam za £12 (350CZK) a litr benzinu za 79p (25CZK).

A par informaci zaverem:

• Pocasi na Gibraltaru je dobre, je tam teplo.
• Z Gibraltaru je videt do Maroka - tedy do Afriky.
• Plati se tam librama, ale tisknou si vlastni penize, ktere jsou mimo hranice nesmenitelne - je dobre se jich zbavit, nebo pozadat pri nakupech o vraceni v britskych librach - eventuelne platit eurama (krome posty vsude akceptovane).
• Ceny v obchodech o moc levnejsi nejsou, asi proto, ze se vetsina veci dovazi z Anglie (kdyz jde clovek do obchodu, tak fakt nepozna, jestli je v Anglii, nebo na Gibraltaru).
• I pres to, ze oficialnim jazykem je Anglictina, lide mluvi hlavne Spanelsky - a to i prodavaci v obchodech.
• Vsude je hrozne moc much - jen se clovek zastavi, jiz ho obklopi ve velkych hejnech!
• Na hranicich pro pesi neni zadny problem, pokud chce clovek jet autem, tak tam jsou znacne fronty ve smeru z Gibraltaru (Spanele provadi kontroly, jestli lide nepasuji nezdanene zbozi).
• Ackoliv se zeme tvari jako anglicka, jezdi se tam na pravo a pouziva metricky system (ale treba mleko a pivo prodavaji po pintach - maji v tom zmatek :-))

No a to je asi vsechno :-) Ja si to tam uzil, Erika take, a pokud pojedete jiznim Spanelskem tak to za zastavku stoji. Ale srovnat to napr. s Jersey, to se neda :-)
Ondra

Gibraltar

Koncert Jarka Nohavici na Kings Cross

Byli jsme tam v pátek večer, bylo to velmi vtipné, veselé až rozjařilé, bylo tam spousta Čechů, tiež bratia Slováci a snad i pár Poláků, no a zkrátka jsme si domů odnesli pěkný zážitek :-)
Mějte se krásně, dovidenia, loučí se slečna EKG

Nohavica2008

Ostrov Jersey

Tak a je za nami jedna z mensich (weekend break) cest. Tentokrat na ostrov Jersey.
Prvne, neplest s mestem New Jersey v USA. Jersey lezi asi 14 km od Francie, u Normadie. Ostrov samotny ma kolem 110km2 a 90000 obyvatel. Prevedeno do srozumitelnejsi reci, na sirku ma ostrov asi 15km, na vysku 10km a hlavni mesto St. Helier ma 30000 obyvatel - takze zkratka maly ostruvek.

Jako vzdy, hlavni duvod cesty byly levne letenky. Ubytovani uz tak levne nebylo a pujceni auta take ne, ale zase jsme si rekli, ze si povyrazime z kopytka.

Nas vylet zacal v patek vecer odletem z letiste Gatwick. Jersey je co by kamenem dohodil, takze za 30 minut jsme jiz pristavali. Jelikoz ma Jersey unii s Britanii stran imigrace (Jersey je technicky Britska drzava) neprobiha na hranicich zadna kontrola, proste se vyjde ven. Tam uz na nas cekal zrizenec autopujcovny (Avis - vrele doporucuju - http://www.avisjersey.co.uk/) a nasmeroval nas k autu, ktere nas odvezlo k pujcovne samotne. Proste ostrov je maly, takze se nemuze plytvat mistem na parkoviste a stanoviste pujcoven.
Po prevzeti auta (BMW X3, 3.0 diesel, v plne vybave) jsme vyrazili do hotelu (SAS Radisson Waterfront opet vrele doporucuju - adresa zde). Nase navigace (Garmin 250W) Jersey zna, takze teoreticky nebyl problem se k hotelu dostat. Ale problemky byly. Prvne, cesty jsou na Jersey uzke, takze mnohdy kdyz potkate protijedouci auto, je potreba vycouvat a dat mu tam moznost projet.
Po druhe, hotel byl prilis novy, takze nebyl na mape. Moji vinou jsem tesne pred hotelem odbocil v domeni, ze cesta uz dal urcite nevede a po 15 minutach se tam vratil s tim, ze preci jen danou cestou zkusim projet a opravdu, hotel tam byl. Hotel sam o sobe byl opravdu luxusni a personal vzorovy.

Druhy den po snidani (mimochodem vynikajici snidani, asi nejlepsi co jsme kde zatim meli) jsme se vypravili na pruzkum okoli.
Podivali se na hrad St. Elizabeth, projeli se Jersey Eye (ruske kolo, 60m vysoke) a vypravili se do mesta. V zapeti jsme zjistili, ze Jersey je jakasi zmenseni Britanie s tim, ze je ovlivnena Francii. Jinak receno, da se tam sehnat vsechno, na co jsme zvykli doma, stejne obchody, stejne znacky, mluvi se tam anglicky, ale treba pekarny ci kavarny jsou vyslovene francouzske. I obyvatele mluvi se zajimavym prizvukem :-) Po prochazce a par zastavkach na caj jsme se vratili na hotel. Erika si odpocinula a ja se sel podivat na hrad. Zajimavosti totiz je, ze rozdil hladiny more pri odlivu a prilivu je pres 5 metru, takze to co bylo dopoledne zatopene, se odpoledne dalo projit suchou nohou. (Na fotkach se muzete podivat, jak obrovsky rozdil co se tyce krajiny je mezi prilivem a odlivem, neco takoveho jsme jeste nikdy nevideli a byli jsme doslova ohromeni!) Bohuzel hrad byl zavreny, ale samotna prochazka po dne more je zazitek. Vecer jsme si dali vynikajici veceri v hotelu a sli spat.

V nedeli jsme vyuzili toho, ze mame auto. Po odhlaseni z hotelu jsme si vyjeli na cestu kolem ostrova.
Hned z kraje je treba rict, ze ostrov ja tak maly, ze staci hodinka na jeho objeti. Kdyby byly silnice o neco sirsi a mene klikate, dalo by se to zvladnout za polovicni cas. Prohlidka ostrova zabrala nejaky cas - mne se nejvice libily bungry - pozustatek okupace ostrova Nemci za druhe svetove valky (fotky najdete v galerii pod clankem).
Priroda je na ostrove velmi krasna, dokonce jsme videli o ony famozni jerseyske kravicky (fotku bohuzel nemame, ale je to velmi roztomile zviratko, hnedo-bezove :-)) Take jsme se podivali po skalach u zapadniho brehu atd. Bylo toho dost.

No a vecer jsme uz jen prijeli na letiste, hodili klice do kastliku, nastoupili do letadla a sup domu. Proste takovy normalni vikend na pohadkovem ostrove. Vrele doporucujeme a slibujeme, ze pokud bude moznost, tak se tam rozhodne jeste podivame!
Ondra

PS: pokud ma nekdo nejake dotazy stran Jersey, rad zodpovim, proste nechejte vzkaz pod clankem. Einfach :-)

Jersey

Mamička a Lucka v Londýně

Jak už Ondřejíček psal, přivezli jsme si s sebou do Londýna naši mamičku a mou milou sestřičku Lucku. Nikdy předtím tu nebyly a tak měli celý týden oči navrch hlavy, což mě, jakožto jejich průvodce, velmi těšilo :-)
V sobotu jsme si potom všichni čtyři i s Ondrou udělali výlet do Brightonu a to byl asi nejhezčí den co tu prožily, jelikož Brighton sám o sobě je velmi krásné město, navíc Lucka nikdy v životě neviděla moře, takže i toto bylo pro ni poprvé, no a byli jsme i v lunaparku a tak, navíc bylo krásné letní počasí, obloha bez mráčku, no zkrátka hezčí den jsme si na závěr návštěvy nemohli přát.
V nedeli jsme se pak uz jen rozloucili, zamavali mamicce a Lucince na letisti a poprali jim pekny let. A ihned jsem se zacala tesit, az obe tyto miloucke osubky znovu uvidim :-)
Má-li někdo zájem podívat se na fotky, jak jsme si to tu užívali, směle do toho!
Loučím se, mějte se krásně. Slečna EKG

Mamicka a Lucinka v Londyne

Mamicka a Lucinka v Londyne 2

Cesta Evropou - Francie - Andorra - Italie - Chorvatsko - Bosna a Hercegovina - Plitvicka jezera

Zacatek

Francie

Andorra

Zpatky do Francie

Italie

Chorvatsko

Bosna a Hercegovina

Plitvicka jezera

Cesta do Ceska / Zaver

Takze nase zatim nejdelsi a nejdobrudruznejsi vyprava skocila. Predne nekolik statistickych udaju:
5020 mil (cca 8000 km)
300 mil za den
550 litru benzinu
68 litru vody co jsem za tu dobu vypil :-)
2500 liber
12 statu
7 hotelu
Uz z techto cisel je patrne, ze lepsi vypravu jsme si nemohli prat.

A ted poporade. Nekdy na jare nas napadlo, ze by bylo zajimave udelat si vypravu skrz naskrz Evropou. Probehlo mezi nami nekolik vzrusenych debat a vlastne az do poloviny cervence nebylo jasne, jak vlastne bude vyprava vypadat. Pracovnich variant bylo nekolik (celkem 3 :-)) a nakonec vyhrala ta kompromisni (jak to tak byva). Ta pocitala s vyjezdem v patek, projetim Evropy od zapadu na jih, vychod, pak sever a pak zpet na zapad. Puvodne trasa pocitala s opacnou rotaci (rekneme ve smeru hodinovych rucicek) - tedy od zapadu na vychod, pak na jih, pak na zapad a pak na sever... no myslim, ze je to uplne jasne :-)
Bohuzel slecna EKG mela jiste povinnosti v Trebici, takze z teto varianty (kterou jsem navrhoval ja) seslo a ja to nakonec jeste sam rad uznal za nesmysl.

Priprava vypravy zabrala nejaky cas a nebyla veru jednoducha. Museli jsme zaridit ubytovani, prejezd tunelem do Evropy, pojisteni auta, prohlidku auta, nakup surovin, map, plany, ale vse se zdarilo! Takze jsme v patek 22/08/2008, nekdy kolem 16:00 nastoupili u nas za barakem do auta a vyrazili.

Prvni den: cilem prvniho dne bylo se dostat do Francie (mestecko Tilloy Les Mofflaisnes) a tam slozit hlavy. Byl to jeden z tech mene zajimavych dni, jelikoz jsme se k tunelu dostali naprosto bez problemu, tunelem projeli taktez bez uhony a hotel nasli na druhy pokus (proste se mi nechtelo verit, ze by ten hotel byl na tak blbem miste :-)) Byla to klasicka F1 - takze sdilene socialni zarizeni, pokoje ciste - proste jen na prespani. Celkem jsme najeli 170 mil, coz bylo tak akorat na rozehrati.

