Další vánoční stromeček

........ asi tu založím samostatnou sekci pro vánoční stromečky =)
Tak tenhle je dokonce živý! Koupili jsme ho v květináčku s popiskem, že si ho máme na jaře zasadit do země a že nám vyroste....... bohužel i přes naši obětavou péči se nám jej nepodařilo udržet při životě déle než pár týdnů.... =( Inu, budeme si muset o příštích vánocích koupit nový......

Ale byl hezký, že? xxxx Erika xxxx

Sněhulák

Že nám tu nepadá sníh, z toho my si těžkou hlavu neděláme a postavíme si sněhuláka třeba ..... ze žárovek...

... tenhle drobeček měřil snad dvacet metrů a "uplácali" ho před shopping centrem O2 na Finchley Road. A prý je při tom ani nezábly ruce... =)
Erika

Greenwich

Jak je známo, Greenwichem prochází nultý poledník. A podle něj se orientují všechny ostatní poledníky světa. A jelikož od Greenwiche bydlíme co by dvakrát kamenem dohodil, vydali jsme se to tam obhlédnout.... Nebyli-li jste tam, obhlédněte alespoň naše fotky... =)

Greenwich - Zero Meridian

Papa, Erika...
PS. Sbíhaly se vám sliny? =D
.

St. James Park

Další z hezkých parků v Londýně. Vyznačuje se především krásným velkým jezerem a obrovským množstvím všemožného vodního ptactva, jenž ho obývají.
Například pelikáni jsou zde velmi přátelští, přítulní a hraví... =)

St. James Park

No řekněte, nechtěli byste ho domů? =)
Erika

Brighton

Celodenní výlet jsme zase podnikli my cestovatelé. A kam jsme vyrazili? Do Brightonu, města na jižním pobřeží Anglie, známého především svým zábavným parkem visutým do moře a spooooustou hotelů pro letní mořechtivé turisty...

Já už jsem v Brightonu jednou byla, ještě za mé první slavné anabáze do Anglie, moc se mi tam tehdy líbilo, a tak jsem nedala jinak, než že to musí Ondřejíček také vidět... =)

Bohužel tomuto městu, vyloženě stavěnému pro léto, trochu ubralo na působnosti, že byla zima, no ale i tak...

Brighton

Tak co, líbi se vám zimní Brighton? Jestli ne, těšte se, že tam možná pojedeme i v létě a potom to snad bude lepší... =) Papa, Erika

Acton - fabrika

Tak v této šílené fabrice v Actonu jsem během svého prvního pobytu v Anglii prcovala. Sice jen chviličku, ale bohatě mi to stačilo! =) Stála jsem tam u pásu a přikrývala takovými průhlednými bazmeky holící strojky, které jeli po pásu, brrrrr... Těmi růžovými vraty se vcházelo dovnitř. A už ani nevím, jak se ta firma jmenovala...

Erika

Lewisham shopping centre - vánoční výzdoba

... U nás se o vánocích staví betlémy s Ježíškem, v Lewishamu mají toto...

Necháte se inspirovat? =D Erika

Little Venice

... neboli česky "malé Benátky", to je oblast mezi Paddingtonem a Warwick Avenue, která připomíná Benátky umělým vodním kanálem, na němž kotví spousta houseboatů, letních to bytů dobrodruhů a vodomilců.
Kousíček odtud bydlel dědoušek, u nějž jsem pracovala, a ten právě do těch míst rád chodíval na procházky - odtud pramení moje povědomí o těchto končinách....
Ten den, kdy jsem tam vzala Ondráska, zrovna poprchávalo a bylo dost pošmourno, takže to na těch fotkách tak nevyzní, ale jinak je to tam opravdu hodně hezký... =)

Little Venice

... tak, už můžete sklapnout deštníky... =)
Erika

Speakers Corner

..... takový plácek na kraji Hyde Parku, kam si zkrátka můžete přinést stoličku, na tu se postavit a hovořit. Pokud budete alespoň trochu zajímaví, věciznalí, strhující, vtipní, šílení, nebo alespoň nějak bláznivě vymódění, zkrátka ne úplně nudní, své posluchače si jistě najdete...