Druhy den: hned prozradim, ze to byl asi nejnestastnejsi den nasi vypravy. Ve filmu Snezenky a machri se rika, ze kriticky je den treti, u nas to byl druhy. Rano jsme vstali a popojeli trochu smer Pariz. Pred ni jsme se zastavili na snidani a pri placeni jsem si nevyzvedl kreditku zpatky. Na to jsem bohuzel prisel az kdyz jsme byli daleko za Parizi a chteli natankovat.
Po te co jsem dozuril a ujistili se, ze kreditka je opravdu v prachu, zavolal jsem do sve banky a nechal kartu zablokovat (prozradim, ze po navratu jsem obdrzel od banky dopis, kde me informovali, ze kartu se pokousel kdosi zneuzit, a to nekolikrat, takze Francouzi rozhodne nejsou takovy dobraci, jak by se mohlo na prvni pohled zdat :-)).
Po teto prihode jsme pokracovali dal smer jih do Narbonne. Erika si zvykla na svoji roli obsluhovacky mytnych bran (Francouzi, stejne jako zbytek Evropanu, nejsou kamaradi s auty s rizenim na "te" prave strane) - proste prebirala listecky a platila poplatky :-) Ne ze by je snad platila z vlastniho, ale starala se, aby vydridusi z budky dostali zaplaceno. Tak je to snad jasne :-)
K veceru jsme dorazili do mesta Narbonne. Prvne jsem se zaradoval, ze jsem poznal par mist, kde jsem pred lety byl, po druhe se zaradovala Erika, ze vedle hotelu je nakupni centrum, po treti jsme oba zaplakali, kdyz se ukazalo, ze rezervace hotelu, ve kterem jsme meli stravit dva dny, je na cervenec, tedy na minuly mesic, a hotel (plus vsechny hotely v okoli) jsou plne obsazene - proste ze nemame kde spat.
Erika me nezabila a kdyz jsme osusili slzy, vydali jsme se hledat nahradni ubytovani. Erika obehla peknou radku hotelu, ale ani jeden hotel nemel volne misto. Po nekolika hodinach jsme to vzdali a vyspali se na sedadlech auta na dalnicnim odpocivadle s krasnym vyhledem na hrad Carrcassonne. Jeste pred tim jsem stacil zabookovat nahradni hotel na dalsi noc, takze alespon jedna dobra zprava na zaver dne. Ten den jsme ujeli 700 mil a projeli se i po nejvyssim moste v Evrope nedaleko mesta Millau.

Cesta po Evrope - Francie

Treti den: jak je asi vsem jasne, noc nebyla idylka. Vstali jsme (da-li se tomu tak rict) kolem seste a po mensi hygiene (odpocivadlo melo jen zachod se studenou vodou) jsme se vydali do Andorry. Tam jsme byli za par hodin a meli dost casu si vsechno poradne prohlednout. Prvne jsme se vypravili lanovkou na vrchol jakesi hory. Obsluha lanovky byla mila - take jsme byli jedni z mala, kteri v teto rocni dobe vyuzili jejich sluzeb a za chvilku jsme se mohli z vysky kochat nadhernou krajinou pod nami.
Erika se i pres me varovani, ze nic dalsiho v Andorre neni, dozadovala pokracovni ve smeru na jih do hlavniho mesta Andorra la Vella. Tam jsme se behem chvilky dostali a presne jak jsem rikal, je to jeden velky obchodak, i kdyz, pravda, krasny. Mozna pro mene zasvecene - Andorra neni soucasti EU a tudiz si dane apod. stanovuje sama. A stanovila si je tak, ze ma jednotnou dan 4% na vsechno. Takze cigarety jsou za hubicku, benzin jakbysmet (v dobe kdy benzin ve Francii stal pres €1.50 se tam dal sehnat za neco vic jak euro).
Pokochali jsme se uzasne krasnou andorrskou prirodou a nadhernou kamennou architekturou a dalo by se rict, ze tim jsme zabili cely den a radostne se vydali do hotelu. Nadsene se umyli a rychle sli spat, jelikoz predchozi noc jsme toho moc nenaspali.

Cesta po Evrope - Andorra

Ctvrty den: dnes nas cekal prejezd do Nice. Tam jsme se dostali celkem brzo (kolem poledniho) a vydali se na pruzkum okoli. Po te, co jsme minuli nadhernou mestkou plaz a vsimli si letadel nebezpecne nizko nad hlavami plavcu, jsme zamirili do centra. To jsme si zbezne prohledli a dali si take neco na zub. Jedine, co me stvalo byl fakt, ze parkovani nebylo v cene hotelu a stalo celkem nekrestanskych €16 - kdyz clovek vezme v potaz, ze to nebylo centrum mesta, tak to bylo celkem dost.

Cesta Evropou - Francie, Nice

Paty den: dalsi z presunovacich dnu. Planem bylo dostat se z Nice to Rima.
Hned na zacatku dne jsme se stavili v Monaku. To je od Nice vzdalene asi 30km, takze zadny problem. Monako je pekne, opulentni mesto ve skalach. Takze je tam hodne schodist :-) Mesto jsme meli za dve hodiny zmaknute, preci jen je to druhy nejmensi stat na svete (pro predstavu, do Prahy by se veslo 400 Monak).
Po prohlidce a odeslani pohledu jsme vyrazili do Rima. Po ceste jsme se trochu pohadali a nakonec se dohodli, ze se stavime v Pise - prave kvuli ni jsme se lehce pohadali. Erika tam chtela, ja ne :-) Takze hned to prozradim, vez tam je, je sikma a jinak je mesto samotne celkem nudne, rekl bych, ze krome nepovedene veze tam nic jineho nemaji :-)
Nakonec jsme se dostali do Rima (byla uz tma) a opet diky skvele GPS jsme se v klidu dostali k hotelu. Velmi zajimavy hotel - zvenku typuju tak 80ta leta, uvnitr 19. stoleti :-) V kazdem pripade jsme se dobre vyspali a to je to nejhlavnejsi.

Cesta po Evrope - Monaco

Sedmy den: Opet den presunu. Tentokrat prakticky bez zastavky z Rima do Zadaru. Puvodne jsme tento den meli stravit v aute, ale po zkusenosti z Carcassonne jsme si z internetove kavarny zamluvili ubytovani v jednom apartmanu.
Po ceste se toho moc zajimaveho nestalo, snad jen ze jsme projeli Slovinsko a s radosti se vyhnuli Terstu - tam uz se nam moc nechtelo, i kdyz to mohlo byt zajimave se tam po roce podivat.
Nas zaver je, ze Italie jako takova neni nic moc (ale Sardinie je k nazaplaceni!).

Ubytovani v apartmanu bylo velmi hezke, sami Nemci tam byli, recepcni a spravce v jedne osobe (take Nemec) byl mirne podnapily a nabizel nam pohosteni v podobe dodani alkoholu (vina) - to jsme odmitli :-) Nase skore za ten den bylo 650 mil.

Osmy den: Hned po rozlouceni s veselym spravcem utulku jsme se vydali smer park Krka - ten nam pred odchodem spravce doporucil. Po mirnem bloudeni jsme ho nasli, ale pred tim jeste Erika skocila ze 40ti metrovyho mostu. Samozrejme na lane, tudiz se oslavy nekonaji, Erika je stale mezi nami :-) Dostala za statecny skok diplom, ja dostal malem infarkt :-)
Samotny park Krka je hlavne o jezerech. Je tam nadherna oaza klidu, kde maji vycvicene ryby, jejichz hlavni naplni prace je koukat na turisty z vody a loudit drobky :-) Jelikoz bylo opet vedro k zalknuti, dal jsem si v jezere, plavek nemaje, koupel, verny sve tradici v botach, kosili a trenkach :-) K veceru jsme pak dorazili do Splitu, kde jsme meli ubytovani na tri dny.

Devaty den: Tento den byl ve znameni cesty do Dubrovniku. Je to cesta dlouha (200km) bez dalnice, zato vede skrz Bosnu a Herzegovinu. Povodne jsem myslel, ze hranice tam jsou pouze formalni, ale jak se ukazalo, opravdu tam stoji budky - jen kontrola je formalni. Dubrovnik je nadherne mesto, s parkovanim byl ovsem problem. Krome toho se mi neudelalo dobre, takze po prochazce mestem jsem jiz nebyl schopen prohlidky hradu (nadherny hrad :-(). Takze jsme se vydali zpatky a nekdy kolem 20:00 dorazili. Po tradicni veceri za nekrestanske penize jsme sli do hajan.

Cesta po Evrope - Chorvatsko

Desaty den: Rozhodne nejzajimavejsi den nasi vypravy! Erika prisla s napadem, abychom se vypravili do Bosny a Herzegoviny. Ne ze bysme tam uz vcerejsiho dne na par minut nebyli, tentokrat do vnitrozemi, primo do Sarajeva. Tak predne cesta to byla dlouha. Velmi dlouha. Prvni vec co se nam prihodila byla asistence u dopravni nehody. Nejaci chlapici se tam vybourali se skutrem - celkem nepekne odreniny meli, vsude plno krve, zmatek, takze jsme jim poskytli zakladni osetreni, vodu, obvazy, a po ujisteni, ze je doktor na ceste (nebo oni za pomoci pribuznych k nemu) jsme pokracovali v ceste.

Nejdrive bylo potreba prekrocit hranice mezi Chorvatskem a Bosnou. Prvni pokus se nepovedl - ne ze bysme ty hranice nenasli, spis slo o to, ze na hranicich vyzadovali zelenou kartu pojisteni auta. Tu jsme bohuzel pro Bosnu nemeli a na hranicich nebyl nikdo, kdo by nam ji prodal. Nastesti o kousek dal byl dalsi prechod, kde zelenou kartu prodavali, tak jsme ji za €12 koupili. Pri hranicni kontrole ji po nas ale nikdo nechtel, takze to byly celkem vyhozene penize :-) Nasledovala jizda bosenskou krajinou, ktera je nadherna, uchvatna, skvostna.
Cestou jsme byli svedky lesnich pozaru, videli pomnicek ceskym letcum co zemreli v Bosne v ramci akce Spojenych narodu, videli nadherna jezera a hory a podivovali se nad rozdvojenosti zeme - v jedne casti Bosny jsou na ulicich chorvatske vlajky, v druhe mesity. Po dvou hodinach cesty (mozna jeste vic) jsme dorazili do Sarajeva. Mesto je to krasne, lec pozornemu oku neujde, ze tu a tam je v baracich dira, vice der, ci jedna dira vedle druhe, pamatky to po valecnem ostrelovani, a mistni depo tramvaji (mimochodem v Sarajevu jezdi ceske tramvaje) pripomina spis hribotov tramvaji. V kazdem pripade mesto se rekonstruuje a lide jsou prijemni. A az na benzin je tam neskutecne levno. Treba kafe v centru mesta za 1KM (konvertibilna marka), coz je 12 korun.

Pak jsme se vypravili zpet, tentokrat pres Mostar. Ten je porad hodne velkou pripominkou bosenske valky, hromada baraku rozstrilenych, nebo vypalenych, rozhodne zajimavy zazitek, pri nemz docela mrazi.
No a pak uz jen cesta zpet do Splitu. Byla to tezka cesta, jelikoz jezdeni podle mapy za moc nestalo (silnice jsou mizerne znacene) a GPS znala jen hlavni tahy, ktere ovsem vedou do Splitu skrz velkou zajizdku. No nekdy kolem desate vecer jsme se dopravili do apartmanu a, alespon ja, padl vycerpanim :-) A veceri jsme vynechali :-)

Cesta po Evrope - Bosna a Herzegovina

Jedenacty den: Hned po ranu jsme zaplatili za ubytovani (celkem vesele v librach, coz jinak laxni obsluhu celkem znervoznilo) a vydali se na cestu do parku Plitvicka jezera.
Tam jsme byli za par hodin a mohli si tak i ten den park prohlednout. Vydali jsme se na prvni cast prohlidky, ktera vedla po severni strane vodopadu - moc krasne to bylo, ale tezko se to popisuje, tudiz odkazuji na fotky :-) Veceri jsme si dali v mistnim hotelu a byla celkem opulentni (za stejne opuletni sumu).
Snad jen poznamka k hotelu - ten byl jeste z dob socialismu, recepce, chodby, pokoje, veskere zarizeni, i personal chodil oblecen v bilych plastich, jak ve spitale (a stejne precizne desinfikoval chlorem :-)). Ale hotel byl blizko parku, coz byla vyhoda, jelikoz v okoli parku nic jineho neni ...

Dvanacty den: den odpocinkovy. Dopoledne jsme si jeste prosli park (tentokrat zapadni stranu, opet s vodopadama a tentokrat s delsi plavbou po hlavnim jezere). Odpoledne jsme se pak jen valeli, mastili karty a jinak se flakali. Zaprve jelikoz jsem se zaprisahl, ze ten den na volant nesahnu a zadruhe proto, ze jsme se vlastne do teto chvile nezastavili a porad nekde litali. Vecer jsme si akorat zasli na veceri, tentokrat ne do restaurace, ale do bufetu, a to jsme dobre udelali, protoze jsme si za mrzky peniz skvele posmakli.

Cesta po Evrope - Plitvicka jezera

Trinacty den: den ve znameni cesty do CR. Po zaplaceni hotelu jsme se vydali smer sever. Nejdriv jsme se po krasnych dalnicich dostali do Slovinska, kde jsme se po spatnych silnich napojili na dalnici - po te jsme ujeli asi 20km a zaplatili za to rovnych €35 - at zije Slovinsko :-)
Nasledovalo Rakousko (dalnice A2 muze v leccems konkurovat D1 - samy hrbol nebo uzavirka) a nakonec Cesko. Pres Znojmo primo do Trebice. Navigace nas vzala trochu divnou cestou pres vesnice, ale dostali jsme se tam, reknem kolem ctvrte odpoledne. Dal jsem si kafe a pokracoval do Nedvezi, tak jsem dorazil kolem sedme. Tim se vlastne skoncila cast putovni a nastal nas individuelni program v CR, po kterem nikomu nic neni :-)

Z CESKA ZPATKY DO ANGLIE

Den sedmnacty: den s heslem velky skok - tim velkym skokem je mysleno presun z CR pres Nemecko, Belgii a Francii do Londyna. Vyrazili jsme kolem pate rano, kolem osme jsme se dostali do Nemecka, kolem ctvrte odpoledne jsme jiz brazdili Belgii a o tri hodiny pozdeji jsme byli ve Francii. Celkem fofr to byl.
Presunuti se pod kanalem nebyl problem, dokonce nas posadili na drivejsi vlak, takze misto abychom vyrazeli z Calais v pul desate, vyrazili jsme pred osmou a tim padem se domu dostali uz kolem desate vecerni.
To jsem mel v sobe 925 mil (necelych 1500km) a tak jsem hned padl za vlast do postele a druhy den pro jistotu do prace. A to cele (krome prace a postele) s mamkou Eriky a jeji sestrou Lucinkou. Ty u nas pobyly do pristi nedele (14/09/2008) a Erika o tom mozna vyda tiskovou zpravu :-)
Tak a to je zatim vsechno, dekuji za pozornost a tesim se priste!
Ondra

Ps: plan akci na tento rok jeste zahrnuje ostrov Jersey (je nedaleko Fracie) a Gibraltar. Mate se (i my) na co tesit :-)

Preston

Toto sympaticke mestecko na severozapade Anglie lezici nedaleko Manchestru jsme navstivili vlastne jen diky Honzovi, ktery u nas pobyl na kratke navsteve v Londyne a jehoz je Preston docasnym pusobistem.
Kdyz se tam mel vracet zpatky, rekli jsme si, ze nez aby se tam kodrcal autobusem, radeji ho tam vezmeme autem a spojime to tak s peknym vyletem nekam, kde jsme jeste nebyli. A dobre jsme udelali! Preston je velmi mile, svezi a malebne mesto s prijemnou atmosferou, dokonce natolik, ze se Ondra zasnil, ze takhle nekam by chtel jednou natrvalo uniknout z Londyna :-)
Udelali jsme i par fotek, takze mame pamatku nejen na Preston, ale i na Honzu, ktereho timto srdecne zdravime - ahoj chlapiku! :-)

S Honzou v Prestonu

Erika & Ondra

British Motor Show 2008

Tak jsem si v nedeli vyrazil British Motor Show. Byla pojata ve velkem stylu, jen chybelo nekolik podstatnych znacek (Audi, BWM, VW i Skoda atd.) To ale vynahrazoval pestry program, hromada novych, starych a luxusnich aut, doprovodne akce atd. Proste nadhera s vuni benzinu ...
Nejake fotky jsou v galerii, jeste nahraju videa a prubezne je pridam ...
Ondra

British motor show 2008

Bulharsko 2008

Mame za sebou tyden dovolene a je potreba se ohlednout, zhodnotit, podekovat a tak.
Hned uvodem kde vsude jsme byli a pak budou nasledovat podruznosti jako co jsme tam delali a podobne ...
Prileteli jsme do Sofie v sobotu po poledni a vecer (jeste za slunka) se dostali na Slunecne pobrezi, kde jsme stravili prvni noc. Odtud v nedeli pokracovali pres Nesebar a Burgas do Careva (byvaly Micurin). To byla nase centrala na celou dovolenou.

V pondeli jsme vyrazili do Varny a na zpatecni ceste se zastavili v Obzoru. Utery jsme si udelali vylet do jednoho Aquaparku za Burgasem a staveli se v Sozopolu. Streda byla ve znameni mensiho vyletu do Sinemorce a Achtopolu. Ctvrtek jsme si udelali pesi vylet do kempu Arapie, kousek od Tsareva. V patek jsme se pokusili dojet do mesta Rezovo u Tureckych hranic, ale az tam jsme se nedostali, tak jsme si udelali volny den v Tsarevu. Hlavni naplni soboty byl presun zpet do Sofie a nasledna prohlidka mesta. No a v nedeli uz jen cesta na letiste a zpatky domu ...

Prilet do Sofie byl bez problemu, jen hned po pristani si clovek uvedomi, ze je to trochu jina zeme - v okoli letiste vraky letadel, budovy v ruznem stadiu rozkladu a hlavne, krome letadla Lufthansy a Air Austria zadne dalsi letadlo. Vyzvedli jsme si zavazadlo a pokracovali do letistni haly. Tam uz cekala spousta lidi (nevim na co - hotovy uvitaci vybor vyznamneho statnika), kterym jsme se obratne vyhnuli, aby nas nahodou take nezacali vitat (my si na takove ceremonie moc nepotrpime :-) ) a pokracovali ke stanku pujcovny aut. Mnou zabookovane auto nemeli, ale dali mi papirove lepsi, za tu samou cenu - Renault Megane sedan v automatu cervene barvy.

Hned jak jsem byli v aute jsme vyrazili smer Burgas, smer Slunecne pobrezi. Cesta probihala bez problemu - na zacatku dalnice byla silnice slusne vytlucena, ale pak uz celkem v poradku (neco jako D1) a na konci uplne nova dalnice, ktera prekvapila dokonce i GPSku. Vecer jsme dorazili na Slunecne pobrezi a po chvilce hledani nasli nas hotel (s pomoci mistniho taxikare, protoze vyskyt mapy s nazvy ulic nebyl v Bulharsku nikdy historicky dolozen).

Druhy den jsme vyrazili po trase Nesebar, Burgas, Carevo. Nesebar byla nase prvni zastavka. Krasne mestecko na malem poloostrove. Krasna architektura a vsude hromada stanku. Zajimave bylo(a vlastne to plati po celou nasi vypravu), ze tam bylo jen velmi malo cizincu. Moje teotie je, ze bud do Bulharska nejezdi, nebo se zdrzuji jen v hotelovych resortech a ven nevychazeji. V kazdem pripade Nesebar byl krasny a z nej jsme jeli do Burgasu. Situaci na silnicich popisu zvlast :-) Burgas je velmi ... rozpadle mesto. Erika si ho pamatuje z detstvi, jelikoz sem prijizdeli vlakem na dovolenou. Nadrazi vypadalo dobre, zbytek uz tak moc ne. Vydali jsme se na mistni metskou plaz, ktera uz toho hodne pamatuje, ale nikdo napamatuje na jeji udrzbu. Pro me to bylo dost depresivni, jelikoz na plazi nebylo nic, jen stary zrezively tobogan, viditelne leta nepouzity, horda lidi a horda odpadku.
Po zbezne prohlidce mesta (nic moc tam neni) a po koupi plavek pro Eriku (zapomnela si je doma :-)) jsme tedy vyrazili do cile - do Careva. Carevo je mensi mesto, asi 70km jizne od Burgasu. Za chvilku jsme nasli nas hotel a ubytovali se.
K veceru se nam jeste podarilo po nekolika neuspesnych pokusech nalezt asi tri kilometry vzdaleny kemp Arapja, kde Erika nekolikrat travila svoje prazdniny, a navstivit mistni pout, kde vetsina atrakci byla rozhodne starsi nez lide, co je provozovali. Ostatne moc lidi na nich jezdit netroufalo, takze se tocily vetsinou naprazdno, ci s jednim clovekem, ci s nami dvema :-)

V pondeli jsme si udelali dlouhy vylet na sever, do Varny. Cesta pekne ubihala a za dobre tri hodiny jsme byli v centru Varny. Tam se mi podarilo nejdriv omylem zaparkovat v jakemsi podzemnim polorozpadlem neosvetlenem skladu (strazny se velmi podivoval, co tam chci, a i ostatni zamestnanci vystrkovali prekvapene hlavy z der) v domeni, ze je to parkoviste, a po nalezeni opravdoveho parkoviste se ptal strazneho, jak nejlepe do centra, abych nasledne zjistil, ze uz v centru jsme.
Po prohlidce mesta (typicke bulharske mesto - nekde krasne, nekde rozpadle) jsme se na zpatecni ceste stavili v letovistku Obzor. Krasna plaz tam byla, ale jinak nic zajimaveho.