20/10/2008: par poznamek ke Speakers corner (aneb odpovedi na nepolozene dotazy)
Speakers corner je velmi zajimava vec - je to proste demokracie a svoboda slova par excellence. Ne ze by jinde v Anglii svoboda slova nebyla, ale je to misto, kde se lidi schazi diskutovat, debatovat, probirat svoje nazory a argumantovat nad nazory jinych lidi. Vzdycky v sobotu a v nedeli odpoledne je tam rusno a stoji za to se tam podivat, prohodit s nekym slovo. V Cechach se tak nejak traduje, ze na Hyde park plati zvlastni zakon, ale neni to pravda - clovek se tam musi ridit stejnymi zakony jako jinde, jen tradicne tam nechodi policie, takze je to takove svobodnejsi. Je to velmi zajimavy zazitek, pokazde, kdyz tam clovek prijde. Posledni dobou se tam nejvic probira islam a krestanstvi, ale i tak to stoji za to :-))

Speakers Corner - Hyde Park

Erika

Noční Stepney Green

Baker Street

Baker Street, ulice, jejíž jméno proslavil její nevýznamnější obyvatel, věhlasný detektiv Sherlock Holmes.
Pořídili jsme pár hezkých nočních obrázků, tak se můžete kouknout =)
Denní přibydou časem...

Nocni Baker Street

xx Erika xx

Stepney Green

Naše první bydlení v Londýně. V minulém článku jste si o něm přečetli, tak teď ho i uvidíte ... =)

Londynske bydleni

Líbí? Nelíbí? =) xxx Erika xxx

Nature History Museum

Muzeum o historii zeměkoule, lidí a zvířat, plné všemožných mačkátek, natahovátek, hejblátek a udělátek, za které se dá tahat, točit nebo mačkat, a ono to pak dělá nejrůznější zajímavé efekty, jimiž jsou vám dokazovány přírodní a fyzikální zákony.
Jak ale sami poznáte z obrázků, největší úspěch u nás sklidila křivá zrcadla.... =)

Nature History Museum

..... bohužel nám je nechtěli dát domů ......
Erika

Obchod s maskami na Camden High Street

...... ten se mi moc libil..... =)

Erika

Prichod do Londyna

Tenhle prispevek jsem zacal psat s tim , ze budu popisovat den po dni, jak probihal nas prijezd do Londyna. (Mimochodem, zacal jsem jej psat v internetove kavarne na Camden High Street hned po priletu) Bohuzel, nakonec veci byly fadnejsi, hlavne kvuli tomu, ze nase priprava byla tak zevrubna a nase zkusenosti tak siroke, ze vlastne nebylo mnoho omylu a chyb, kterych bychom se mohli dopustit a ktere by pak staly za vypraveni. Presto tento prispevek dokoncim a pokusim se pridat i nejake postrehy. Jen upresneni, tento prispevek byl jen sbirkou nadpisu (klasicka osnova), ktere jsou psany tucne. Tzn. proste pismo jsou doplnky psane po pul roce.
A je to tady ! Uz podle toho, ze pisu bez diakritiky by se mohlo zdat, ze se nekde stala chyba. Nestala se chyba, jen jsme v zemi, kde se hacky a carky nenosi.