V utery jsme se vydali do Aquaparku, ktery jsme videli cestou do Varny. Vstupne nebylo lidove (30 leva za osobu - neco pres 10 liber) a uprimne to byla takova oaza ve vyprahlem Bulharsku. Tam jsme si poradne uzili, vyradili se snad na vsech skluzavkach a toboganech a jeli zpatky.
Cestou jsme se jeste zastavili ve meste Sozopol, ktere ma krasnou architekturu a plaz.

Stredu jsme stravili cestou do mesta Sinemorec, ktere ma podle pruvodce nejkrasnejsi plaz v Bulharsku. A melo opravdu krasnou plaz, kterou bohuzel, jak je v Bulharsku zvykem, hyzdila jakasi rezata orvana budka.
Po ceste zpatky jsem se staveli ve meste Achtopol. Velmi zvlastni mesto, ktere nas tak nejak motivovalo k tomu zacit fotit odvracenou tvar Bulharska. Naprosto me zde sokoval pasouci se kun - aby nemohl utect, mel predni nohy spoutane zeleznymi okovy!!! Tehoz dne odpoledne jsem se jeste sam vydal prozkoumat moznost pesi vypravy do kempu Arapja (zmineneho vyse). Cesta byla velmi zajimava, vedla skrz Carevo, kus ji vedl rozpadlym kempem (ve kterem ovsem kempovali Bulhari!) a pak asi tri kilometry pres vyprahle strniste.

Ve ctvrtek jsme si udelali vylet do Arapje, tentokrat spolecny. Bylo naprosto tropicke pocasi, nikde ani mracek a bohuzel ani trocha stinu. Po prohlidce kempu jsme se smerem k Carevu vraceli podel pobrezi, jelikoz Erika hledala jakysi kamen ze ktereho kdysi skakala do vody. Mela velmi matnou pedstavu jak kamen vypadal a kde byl, takze jsme nic nenasli. Jen jsem si dlouhym pobytem na slunci prihnal mensi upal, takze jsem zbytek dne stravil v hotelu.

V patek uz jsem byl opet fit, ale program se nam chylil ke konci, takze jsme se jen tak poflakovali po Carevu a fotili zajimavosti. Rano jsme se pokusili jet do mesta Rezovo a od nej k tureckym hranicim, ale pred mestem nas zastavili policajti a bez pasu nas dal nepustili.

Sobota znamenala hlavne cestu do Sofie a jeji prohlidku. Po 5 hodinach jizdy jsme se z Careva dostali do Sofie kolem treti odpoledne, ubytovali se v hotelu a jeli do centra - hromadnou dopravou. Jako na potvoru nam prijel pomerne novy autobus, takze jsme se bohuzel nesvezli starym Ikarusem, jichz je v Sofii vetsina.
Vystoupili jsme nedaleko Domu kultury (napadne pripomina prazsky Dum kultury) a vydali se hlavnim bulvarem do centra.
Sofia je zajimave mesto, vypada dost male, ale je vetsi, nez se zda.
Centrum je smesice predvalecnych a povalecnych domu, vetsinou s hezkym obchodem dole a naprosto neudrzovanym vrskem. Samotne centrum se sklada z vladnich budov a hotelu a neni moc zajimave. Snad jen tim, ze je tam zacatek metra, kterym jsme se svezli. Ma deset stanic na jedne trase a je obsluhovane ruskymi vlaky (starymi a novejsimi). Souprava ma jen ctyri vozy (narozdil od Prahy).
Pak uz jsme vlastne jen prochazeli Sofii, kde tou dobou bylo neuveritelne mnoho svateb, skoro na kazdem rohu nejaka, a nakonec se taxikem (za neskutecne lacino) vratili do hotelu (pro srovnani - cesta autobusem od hotelu do centra pro nas dva = 2 leva, taxikem z centra do hotelu pro nas dva = 5 leva!).

V nedeli jsme se vlastne jen presouvali na letiste, jelikoz nasemu autu zacala blbnout prevodovka a vlastne jelo jen na dvojku, takze jsme se bali vubec kde jeste zastavovat a jeli primo. Po natankovani (auto se vraci s plnou nadrzi) se sice dala dohromady, ale tomu uz moc clovek neveril a ja osobne nechtel riskovat, ze nestihneme nas let kvuli fatalni vade prevodovky, nebo neceho jineho. Pak uz jsme jen cekali v poloprazdnem letisti, kde nebyly prakticky zadne obchody - nic :-) Proste Bulharsko...

Za sebe (Ondra) rikam, ze prvni dny byly tezke, clovek si musi zvyknout, ale pak jsem zacal mit Bulharsko svym zpusobam rad. Erika (pokud vim), byla z Bulharska nadsena pernamentne :-)
Tak, jeste sem hodim par fotek a napisu neco o jezdeni v Bulharsku ...
Mejte se bajecne!!!
Ondra

Bulharsko	Bulharske zajimavosti

Automobilismus v Bulharsku

Takze ted neco malo o bulharskych silnicich. Predne, s pomoci EU se v Bulharsku stavi a rekonstruui silnice, tudiz to co tu napisu nemusi platit na dlouho.
Prvne, dalnic v Bulharsku moc neni. Ta po ktere jsme jeli (A1) je na zacatku v dost bidnem stavu, ale postupne se zlepsuje az u Plovdivu dosahuje evropskych standardu. Zajimavosti jsou dva useky bez stredniho deliciho pruhu - patrne slouzi tomu samemu ucelu jako obdobny usek na D1, tedy pohotovostni letiste v pripade konfliktu. V techto usecich je silnice znacena jako konec dalnice a rychlost snizena na 80 km/h (to opravdu nikdo nedodrzuje).
Vetsina silnic znacena jako E (tedy evropske tahy) je v celkem slusnem stavu, bohuzel jen jeden pruh v kazdem smeru, takze se musi neustale predjizdet, trabanty, ziguliky, stare dacie, moskvice a tak, coz je kazde druhe auto.
Bohuzel silnice mimo tyto tahy jsou v dost spatnem stavu, coz dokazuji nase fotky.
Mnohdy mensi silnice ve mestech nejsou vubec zpevnene, takze 4x4 auto je pomalu nutnosti.
Policie stoji na kazdem rohu a tam kde nestoji, tam je alespon maketa jejich auta pripevnena na sloupu. Casta pritomnost policie ovsem neznamena, ze by bylo na bulharskych silnicich bezpecno. Prave naopak. Velke rozdily v kvalite aut (luxusni auta a ziguliky, moskvice ...) a nizka povedomost o bezpecne jizde znamenaji, ze majitele silnejsich aut predjizdeji jak o zivot a naprosto pritom nehledi na ostani provoz. Kazdou chvili vas predjede nekdo v neprehlednem useku, nebo v poslednim moznem okamziku uhne protijedoucimu autu, dokonce jsou schopni mezi protijedoucimi i klickovat. Omezeni rychlosti nikdo nedodrzuje - jet 130km/h na lokalni silnici, nebo svistet po dalnici 200km/h je vcelku bezne ... dopravni znaceni, prednost v jizde, zakaz predjizdeni Bulhara nezajima.

Co se parkovani tyce, je to tak trochu anarchie. Vetsinou se parkuje kde to jde, parkovist je celkove malo, ale nakonec se vzdycky najde misto, kam auto odlozit. Kdyz uz existuje parkoviste, cena za parkovani je dost ruzna, zalezi na lokalite (max. 5 leva za 3 hodiny).

Pump je v zemi hromada a vetsinou jsou obsluhovane - tedy, clovek se nemusi starat o tankovani. Za mensi peniz obsluha rada umyje skla (v mem pripade 1-2 leva).

Znaceni na silnicich je vetsinou zmatecne, zalezi dost na useku. Nove useky jsou vetsinou spatne znaceny, stejne jako stare. Rekneme prostredni useky (ani ne moc nove, ani ne moc stare) jsou znacene velmi dobre, vetsinou v azbuce a latince (napisy v latince vychazeji z anglicke vyslovnosti), stare silnice maji napisy jen v azbuce.

Pri ceste je potreba davat pozor, jelikoz na silnici se hojne vyskytuji zvirata, dokonce i na dalnici se propasoval parek krav ...

Muj zaver je - s dobrym autem a pri poradne opatrnosti (hlavne si davat pozor na protijedouci auta, co predjizdeji) se da v Bulharsku celkem i jezdit. Napr. zacpu jsme nepotkali zadnou.

Kalendar

Jelikoz nam nekteri lidi stale nevedi, co kdy a jak budeme delat (a pritom v tom mame takovy poradek :-)!), tak jsem nas kalendar primo vlozil do blogu. Snad az na vyslovene slabozrake ho kazdy najde v panelu napravo. Pokud ne, tak mi dejte vedet a ja ho jeste vic zviditelnim :-)
Dekuji za pozornost, konec hlaseni!
Ondra

Rock4People 2008

Rok se sesel s rockem a znovu jsme vyrazili na Rock4People. Festival se opet konal nedaleko Hradce Kralove (v arealu tamniho letiste) a letosni headlineri (tedy ti oficialni) byli Kaiser Chiefs, The Offsprings a Massive Attack. Krome prvnich dvouch jsme vsechny videli :-)!!!
Hlavnim rozdilem proti lonskemu roku byla ucast Mateje. Po domluve se odhodlal jet s nama a dobre udelal - odvezl si z festivalu trznou ranu na pet stehu a tim padem zazitek na cely zivot :-)
Takze kdo prekvapil - Massive Attack (pomalejsi, ale naprosto hypnotizujici, skvela show i po visualni strance), Dreadzone (vitez ankety o nejlepsi atmosferu), Holy Fuck (prebornici v produkovani neidentifikovatelnych zvuku), Gipsy.cz (romaro jede!), Para (plnou parou vpred), Seth Lakeman (clovek, co dovede zahrat bici, housle a zpivat - vsechno najednou). Specialni cenu ziskali VNV Nation za nejafektovanejsi show a The Ghost za to, ze prijeli az z Fayerskych ostrovu :-) No a hlavni cena celeho festivalu (co se me tyce) putuje Michalu Davidovi, SRN, Appocaliptice, Mozartovi a dalsim, kteri spojili sve sily ve formaci Hnedde smycce spolu s Xavierem Baumaxou. Gratuluji!!!
Takze tolik asi k festivalu - nic jineho zvlastniho se nestalo a pristi rok opet vyrazime!
Ondra

Rock for people 2008

Velky vpad Avaru (v zastoupeni slecny EKG) do Trebice na prelomu cervna a cervence 2008