1) Vstavani a snidane s Emrem:
Abychom se dostali vcas na letiste (odlet 29/09/2006 v 9:45) bylo potreba brzo vstavat - odchod kolem 6:00. Jelikoz nas byt byl uz od vcerejska prazdny - zadne povleceni, nic, moc jsme se nevyspali. Cestovni horecka, strach z neznama a Emr udelali sve. Bytny Emr si totiz chtel jeste prohlednout byt nez odjedeme a prevzit klice, takze dorazil rekneme kolem pate hodiny, ac jsme ho cekali az tesne pred sestou. Erika pro me jeste mela snidani, ale tu jsem si neuzil, jelikoz jsem byl neustale pozorovan Emrem a jeho matkou. Byla to oboustranne trapna situace, ale prezili jsme a nakonec s radosti vyrazili jeste o neco driv. Do ted vidim, jak jsme nasedli na tramvaj c. 7 a upalovali smerem k letisti.
2) Tazeni bagaze na letiste
Bagaze bylo dost. Podle vahy neco kolem 40Kg + prirucni zavazadla. Nejhorsi byla cesta plnym autobusem z Dejvicke na letiste. To jsem mel ten hrozne tezky bagl celou dobu na ramenou. V letistni hale jsme za posledni drobaky koupili cigarety s tim, ze je draze prodame v Anglii (to se nepovedlo :-)) a pak uz se prepravili do Londyna Stanstedu.
3) Tazeni bagaze z letiste
Z letiste jsme se pomoci Stansted expressu snadno dostali na Liverpool street station. Tam jsme si vystali frontu na Oyster kartu a vyrazili smerem k hostelu. Cestou jsme se trochu sprajcli stran noseni bagaze, ale to nebudu rozebirat :-) Jinak londynska doprava hodne pocita s tim, ze clovek bude tahat bagaz (vsude jsou brany pro velka zavazadla) bohuzel uz vubec nepocita s tim, ze budu tahat bagaz po prestupech a tak. Prestup na Moorgate je tragedie o 50 schodech. Ale da se, clovek v sobe vzdycky najde dost sily. Nakonec bylo tedy nejtezsi tahnuti bagaze do prvniho patra hostelu, jelikoz schody byly uzounke a tocite.
4) Tazeni bagaze do hostelu
Nevim, co jsem tim chtel rict, asi to, ze bagaz jsme nejdrive ulozili v uschovne a pak ji pracne tahali o dve patra vys. Rozhodne nic, o cem by se dalo dlouze vypravet (mozna ale v tu dobu mi to prislo tak vycerpavajici, ze jsem se domnival, ze to bude stat za odstavec)
5) Prvni prohlidka Londyna s destem (setkani se spolucestujicimi z letadla)
Jelikoz jsme dorazili v patek, nebylo vhodne hned hledat praci. Misto toho jsme se proste vydali na prohlidku Londyna. Pekne prselo, ale rekli jsme si, ze se podivame na Victoria station (tam jsem se s Erikou seznamili) a projdeme se po Hyde Parku. Na Victorku jsme se tedy jen mrkli a pak na skok do Hyde Parku - tam jsme potkali lidi, co s nama rano leteli do Londyna. Bylo to mile. Nakonec jsme se vratili zpatky do hostelu. To uz jsme meli nakoupeny anglicke SIMky (od hrozne splecnosti MobileWorld - shit maximalni - nikdy vice). Jeste jsme si skocili na Camden lock market na veceri a sup spat.
6) Desiva noc plna bolesti hlavy
V tom byl ale problem. Cely ten maximalne tezky den si na me vybral dan - totalni bolest hlavy. Ne jen tak neco, na co si clovek vezme tabletku a je v pohode. Ale naprosto paralyzujici bolest pochazejici od upicich zad. Erika me davala na pokoji masaze teplym rucnikem. Postele byly strasne prolezene, takze jsem nakonec spal na zemi - a rano jsem byl jak rybicka.
7) Hledani ubytovani cast 1 - Polaci
Hned druhy den rano jsme vyrazili hledat bydleni. Je to proste. Sedne se na net, prohledaji se inzeraty (je jich neskutecne mnoho), vola se a objizdi. Prvni byl polsky par. Bydlel v poslednim patre obecniho panelaku na Commercial Road, E1 a byl to docela hnus. Samotni Polaci byli velmi mili, pohodovy, ale byt byl maly, spinavy, zatuchly, v poslednim patre (asi osmem) a ledacos uz pamatoval. Slibili jsme, ze se ozveme (s tim, ze oba jsme hned vedeli, ze zadne ozyvani nebude)
8) Hledani ubytovani cast 2 - Arabove
Arab byl kousek od Whitechapelu (stale E1). Byl velmi vesely a jasne daval najevo, ze se na ten pokoj stoji fronta. Neustale volal "next please". Nabizel opravdu nuzne, temer odporne ubytovani v prizemi velkeho panelaku. O nejakem volani nechtel ani slyset (dej zalohu, nebo bez, tak neco) tak jsme se rozloucili. Za rohem uz postaval nejaky asiisky parek.
9) Hledani ubytovani cast 3 - Cinane I.
Dalsi prohlidku jsme meli dohodnutou na Stepney Green, jen o barak dal od domu, nez kde jsme se nakonec usadili. Uz od spodnich vchodovych dveri nas ale obestrel pocit zhnuseni a ten se nevytratil ani behem cele prohlidky bytu, tudiz jsme se co nejrychleji odporouceli.
10) Hledani ubytovani cast 4 - Cinane II.
Uz jsem se chteli premistnit z E1 nekam jinam (uz si nepamatuju kam), ale v deniku jsme meli jeste jednu adresu. Zavolali jsme tam a nejaky Cinan nam rekl, at se stavime po jedne hodine. Jelikoz jsme byli blizko (dnes uz vim, ze jsme byli jednu stanice metra od toho mista), tak jsem se tam vydali. Prvne byl zvonek hluchy, ale po mensi obhlidce se nekdo ozval. Prijal nas mirne splaseny Cinan. Byt vypadal slusne, renta nizka a pokoj byl na zdejsi pomery prostorny, s balkonem. Ja chtel jit jeste dal, ale Erika me presvedcila, at na nabidku kyvneme. Tak jsme si placli. S odstupem casu konstatuji, ze to bylo dobre rozhodnuti, nic lepsiho bychom za danych podminek nesehnali. Dal jsem cinanovi £100 jako holding deposit a sli jsme zpet s dobrym pocitem, ze mame bydleni. Nebyt tak hrozneho osazenstva, mohlo to byt horsi.
11) Projizdka po DLR na oslavu nalezeni ubytovani
O Londynske doprave jeste neco napisu. Po ceste zpet jsme se svezli DLR (takova automaticka mixatura metra a tramvaje).
12) Co se semele v hostelu - veseli Svycari v akci
Jak jsem jiz psal, v hostelu me popadla hrozna bolest hlavy a stravil jsem noc na zemi, abych byl na tvrdem a zada se slehla. No a aby se mi lepe spalo, vzal jsem si z jedne postele perinu v domeni, ze je volna - bohuzel nebyla. To jsem zjistil rano, kdyz na domele opustene posteli lezel nejaky ex-pankac ve spacaku. Zacal jsem se omlouvat a nakonec to dopadlo tak, ze mi rekl, ze mu to vubec nevadilo, ze stejne ta perina neni jeho. Jinak se ukazalo, ze to jsou Svycari, co sem prisli parit. Coz jim slo velmi dobre! Jeden z nich se tak ozral, ze ani nemohl mluvit, poblil si postel - no parada. Ale byli velmi veseli, tak jsme to vlastne presli bez problemu. Jeste s nama na pokoji byly dve anglicky mluvici holky, ktere tam nenapadne balil jeden prostinkej Nemec. Byla to celkem prca, jak ho odpalkovavaly, ale on to moc nechapal, porad se k nim cpal. Pritom ty holky byly velmi ... odvazny. Kazdy den v lihu, no parada. Za pet dni jsme se odstehovali do sveho pokoje, cimz tato epizoda skoncila. Mozna, kdybychom tam zustali dele, uzili bychom si vice :-)
13) Prvni vecere na Camden Town Lock Market (zeli)
Na Camden Lock marketu se da ve spravny cas velmi dobre najist. Neni tajemstvi, ze jak se pripozdiva, prodavaci snizuji ceny, ktere se kolem seste hodiny dostanou na velmi zajimavych £1! Co se nam ovsem povedlo bylo jeste lepsi. Za £2 jsme dostali 4 porce, jelikoz prodavac se toho chtel zbavit. Masa tam moc nebylo, ale bylo mile, jak nam tam neustale nosil jidlo (at si ho koupime) a nakonec nam ho tam nechal zadarmo. (V nadpisu jsem ponechal v zavorce slovo "zeli", ac si s odstupem casu zaboha nemohu vzpomenout, proc mi v tu dobu pripadalo tak vyznamne)