Nevyhnutelna navsteva zubare me nahle a necekane privedla na prelomu cervna a cervence do me drahe Trebice, no a pri te prilezitosti jsem si maximalne skvele uzila jak cele sve rodinky, tak i pratel a kamaradu.
Zucastnila jsem se i nekolika super akci a celkove mela hodne nabity program, takze na nedostatek zabavy si rozhodne nemohu stezovat. Ale co o tom budu povidat, chcete-li, kouknete se na fotky, ktere se pokusim trochu okomentovat, aby se nenasel nikdo, kdo by necemu nerozumel :)
Zdravim prevelice vsechny co se se mnou potkali a obzvlaste ty, kteri se najdou na fotkach :)

Erasek Cesko Cerven 2008

Mejte se krasne a brzy doufam zase navidenou!
Vase slecna EKG

Kacka v Londyne

Takze zase po chvilce nejake zpravy od nas. Hlavni zpravou dne je navsteva Kacky a Mikiho. Navsteva to byla domluvena dlouho predem (nekdy v breznu 2008), takze to nebylo zadne pekvapeni.
Kacka s Mikim priletela v patek (13/06/2008 - holt cestovani v patek 13. :-)) a hned jsme se potkali na nadrazi. vezla ohromny kufr o jehoz vyznamujsem mel pochybonosti, ale snad neprozradim mnoho kdyz reknu, ze na zpatecni ceste mela co delat, aby se ji tam vesly vsechny ty veci.
Aby to mela mirne jednodussi, tak si kufr nechalu u me v praci a sla na prohlidku - Kacka se vyznacuje predevsim tim, ze se dovedu bleskurychle prepravovat na jakekoliv vzdalenosti, takze nez jsem skoncil v praci, tak mela projity Borough market, Imperial war museum a jeste se stacila podivat na St. Paul's! To vsechno s Mikim a za tri hodiny - no smekam, mne trvalo Imperial war museum dva dny :-) Pak uz jsme se jen vydali domu a tim to haslo (pro patek).
V sobotu jsme se vypravili do Legolandu. Ten je kousek za Londynem, zrovna na asi strane, takze za 30 minut jsme tam byli. Hned jsme si zajezdili na nekterych jizdach (ja se vyhybal vodnim, ale prvni vodni jizde jsem se vyhnout nestacil), Miki si uzil snad vsechno a statecne prezil i horskou drahu! No proste parada, pocasi nam pralo, takze jsme se vecer dostali domu celkem unaveny ...
Druhy den byl asi nejveselejsi - chteli jsme se podivat do Brightonu - pocasi melo byt priznive, Brighton je asi hodinu a pul cesty, takze to byla jasna volba. Bohuzel jsem nevedel, ze se zravna ten den jede cyklisticky zavod Londyn-Brighton a ze 20000 cysklistu tak dokonale zablokuj Brighton, takze by se to dalo shrnout jako ze po 4 hodinach smerem do Brightonu jsme se dostali zpatky do Hounslow :-) Vecer jsme si jeste skocili do parku a tak :-)
Nasledne mela Kacka volny program, jelikoz bylo pondeli a ja musel do prace. Stihla toho opravdu hodne! Muzea prosla a tak a sraz jsme si pak dali odpoledne v Hyde parku. Ten jsme si zbezne prosli a jelikoz se Mikimu libili londynske autobusy, tak jsme se jednim projeli od Marble Arch na Piccadilly Circus. Tam jsme chvilku hledali nejakou jidelnu, az jsme nahodou skoncili v cinskem bistru, kde se za fixni poplatek dalo jist - tak jsme si dali a vyrazili zpatky domu.
V utery uz mela Kacka jen dopoledne a pak v 16:00 sraz na Victoria station. Jeste pry stihla udelat nakupy a tak, takze jsem se pak na nadrazi rozloucili, zamavali a tak.
No byla to super navsteva - Miki i Kacka naprosto suprovy, jen houst takovych navstev! Dokonce i Erika rikala, ze by rada, aby zustali dele - a to pred tim tvrdila, ze to asi nevydrzi a podobne recicky :-)
Jinak ja jsem nic nefotil a Erika s nama nebyla, takze jedine fotky jsou z mobilu od Kacky - ale take dobre :-)
Ondra

Kacka Mobil Legoland

Bognor Regis

Mestecko na jiznim pobrezi Anglie, vlastne se nam jen libil ten nazev (mimochodem vyslovnost je bognor rýdžis) a to byl hlavni duvod, proc jsme tam o jednom slunecnem nedelnim odpoledni zamirili. Mesto samotne je asi hodinku cesty od Londyna a abych pravdu rekl, normalni Anglicke pobrezni mesto - nic zvlastniho.
No a taky se zase jednou podivat na more, i kdyz anglicke plaze jsou kaminkove a more studene, takze to uplne nema tu romantiku jizanskych pisecnych proslunenych plazi, ale alespon ta voda je stejne pusobiva, tak proc ne :-)
Udelali jsme tam par obrazku, tak se muzete kouknout.

Bognor Regis (June 2008)

Papa, Erika & Ondra

Anglicke silnice

Tak vzhledem k tomu, ze se tu take objevil nazor, ze v Anglii nejsou dalnice, tak par informaci o dalnicich a silnicich v Anglii.
Prvne v Anglii je silnic nepocitane a dalnic take - podle statistiky je v Anglii 3200km dalnic. Pro porovnani, Cesko ma asi 650km dalnic (ale je 3x mensi).
Dalnice v Anglii jsou oznacovane pismenem M a cislem - M pochazi od slova Motorway (dalnice). Maximalni povolena rychlost na dalnici je 70 mil za hodinu (lehce pres 110 km/h) a tato rychlost se vicemene dodrzuje - rozhodne vice nez v Cechach :-). Dalnice jsou obecne ve velmi dobrem stavu, velmi dobre znacene a opravdu se nedaji kvalitou srovnat s ceskymi dalnicemi. Obecne je nekolik hlavnich rozdilu:
1) Jezdi se na leve strane, pricemz levy pruh je pomaly (pravy je rychly, predjizdeci)
2) Dalnice maji az na vyjimky 3 pruhy v jednom smeru po cele delce pricemz v exponovanym mistech maji vic (na jednom useku M25 jsem napocital 6!)
3) Kolem dalnic (a silnic obecne) nejsou reklamy. Musim rict, ze je to naprosta lahoda, kdyz clovek vi, ze kazda cedule ma nejaky vyznam, ze se nemusi prodirat reklamama, aby zjistil, kde odbocit.
4) Kolem dalnic je mnohem mene obcerstveni, pump apod. Obecne se da rict, ze odpocivadla jsou na dalnici kazdych 20 mil (32 km). Odpocivadla jsou znacena jako "services".
Dalsi v poradi jsou silnice A. Tyto silnice jsou vedlejsi tepny a kvalitou jsou srovnatelne s dalnicema. Co se pruhu tyce, tam se to velmi lisi - A silnice muze mit cokoliv od 3 (tzv. trunk roads) do 1 pruhu. Pokud ma vic jak jeden pruh, pak je maximalni rychlost 70 mil za hodinu, jinak je 60 mil. Kvalita je srovnatelna s dalnicemi a stale lepsi nez napr. D1 :-)
Nasleduji B silnice - s nimi je situace jeste slozitejsi. Prevazne se jedna o jednoproude silne mistniho charakteru (okresky), ale neni vyjimka, pokud ma i B silnice dva pruhy v jednom smeru. Kvalita je stale velmi dobra, ale uz to preci jen neni dalnice. Co se rychlostnich limitu tyce, tak je to 60 mil za hodinu pro jednoproudou, 70 mil za hodin pro viceproudou. Ve mestech a neprehlednym usecich byva jeste vic omezena.
Dale pak nasleduji C, D a neklasifikovane silnice. Jsou to vetsinou uzke cesty, mnohdy jen s jednim pruhem pro oba smery (clovek si uzije, kdyz se vyhyba protijedoucimu autu). Kvalita je ruzna, ale v zasade proti ceskym silnicim porad nadhera.
A nekolik obecnych poznamek:
1) V Anglii si potrpi na kruhove objezdy. Ty jsou nekolika typu - klasicky kruhovy objezd (jako vsude jinde), obrovsky kruhovy objezd se semafory (pro krizeni vicepruhovych silnic) a mini kruhovy objezd (vetsinou ve meste - je spatne videt a krome bileho tredu neni nijak poznat - vypada jako obycejna krizovatka). Vicepruhove kruhove objezdy jsou lahudkou - velmi dobre znacene, jen si clovek musi davat pozor, do jakeho pruhu najede. Odbocit s objezdu, kdyz je clovek v trojpruhovem objezdu u stredu, je prakticky nemozne - takze si udela jeste jedno kolecko :-)
2) V Anglii si potrpi na semafory. Semafory jsou na kazdem druhem rohu. Semafory maji nekolik zvlastnosti - predne, nejsou tu semafory se svetly nahore (takove ty polobrany, kdy nekde nahore je jedno "svetlo"). Vetsina semaforu ma nekolik svetel pro jeden smer - svetlem myslim jedno zarizeni semaforu. Vetsinou jsou jedny svetla i na druhe strane krizovatky, takze kdyz clovek "prejede" caru zastaveni, stale vidi, kdy mu skoci zelena. Na mnoha mistech plati, ze semafor blika oranzove, kdyz dava najevo, ze clovek muze jet, ale musi dat prednost chodcum, kteri uz prechazeji.
3) Znacky jsou videlne mensi. Zajimavosti jsou mini znacky omezeni rychlosti v tesnych rozestupech podel silnice. Je to vynikajici, ze pokud si clovek nevsimne (je slepy :-)) zacatek omezeni rychlosti, tak na nej narazi hned na dalsim rohu.
4) V Anglie se hodne pouzivaji vodorovne znacky (napisy na silnici). A to nejen pro prednost, parkovani, omezeni rychlosti apod, ale i pro oznaceni pruhu. Je to velmi prakticke, ze clovek vidi, kam dany pruh vede (vetsionu je tak cislo silnice, popr. destinace)
5) Ve mestech jsou silnice mnohem uzsi, takze si clovek musi davat poradne pozor - zvlaste kdyz se potka s autobusem. To ze jsou silnice uzke se jeste podtrhuje tim, ze se na silnicih ruzne parkuje, tudiz nekde i na hlavnich tazich je prujezdny jen jeden pruh pro oba smery.
6) V Anglii je nekolik druhu prechodu pro chodce. Nejbeznejsi jsou dve srafovane cary, kde clovek musi dat prednost jen kdyz je na silnici chodec. Mene rozsirena je klasicka zebra - tam ma chodec prednost a auto mu musi zastavit. Podle zakona muze chodec prechazet kdekoliv a jakmile je ve vozovce, ma prednost.
7) V Anglii je hromada tzv. bus lane - tady pruhu pro autobus, taxiky a kola. Ridic auta do nej nemuze vjet vyjma odbocovani.
8) Obecne plati, ze silnice jsou v Anglii prelidnene. Pokud to tedy jen trochu jde, je dobre si najit dalnici, nebo alespon A silnici. Ale i tam jsou zacpy - obecne projizdet centrem mesta je sebevrazda :-)
9) Benzin je obecne drahy a nejlevneji se da koupit u supermarketu (Asda, Tesco, Sainsbury's atd.). Relativne levne jsou i pumpy Shell. Naopak na druhem konci zebricku jsou pumpy BP a Texaco. Na mnohych mistech jsou pumpy automaticke, kde se plati jen kartou a neni tam obsluha. Jako voditko se da pouzit stranka www.petrolprices.com ale hromada pump tam neni a nektere maji hodne zastarale informace.
10) Parkovani je vseobecne problematicke a nakladne. Jiz pred cestou je dobre si zjistit, kde se da zaparkovat. Hledat parkovani na posledni chvili muze byt opravdovy zazitek :-)