Tak a to je prozatim konec povidani o zacatcich v Anglii. Plnim tim manko a jeste se rozhodne vratim k nekterym zajimavostem...

Země krásná neznámá

Výstava se konala v Praze na Kampě od 8.8. do 31.10.2006 a takto zněl oficiální popis:

Úchvatné snímky Yanna Arthurs-Bernarda, který brázdil pět let vzdušný prostor nad zeměmi všech kontinentů, aby pořídil obrazové svědectví o kráse a stavu naší planety. Jeho fotografie jsou nádherným zastavením v čase a prostoru, jsou vytržením z všedního nazírání, poskytují nám jakési třetí oko, abychom si uvědomili hodnotu naší planety.

Všichni od nás z práce z toho byli tak nadšení a tak horlivě výstavu doporučovali, že jsme nelenili, vyrazili ..... a dobře udělali =)

Země krásná neznámá (9.9.2006)

Erika

Praha - Strašnice

... Zborov, ulice Kounická, barák zvenku nejprve šedivý, oprýskaný a opadávající, později obestavěný lešením, a nakonec vesele růžovoučkou omýtkou zářící........ zkrátka naše první společné bydlení... =)

U nas doma

Erika

Faustýnka

Dostali jsme první dopis od naší adoptované dcerunky Faustýnky a máme z toho velikánskou radost :-) Jednou ji určitě navštívíme... jednou, ale pro zatím ten dopis ...