A vic me zatim nenapada. Pokud me napadne, clanek zaktualizuju :-)
Mozna to vypada komplikovane, ale jezdit v Anglii lze velmi dobre - malokdy clovek resi situaci "kdo ma prednost", "kam silnice vede" apod. Pokud budu mluvit za sebe, tak i pres zacpy si jezdeni v Anglii uzivam :-)

Seven Sisters

Minuly vikend jsme se vydali jen na mensi turu - podivat se na prirodni ukaz Seven Sisters (sedm sester). Jedna se o vapencovy sraz do more, nachazejici se nedaleko Brightonu (nebo Eastbourne - podle toho, jak se na to clovek diva :-)).
Kdyz to budu popisovat, tak z toho asi nikdo moc moudry nebude, tak se jen podivejte na fotky a vzpomente si na vsechny ty valecne filmy, kde nemecke stihacky leti na Londyn a prelitaji bily, vapencovy utes - ano, to je onech sedm sester :-)
Krajina je tam velmi hezka, hromada lidicek, hromada ovci - prijemne :-)
Fotky jako vzdy pod clankem!
Ondra

Seven Sisters (May 2008)

Woburn safari

Tak ted je ten pravy cas dokoncit dva resty.
Prvni je o nasem vylete na Woburn Safari. O co se jedna - no je to proste safari :-) Woburn je vesnice asi 30 mil severne od Londyna (nedaleko dalnice M1). A safari je vlastne takovy park, kde zvirata "volne" pobihaji a mezi nima jezdi po silnicce auta a lide tak maji moznost byt opravdu primo mezi nima. Nektera zvirata jsou stejne za plotem, napriklad sloni, ale k vetsine z nich se clovek dostane opravdu na dosah.
Musim rict, ze takove setkani se lvy, to je opravdu zazitek. Hlavne kdyz si clovek uvedomi, ze nemame pancerovane auto, a ze kdyby ty lvi fakt chteli, tak se do nasi "konzervy" lehce dostanou.
Zase na druhou stanu, vsude se tam vyskytuje spousta strazcu v oranzovych "tygroidnich" jeepech, kteri by se o nas urcite postarali (pokud by se o nas prvne nepostarali lvi :-))
A nejzajimavejsi tam stejne byly opice - takove male potvurky, porad lezly lidem po autech a tak. My jsme meli trochu stazene okynko a ty potvurky se hned hrabaly dovnitr - ale nedostaly se nam na klin.
Bohuzel i pres zakaz krmeni lide hazeli zviratum jidlo (zase na druhou stranu nevidim nic spatneho na tom dat opici banana :-)).
Kousek od arealu byla jeste takova mensi pesi Zoo - my jsme z ni videli klokany (albiny :-)) a pstrosy, ale po odjezdu jsme se dozvedeli, ze tam je toho jeste vic - takze se tam asi podivame jeste jednou :-)
Nejake fotky najdete tradicne pod clankem.
Ondra

Woburn Safari (May 2008)

Alton Towers

Vcera (17/05/2008) jsme se vydali do Alton Towers - nejvetsiho zabavniho parku v Evrope, asi tri hodiny cesty od Hounslow. Erika mela prani, podivat se zase na nejake ty atrakce a tak jsem se juknul, kam se da jet a nasel tohle. Provozuje to stejna spolecnost, co provozuje Thorpe park, kde jsme byli loni. Pokud byste to snad hledali na mape, pak se podivejte sem.

Tak a co jsme si tam vsechno uzili.
Nejdrive jsme si skocili na Spinball Whizzer (v prekladu odstredivka rotujicich balonu :-))- horska draha, kde voziky rotuji kolem sve osy (proste si predstavte horskou druhu a kruhove voziky, ktere se toci behem jizdy). Erika byla nadsena, i kdyz mela strach o zaludek. Mne se to take libilo :-)

Nasledne jsme si skocili na Oblivion (zapomneni). V zasade je to volny pad. Jenze trochu brutalnejsi. Prvne, pred mistem, kde zacina volny pad se vozik zastavi, takze se clovek visici tvari dolu muze podivat, do ceho to bude padat. No pada do zacouzene diry. To prida na zazitku, jelikoz clovek netusi, jak je to vlastne hluboke - odhaduji, ze takovych 20 metru je videt, a nejakych pet dalsich metru je schovanych v one zacouzene dire. Mame i jedno video, ale doporucuji se podivat po netu - nekteri jedinci si i natocili jizdu samotnou. Video je zde a zde je primo soubor videa (lepsi rozliseni).

S takto pocukanyma nervama jsme se vrhli na Submission - jakesi rameno, ktere s clovekem rotuje. Takze clovek stravi vetsinu casu hlavou dolu. Erika mela problem se skriplyma nohama, ale jinak si to take uzila :-)

Nasi dalsi zastavkou byla Rita, Queen of Speed (Rita, kralovna rychlosti) - vcelku nevina simulace akcelerace. Jenze to co tak nevinne vypada, kdyz se na to clovek kouka zvenku, je neuveritelne maso, kdyz v tom clovek sedi. Vozik se na zacatku rozjede na rychlost 100 km/h a to za dve sekundy (reknete si jednadvacet, jednadvacet a jste na stovce!). Clovekovi leze zaludek zadama ven a to neni vsechno - zatim nasleduje regulerni horska draha, tentokrat v opravdu vysoke rychlosti. Proste nadhera! Opet mame video startu (i jako soubor ke stazeni), ale doporucuji se podivat na relevantni videa z akce (v pravem menu na youtube)

Nase dalsi kroky vedly k opodal stojicimu Corkscrew (neboli vyvrtce). Horska draha, ktera se toci jako vyvrtka, takze je clovek v ruznych smyckach a esickach. Zajimave, ale na Ritu a spol. to nema.

Pak jsme se bez jakehokoliv ocekavani vydali na Hex - proste neco uvnitr hradu. Jak rikam, nic jsme necekali a take to vypadalo, ze se niceho nedockame. Po vstupu do hradu (regulerni stary hrad, zadna nafukovaci atrakce) jsme prosli nekolika mistnostma, kde nam byl nacrtnut pribeh o jakemsi hrabeti, ktery byl za svoji lakotu proklet. Udajne kdyz spadne vetev z jakehosi dubu, jeden clen jeho rodu zemre. Coz hrabe vyresil lisacky, proste dub zretezoval. Nasledne zacal delat "vedecke" pokusy s cilem kletbu zlomit. Nijak neuspel a vlastne o tom ani tahle atrakce neni. Po pruchodu mistnostmi, kde se clovek dozvedel cely pribeh si cela skupina lidi sedne do salu, jemuz vevodi vetev onoho dubu. Nasledne se cely sal zacne kymacet. K cemu ovsem dojde, je naprosto senzacni. Predstavte si, ze sal se cely nakloni (mineno vnitrek salu). Vy sedite, rekneme v uhlu 20 stupnu, a kdyz tohoto uhlu dosahnete, zacnou rotovat steny salu - tzn. vy mate predstavu, ze se naklanite dal! Jelikoz v sale neni zadny stycny bod, k nemuz by se clovek mohl upnout (a zjistit tim, jak je vlastne naklonen), dosahnete za chvilku stavu, kdy naprosto netusite, co se deje, kde je nahore a kde je dole. Steny salu ve spojeni s mistnosti salu za chvilku zacnou rotovat kompletne a clovek ma co delat, aby se udrzel :-) Technicky je to proste - steny salu jsou tubus,v nemz rotuje sal samotny. Takze kdyz se sal natoci o zminenych 20 stupnu, tak plynule zacnou rotovat steny salu, coz cloveka vede k pocitu, ze uz je hlavou vzhuru. Musi se to zazit, ale snad alespon chapete, co je to zac. No musim rict, ze nas to velmi nadchnulo!

Dal jsme smerovali k Runaway Mine Train - pohodova vozitkova draha, spis pro mladsi ucastniky, ale je to velmi mile a zajimave zpestreni po vsech moznych desivych jizdach.

Odtud jsme vyrazili na Duel. Vozitka, a cilem je sestrelit co nejvic duchu a spol., proste takovy strasidelny dum, kde ma clovek pistolku a strili po vsem, co se hybe (i co se nehybe). Mne se to libilo a ani skore jsme nemel spatne - nasel jsme jen jednoho cloveka z nasi jizdy, co mel vetsi skore, a to o malo :-)

Dal uz jsme meli v planu jen dve zastavky - Air a Nemesis.
Air byl uz zavreny, tak jsme skocili na Nemesis (v prekladu nepritel, neprekonatelny nepritel, proste ten nejhorsi nepritel :-)). Na podobne atrakci jsme byli loni, ale letos (spis omylem), jsme si stoupli do fronty na predni sedadla. Nemesis je horska draha, kde ovsem clovek sedi zavesen na voziku, takze nohy mu litaji vsede mozne. Mame video a samozrejme i soubor ke stazeni.

Osobne nemame radi vodni atrakce, zvlaste ve dnech, kdy je docela chladno a destivo, tak jen video nekolika silencu, co se nechali zcela namocit pri vodnich hratkach v Congo River Rapids.

A to je vse. Kompletne zniceni, ale velmi prijemne pobaveni jsme se vydali na trihodinovou cestu domu a plni zazitku sepsali toto.

Jen drobna rada pro lidi, co by se tam chteli vydat take - se vstupenkou je dobre si koupit fast-track. Tim padem se dostanete na atrakce bez cekani ve frontach (nebo jen s malym cekanim). My jsme tam byli v dobe, kdy pocasi nebylo idealni a i tak se na nektere atrakce cekalo dobrou hodinu! S fast-trackem se i na takovou atrakci clovek dostana za 5 minut. Uspora casu je k nezaplaceni :-)

Mejte se bajecne a zase nekdy!

Alton towers May 2008

London Wetlands Centre

Takze dneska kratce - o tomto tydnu se nic zvlastniho nestalo - byl jsem v kine, byli jsme nakoupit a byli jsme ve Wetlandu.
Co to je Wetland - prvne je to misto, kde uz Erika pred 4 lety byla :-) Coz samo o sobe muze byt dobrou zaminkou proc tam jit a je to i jista znamka kvality! Dukaz je zde.
Jinak Wetland je vlastne takova prirodni zoologicka zahrada, kde jsou jen samy ptaci, zaby, vazky a cokoliv vodniho, potazmo vlhkeho (anglicky wet=vlhky land=zem).
I tentokrat prikladame fotky, ale s jedinym komentarem - kachny :-)
Mejte se bajecne!