Křížem krážem

Minulý víkend jsme byli v Třebíči. Jako dopravní prostředek jsme si zvolili vlak, což už asi nikoho nepřekvapuje. Kodrcali jsme se osobáčky s přestupy v Kolíně, Havlíčkově Brodě a Jihlavě. Na Kolínském nádraží uvozuje hlášení rozhlasu melodie písně „Kolíne Kolíne“ a v Havlbrodu „spi Havlíčku v svém hrobečku“, zatím co Jihlava se ničím takovým blýsknout nemohla ... ale to jen tak na okraj, nic proti Jihlavě ;-)
V Třebíči jsme nedojeli až na hlavní nádraží, ale vystoupili už v Borovině, čehož jsme využili k procházce po borovinském mostě, aneb známém mostě sebevrahů, což bylo pro Ondru téměř adrenalinovým sportem, jelikož se bojí výšek všeho druhu. Hrdinně na něm ale zapózoval na fotku, čímž je jeho hrdinství navždy zpečetěno (jestli nevěříte, přesvědčte se dole ve fotogalerii =) ).
Potom jsme to vzali po Bráfce, kolem soudu, nemocnice a tenisových kurtů, se kterými je spjato mnoho dlouhých let mého dětství, a dále pak parkem Lísčí až na dnes již ne úplně nový silniční obchvat Třebíče, a přes Brněnskou pak už jen vzhůru do kopce až k bydlišti naší mamičky, kde jsme nalezli až do nedělního poledne útočiště.
Přivítání bylo radostné až bouřlivé (však jsme tam také nebyli snad půl roku), dali jsme si kafe a nějaký ten dlabanec, abychom si pak, řádně odpočatí, k večeru všichni společně vyšlápli k Lubí na procházku s psíkem Montym.
My s Ondrou jsme si vycházku trochu prodloužili a kromě okruhu kolem vodní nádrže Lubí, kde Ondru poprvé v tomto roce štíplo hovado neboli ovád, a kde jsme potkali dokonce žabku v trávě a velké mraveniště poctivě nakupené z jehličí, jsme se prošli i po sídlišti, kde jsem trávila svá puber»ácká léta a kde jsem měla opět příležitost oblažit Ondru dalšími historkami svého bujarého mládí s těmi místy spjatými...
Večer jsme si pak k velké Lucinčině radosti hromadně zahráli karty, no a později spánkem spravedlivým načerpali energii do dalšího cestovatelského dne, tentokrát na návrat domů.
Shodli jsme se ale na tom, že další dlouhé hodiny strávené v osobácích jsou nad naše síly, a vzali to rychlíky. Na úseku cesty mezi Jihlavou a Havlbrodem s námi cestoval člověk, na jehož akrobatické výkony budeme dlouho vzpomínat! Bez ohledu na to, že není ve vagóně sám, předvedl širokou škálu chvatů, hmitů, dřepů, výmyků, dvojitých axelů a tanečních prvků od Michaela Jacksona až po kozáčka, takže nemůžeme říct, že bychom se po cestě nudili :-)
Od Havlbrodu až do Prahy pak už byla cesta zase poklidná až fádní, tedy až na toho opilce na závěr, vyspávajícího mezi rozsypanými slanými tyčinkami u našeho baráku, a není tedy již čím více odvádět laskavé čtenáře od jiné, hodnotnější činnosti... :-)

Takže, mějte se krásně, a brzy na sečtenou!

Třebíč - srpen 2006

Vaše slečna EKG :-)

Víkend s Ferdíkem

Zavolala mi kamarádka Petra a požádala mě,
jestli bychom jim o víkendu nepohlídali psíka. Řekla jsem, že se musím
poradit s Ondrou, ale hlídání víceméně přislíbila, i když se značně
smíšenými pocity - cizí pes u nás doma, určitě bude fňukat, línat,
nebude nás mít rád a všechno nám sežere... Inu, jak je ale o nás
všeobecně známo, jsme dobrosrdeční lidé, a tak se stalo, že nám včera v
poledne Ferdíka přivezli. Nejprve se na nás tvářil dosti rozpačitě a my
na něj také. Když Petra odešla, trochu si pokňučel. Potom si lehnul na
zem a dělal, že jsme mu ukradení. Potom nás začal po očku pozorovat.
Potom se přišel kamarádit a za chvíli už nastavoval žebírka k podrbání,
a tak nějak jsme se domluvili, že to spolu ten jeden den vydržíme...
Brzy si s námi začal hrát. Byl hodný, milý, přátelský a prokazoval
vysokou dávku inteligence. Co se týče věcí, všímá si jen své hračky a
ničeho jiného se ani nedotkne. Je voňavý a čis»oučký a vůbec nepouští
chlupy... K večeru šli s Ondrou na procházku a po návratu si ho
Ondra nemohl vynachválit. Choval se vzorně, nevšímal si jiných psů ani
lidí, před silnicí se zastavoval a rozhlížel se nejprve doleva a potom
doprava...:-) Po večeři jsme se shodli, že takového psíka bysme jednou chtěli mít.