Wetland May 2008

Sardinie 2008

Jak se rika, pachatel se vraci na misto cinu. I my jsme se vratili na misto cinu, tentokrat lepe pripraveny.
Tento clanek jen lehce popisuje co vsechno jsme videli, zazili a co nas pobavilo (a na co budeme vzpominat).

Prvne, proc jsme se vubec na tuto cestu vydali. Tak hlavne proto, ze minuly rok se nam tam moc libilo, ale z duvodu casu a neznalosti terenu jsme nemeli moznost krome Alghera nic jineho videt. Tak asi tak :-)
A ted tedy, jak cele cesta probihala. Prvne let. Byl prijemny, Ryanair byl v pohode, jen nas pobavilo, ze na letisti, kdyz jsme vystoupili z letadla, jsme byli nuceni prestoupit do autobusu, ktery nas popovezl o cca 20 metru a vyklopil pred pristavaci halou. Celkove zdrzeni, kdyz chvilku pockame - 5 minut. Ale jinak v pohode, zadne problemy. Hned na letisti jsme si vyzvedli auto a vyrazili smer nas hotel.
Bohuzel hned na prvnim kruhovem objezdu jsem trochu zazmatkoval - posledni dobou jsem preci jen jezdil hlavne v Anglii, takze jsem si nebyl moc jisty, jakym smerem se vydat. Nakonec jsem zabocil doprava, a bylo to spravne :-)

Hotel za ty penize byl celkem bida, ale to je udel cestovatelu. Nikdy nevis, v jakem hotelu budes a vubec netusis, jestli za ty tezky penize bude neco slusneho (upozornuju, ze to bylo 5 noci a hotel stal £360 - tedy noc za £70, za coz bych cekal pohodlnejsi ubytovani, ale nebudeme si stezovat, stejne jsme tam moc casu netravili).

Druhy den jsme po prochazce po Algheru ( kde jsme si trochu zavzpominali, zasli si do dedouskovi kavarny, zjistili, ze uz tam dedousek neni, a nasbirali par kaminku, bez nichz Erika nemuze odjet) vyrazili na Grotta di Nettuno, coz je krapnikova jeskyne.
Bohuzel jsme dorazili o cca 20 minut po zaviraci dobe, takze jsme zmenili plan a na skok vydali do nedalekeho Sassari, kde jsme vlastne jen nakoupili zasoby a jeli zpet.

Cestou jsme zastavovali na odpocivadle, jelikoz Erika chtela na zachod, coz vedlo k celkem usmevne prihode. Pidila se totiz po kapesniccich, ktere obvykle nosivam v batohu a tak jsem ji rekl, at si je vezme z batohu z bocni kapsy, jenz se nachazel vzadu v kufru auta (podotykam, ze krome nej tam nic jineho nebylo).
Kdyz se pak vratila, probehl nas hovor nasledovne:
"Vzala sis ty kapesnicky?"
"Ne, ja jsem je nenasla."
"Vzdyt jsem ti rikal, ze jsou v bocni kapse v batohu."
"Ja jsem tvuj batoh nenasla..." sdelila mi naprosto klidnym hlasem (neco jako ve smyslu, batoh jsem nenasla, vsechno je v poradku, muzeme jet dal...) - celkem taktne mi tak bylo naznaceno, ze jsem batoh nekde ztratil. Nastesti podle fotek a dobovych svedectvi jsme se dovtipili, ze batoh jsem zapomnel v restauraci u Grotta di Nettuno, nacez jsem tam okamzite zamiril a batoh si promptne vyzvedl.

Treti den jsme se vydali na dalekou cestu - prvne do Monte Tiscali, ktere je ale zcela mimo moznosti naseho vypravneho tymu (moc vysoka :-)), takze jsme se spokojili s Valle Lannaitu (krasne prameny a jezirka, doporucuji se juknout na fotky) a pak pokracovali dale na jih, az na pobrezi, na krasne plaze u Cea. Cesta byla nadherna, tahla se hodne na srazu skal a pohori.
Dokonce jsme po ceste potkavali zver na silnici - nejdriv stado ovci (vycvicenych - ovcak na ne piskl a oni se hezky seradily do jednoho jizdniho pruhu silnice) a pak bezprizorni kravu s ohromnyma rohama.
Opet mame radu fotek naprosto uzasne krajiny, kterou jsme projizdeli (a byli nuceni co chvili zastavit a kochat se).

Ctvrty den jsme se vypravili do mesta Bosa. Cesta z Alghera do Bosy je opet nadherna, panoramaticka, tahne se podel pobrezi a skal a opet nas nutila se neustale zastavovat a kochat. Mestecko samotne je opravdu malebne, s krasnyma ulickama, hradem, a primo vystavni architekturou.
Z neho jsme se pak presunuli do mesta Macomer, ktere ovsem moc zajimave nebylo - ovsem to nas dovedlo k napadu popojet jeste dale - do Monteleone, coz byla nadhera na entou. Mestecko lezi na vrcholu hory, kam vede jen jedna silena serpentina (dost dlouha) a je celkove jak namalovane od Lady. Nase kochani nebralo konce. Na zaver jsme si jeste dali kafe a zmrzlinu a vyrazili zpet.

Paty den jsme se opetovne vypravili na Grotta di Nettuno. Tentokrat jsme byli uspesnejsi (mozna proto, ze jsme vyrazili rano :-)) a tak jsme si, pote co jsme ve skalach poctive seslapali 650 schodu smerem dolu, uzili nadherne stalagmity, stalagtity a jine podobne jeskynni ukazy.
Bohuzel to cele bylo provazene neprijemnou prihodou, kdy me kalhoty, druhdy ciste a vonave, se po celem nasem putovani staly velmi aromaticke (no proste pachly jak tchor), takze lide, kteri si s nami prohlizeli jeskyni, se nemohli zbavit dojmu, ze tam neco zapacha. Urcite ted vypravi, ze jeskyne byla krasna, jen to tam desne smrdi :-)
To nas vedlo k tomu, ze jsme se vydali zpet do hotelu a tam pradlo preprali. Ja pak, jinych kalhot nemaje, prakticky nahy prchal z hotelu do auta, coz Erika skodolibe natocila, takze se muzete pokochat pribehem hoteloveho uchyla :-) Odkaz na video dodam :-) (video1, video2)
Erika puvodne prisla s navrhem koupit kalhoty nove, ten se ale nezdaril, takze kalhoty i kosile nakonec uschnuly primo na mne a tim se problem vyresil sam.

Nase odpoledni cesta vedla do Castelsardo - nadherne mestecko na severnim pobrezi Sardinie, ktere ma nejen krasnou zriceninu hradu, ale take vyhled na nedalekou Corsicu. Jeden domorodec nam opravdu potvrdil, ze ta sediva vec na obzoru je Corsica, tak je to myslim prukazne. Ostatne prilozene fotka (pro bystre zraky) to doklada.

Sesty a posledni den jsme za zakabonene oblohy a obcasneho poprchani jeli do skoroopustene a skororozpadle vesnice Argentiera - byvale dulni vesnice (dolovalo se tam stribro - argentinum, podle toho i nazev vesnice), kam se posleze z nam neznameho duvodu zacali sjizdet skolaci z cele Sardinie, vsichni s bilymi cepickami na hlavach.

Dale jsme pokracovali na severo-zapadni vybezek Sardinie do mesta Stintino, ktere bylo moc hezke, a z neho do pro nas ne zcela zajimaveho mesta Porto Torres, ktere bylo podle pruvodce zajimave, ale my to zkratka nenasli - tak kafe jsme se tam dali, to je pravda.
Pak uz jsme jen zaskocili zpatky do Alghera a po posledni prochazce jsme jeli smer letiste. Odevzdali auto a nastoupili do letadla, a po ruznych perypetiich se dostali kolem 2:00am domu. Jo a v letadle nas obsluhovala letuska Marketa, puvodem z Prahy - jsme holt svetovy :-)

A par poznatku a shrnuti na zaver:

• Sardinie je naprosto uchvatny ostrov. Neni moc zalidnena (1.5 milionu obytavel) a priroda je panenska, neposkvrnena


• Idealni cas navstevy je jaro, to se clovek vyhne turistum a poradne si tak uzije cely ostrov. Jen je problem s ubytovanim, mnoho hotelu je pres zimu zavrenych


• Obyvatele Sardnie jsou vyslovene srdecni. Nemluvi sice anglicky, ale jsou radi za kazde italske slovo, ktere s nimi clovek prohodi.


• Na Sardnii se bez auta nevyplati jezdit. Hromadna doprava tam funguje, ale preci jen vam nezastavi na tech uchvatnych vyhlidkach a na mnoha mista vlastne ani nejezdi.


• Benzin je na Sardnii hrozne drahy - to jen aby si clovek vzal dost penez s sebou


• Italska kuchyne je lahodna a ceny v zasade mirne. Kdyz se clovek vyhne turisticky zajimavym hotelum, tak si da vynikajici kafe a zmrlinu pro dva za €6-7. A salat za babku. Rozhodne se doporucuje mistni pizza a zvlastni druh chleba - je tenky jak vlas, spis takova placka, dela se s ruznym korenim a dostanete ho ke kazdemu jidlu - a da se levne koupit v obchode po obrovskych balikach :-)


• Sardinske silnice jsou kvalitou velmi slusne a velmi opustene. Jedete desitky kolometru a nepotkate vubec nikoho, maximalne tak stado nejakych zvirat ci skupinu nemeckych ci svycarskych motorkaru. A vsude jsou nejaka odstaveniste, abyste se mohli zastavit a kochat se krasami vukol


• Kdyz jsme u silnic, kolem silnic se vyskytuji v neprebernem mnozstvi znacky omezeni rychlosti (hlavne padesatka se premnozila), ktere ovsem vsichni, vcetne policie, ignoruji. Po chvilce jsem je zacal ignorovat take. Jinak turisti se prave poznaji podle toho, ze rychlost dodrzeji a tim zdrzuji jinak plynuly provoz.


• Celkove se da rict, ze Sardinie je raj pro milovniky prirody, motorkare, horolezce, potapece, milovniky dobreho jidla, usmevavych lidi a krasneho pocasi


• A 6 dni je malo - pokud mate dost dovolene, tak si najmete auto a mate program tak na 10 - 14 dni

No a to je asi vsechno. Radi bychom si nekdy sjeli jizni cast Sardnie - Cagliari a okoli, ale to az vyhledove ...

Mejte se bajecne! Arrivederci!!!

Jako vzdy, nekolik odkazu na fotky a doprovodne materialy.

Sardinie 2008

Mapa nasi cesty	Vyznamne body

O autech v Anglii

Takze slibovany clanek o tom, jak je to v Anglii s autama a tak podobne.
Prvne par veci, ktere jsou v zasade jasne, ale radsi je pripomenu, co kdyby. Kompletni zakon o silnicnim provozu je zde. Ted bych shrnul rozdily proti tomu, jak se jezdi v Cechach, potazmo v Evrope.

• Prvni rozdil, o kterem vi kazdy - jezdi se vlevo. To v praxi znamena, ze kdyz jedu dopredu, drzim se na leve strane silnice. Kdyz predjizdim, predjizdim zprava (vybocim z pruhu doprava, predjedu a zaradim se). Na dalnici je rychly pruh vpravo. Na kruhovy objezd (roundabout) se vjizdi vlevo a davam pritom prednost vozidlum na objezdu prijizdejicim zprava. Na krizovatce, kdyz odbocuji vpravo, davam prednost protijedoucim vozidlum. Na neznacenych krizovatkach (tech moc neni) se dava prednost zleva (nikoliv jak v Evrope zprava) - tedy v praxi ten co prijizdi zprava mi dava prednost, ja davam prednost zleva a tem co prijizdi proti me.
  Doplneno K tomu bych dodal, ze podle predpisu na neznacenych krizovatkach neni zadna prednost, ale zazite pravidlo je, davat prednost vozidlum zleva. Neznacenych krizovatek je tak malo, ze se toho clovek nemusi bat. Vsechny krizovatky (i ve mestech) jsou jasne znacene. Mozna proto je v UK tak nizka nehodovost ...
  
• Rychlostni limity - vetsinou jsou uvedene primo znackami v danem useku, ale obecne plati na dalnici (motorway, silnice maji nazev Mxx kde x je cislo - napr. M25) a dvojproude silnici (dual carriageway) je to 70mph (110km/h), na jednoproude silnici (single carriageway) je to 60mph (95 km/h). Co se mest tyce, tam je to ruzne, vetsinou mistne upravene, ale obecne je to 30mph (45 km/h). Narozdil od Ceska neplati, ze mesta maji oficialni zacatek a konec kde se tato rychlost musi dodrzovat (znacka zacatek a konec obce), takze je dobre se drzet znaceni a zdraveho rozumu. Pokud neni jasno, kde je mesto a kde ne, tak plati, ze tam kde je poulicni osvetlenim, tam je mesto. V Anglii je neuveritelne mnozstvi kamer a mobilnich radaru, takze rychlost se dodrzuje a az na sebevrahy nikdo nejezdi rychleji, nez je povolene.
  
• Vzdalenosti a rychlost. Oboje je udavane v milich, nebo v milich za hodinu. Tzn. maximalni povolena rychlost 40 (kruhova znacka z cervenym okrajem s napisem 40) znamena maximalni povolena rychlost 40mph (60 km/h). Vzdalenosti se udavaji v milich, yardech, nebo zlomcich mili. Tzn 20 = 20 mil = 30 km, ³₄ = 3/4 mile = 1.2 km, 250y = 250 yardu = 220m. U rychlosti se nepise 40 mph, nebo tak, je tam proste 40, 30 atd. 3/4 mile se pise bez lomitka, presne tak, jak jsem to napsal (to jen pokud by mel nekdo dojem, ze jsem udelal preklep).
  
• Parkuje se jen na vyznacenych mistech. Vetsina parkovani je placena, nebo rezervovana pro rezidenty, o cemz informuje cedulka podel silnice, kde se vetsinou vyznacuje odkdy dokdy omezeni plati apod. Na kraji silnice se vetsinou vyskytuje baravny pruh (pruhy) a podle nich se odviji moznost zastaveni/stani. Dvojita cervena cara znamena zakaz zastaveni (kdykoliv), jednoducha cervena zakaz zastaveni v urcitou dobu (znacka podel silnice urcuje kdy), dvoji zluta zakaz stani (kdykoliv), jednoducha zluta zakaz stani v urcitou dobu (viz. cervena cara), bila prerusovana cara parkovaci misto (vetsinou oznacene cedulkou s upresnenim za jakych podminek). Parkovat neni zadna legrace a je dobre mit jasno v tom kde a za jakych podminek lze parkovat. Na dodrzovanim parkovani dba cela armada parking wardens, kteri rozdavaji pokuty na pockani :-)
  
• Na zlute srafovanem obdelniku na silnici se nesmi zastavit - tedy muze se na nej vjet jen kdyz mam jistotu, ze jim projedu bez zastaveni. Jedina vyjimka je na krizovatce, kdyz se odbocuje doprava a dava se prednost protijedoucim vozidlum. Nekde je misto zluteho sravoani napis "keep clear", ale vyznam je stejny.
  
• Pokud mate anglicky ridicak je mozne jezdit i bez nej. Jinak receno, muzete mit ridicak doma a presto jezdit. Policie si to v pripade nutnosti overi pres centralni registr.
• Dalnice a velke mnozstvi hlavnich silnic ma mezi pruhy a na krajnici reflexni znacky - velmi dobre vecer.
• Ve mestech se casto vyskytuji "bus lane". To je pruh vyhrazeny pro autobusy, taxiky a cyklisty (nekde i morotky). Neni povoleno do nej vjizdet, jen v pripade odboceni je mozno jim projet. Casto se stava, ze tento pruh je hlidany kamerama! Nektere Bus lane jsou omezene jen nekdy - vetsinou ve spicku - a jinak se v nich da jezdit.
• V Anglii velmi dobre funguje system kamer. To v zasade znamena, ze rada prestupku se neresi na miste, ale tak, ze vam policie posle domu fotku vaseho auta (zjisti si to podle SPZ) a s prestupkem plus informaci kolik to stoji a kolik bodu bude strzeno. Co z toho vyplyva? To ze vas nezastavil policajt proste vubec neznamena, ze se o vasem prestupku nevi :-)
  
• Prechody pro chodce. Je jich nekolik druhu. Klasicka zebra (vetsinou doplnena zlutou blikajici lampou) je prechod, kde ma chodec prednost. Na prechodu oznacenem prerusovanou carou ma prednost auto. Obecne jsou semafory nastaveny tak, ze se nestane, ze pri zataceni do prava bude muset ridic davat prednost chodcum - velka vyhoda a prispiva to k bezpecnosti. V teto souvislosti se u prechodu vyskytuji semafory s blikajici oranzovou (ukazuji zelena, oranzova, cervena, blikajici oranzova). Toto blikani nesignalizuje, ze je semafor nefunckni, jako v CR, ale ukazuje, ze clovek musi nechat chodce dokoncit prechod a pak muze jet - pokud na prechodu nikdo neni, muze jet okamzite.

Obecne se v Anglii jezdi na pohodu, predpisy dodrzuji a nezavodi se. Dava se prednost chodcum (kteri neustale vbihaji pod kola), slusne se dava prednost v obtiznych situacich protijedoucim vozidlum.


Tak a ted neco k tomu, kdyz clovek ma auto (je vlasnikem auta) v Anglii. Neni toho moc, co clovek musi mit, ale je potreba, aby to mel.

• Prvne je potreba mit auto pojistene. To se da vyridit po telefonu, pres internet, nebo navstivit pojistovnu v okoli. Pojistovny chteji vedet hromadu udaju, podle kterych vypocitaji kolik bude pojistka. Obecne zalezi na faktorech jako je vek, kolik let uz jste jezdil bez nehody (no claim bonus), jak dlouho mate ridicak a kdo vam ho vydal, jake auto mate (typ, stari, hodnota), jake mate povolani, kde bydlite, kde bude auto parkovat apod. Po zaplaceni pojistky vam bude poslan tzv. cover note, ktery dokazuje, ze mate auto pojistene. Je nelegalni jezdit bez pojisteni! Pojistka muze byt bud fully comprehensive (zahrnuje jak poskozeni zpusobene vam, tak poskozeni zpusobene vami + pripadne dalsi vydaje, jako je nahradni auto, odvoz a ubytovani, vydaje na pravni sluzby apod. zalezi od pojistovny jake dalsi sluzby nabizi), nebo 3rd party, theft and fire (tedy jen skodu treti strane, kradez a pozar). 3rd party pojistka je levnejsi, zase vas tolik nechrani - celkem vhodna pro stara auta, jejichz hodnta nepresahuje £5000.
  
• MoT. Anglicka verze technicke kontroly. Provadi se kazdy rok od pro vozidla starsi 3 let. Skoro na kazdem rohu se daji najit zkusebny, takze neni problem si vyridit. Mnohdy MoT provadi primo v servisu, takze si muzete zajet na rocni prohlidku a spojit to s MoT. Opet, jezdit bez MoT je nelegalni.
  
• Posledni cast je road tax. Ta se plati pulrocne, nebo rocne a je odvozena od emisi, ktere auto produkuje. Proste dalsi zdaneni. Ve vetsine pripadu se road tax jen prodluzuje pres postu (pred vyprseni road tax vam prijde dopis od DVLA - agentury pro vozidla a ridicske prukazy), ten vezmete na postu, zaplatite a je to. Jako dukaz o zaplaceni se dostane tzv. road tax disc, ktery se musi viditelne umistnit na predni sklo. Auto bez road tax nema co delat na ulici (krome privatnich ulic, parkovani na privatnich mistech atd.) a ze zakona je kazdy kdo uvidi vozidlo na silnici bez viditelne zobrazeneho tax discu, povinen toto vozidlo nahlasit. Vozidlu pak hrozi odtazeni, nebo i sesrotovani. Aby clovek mohl zaplatit road tax musi mit auto v okamziku nakupu tax discu platne pojisteni a MoT. Ve slozitejsich pripadech je dobre zajit primo na lokalni pobocku DVLA a tam vse vyresit. A jeste jednou, je nelegalni jezdit bez zaplacene road tax!
  
• Mit tzv. logbook (obdoba ceskeho technicaku) alebrz V5C. Logbook je dobre mit doma, jelikoz komu se logbook dostane do ruky, ten si muze auto prepsat na sebe. V pripade prodeje se do logbook napise novy majitel a posle se zpet na DVLA, ktere posle novy logbook novemu majiteli. V pripade jakychkoliv zmen na aute je nutne tyto zmeny vyznacit do V5C a poslat na DVLA, kde zmeny zaznamenaji a poslou vam opraveny logbook. Pokud si clovek neni jisty, nejlepsi reseni je zajit na nejblizsi DVLA office s cover note, potvrzenim o MoT (pokud je potreba), V5C a promluvit si primo s urednikem. Seznam lokalnich kancelari DVLA je zde nebo zavolat na 0870 240 0010 (velmi drahe cislo - tusim 25p za minutu).
  

No a to je asi tak vsechno, co me z hlavy napada. Kdyz si na neco vzpomenu, tak clanek zaktualizuju, kdyz vam bude neco schazet, tak pripojte komentar s dotazem a ja se pokusim odpovedet.
Konec hlaseni :-)