Později večer jsem napsala Petře esemesku: "Ferdík je výbornej, úplně
jsme se do něj zamilovali a už vám ho nevrátíme, děkujeme za
pochopení..." S Ondrou jsme se dohodli, že jim od teď nebudeme zvedat
telefony a otevírat na zvonění..... :-)

Ferdík

Eneua ( a Ferdík :-) )

PS: Důrazně podotýkám, že Ondra je nemocen - ano prosím, opakuji
NEMOCEN, ač to z výše uvedeného výčtu jeho víkendových aktivit tak
nevypadá! (Tento dodadek doufáme že si přečte především Opicka Jarmilka,
Káca, všichni zaměstnanci firmy Logos a případné další osoby, jimž se
Ondra nemohl z důvodu své choroby o víkendu věnovat... ;-) )

A je to tady!

Takže to, v co nikdo nedoufal a ani se doufat neodvazil se stalo skutečností - mám řidičák, a na druhdy bezpečných silnicích (po novém zákonu) opět nastane chaos !

Jinak je nutno říct, že se máme skvěle a až přestane ten strašný hic, tak zase něco podnikneme - a hlavně, i fotky budou - to se ale nechte překvapit !
Defectus

Věda v ulicích

Akce se konala v Praze a to hned na několika stanovištích ( Náměstí Jiřího z Poděbrad, Náměstí Míru, Masarykovo nádraží, Pasáž Černá Růže, Národní muzeum.... ) a člověk si zde mohl prohlédnout a vyzkoušet různé nové vynálezy a zlepšováky, vlézt do trenažéru pro kosmonauty či do zbrusu nového typu vagónů pro příměstské vlaky, a také si nechat objastnit a sám vyzkoušet nejrůznější chemické a fyzikální zákonitosti......
No zkrátka, akce byla zajímavá, něco nás zaujalo více, něco méně, fotek moc není, ale i tak z nich rozhodně poznáte, co toho dne na celé čáře zvítězilo u Ondry ... =)

Věda v ulicích

.... asi mu jednou něco takového pořídím... =)
Erika

Třebíč ... akce "vítání jara"

Akce probíhala jako již každoročně u mého taťky na zahradě a my se jí zúčastnili, aby jaro od nás nezůstalo nepřívítáno =)
Hostí bylo tentokrát opravdu požehnaně - kromě rodiny a asi třech dalších kóskú jsem sice nikoho moc neznala, ale nevadilo, akce byla veselá, tudíž zdařilá, no a atmosféru snad nejlépe dokreslí obrázky...

U taťky - Třebíč - 13. a 14.5.06

PS. Pokud jste se právě vy zmíněné akce nezúčastnili, netruchlete, jaro jsme přivítali i za vás!
Mějte se, papa, Erika.

Přijel k nám Martin .....

....... ale né na bílém koni, vůbec na žádném koni, přijel normálně autobusem. A aby bylo jasno, Martin je můj kamarád, spolužák ze základní školy a v současné době také spolupracovník mého taťky.... zkrátka naše rodina ho tak nějak obkličuje na cestě životem ...... =)
Tak tedy Martin přijel autobusem z Třebíče v pátek odpoledne, ale měl nějaké zařizování po Praze a já byla v práci, takže jsme si dali sraz až večer na Karlově náměstí.
Tam jsme se tedy v osm hodin šťastně srazili a Martinův tah Prahou mohl naplno začít.....
V sobotu jsme nechali Ondráska učit na zkoušky a vyrazili do Zoo. Já už tam sice byla během krátké doby potřetí, ale je to pro mě jedno z míst, které se zkrátka neokouká, takže jsem se rozhodně nenudila......

Zoo s Martinem 22.4.2006

V neděli jsme se, tentokrát už posilněni i o Ondráska, vydali do Letňan na výstavu "Auto Praha". Zde asi důvody netřeba vysvětlovat, kdo by se nejel rád podívat na luxusní, fungl nová naleštěná fára, což?
U nás s Ondráskem v tom bylo ale ještě o důvod víc, protože jsme si v té době právě tak nějak obšlapávali trh a rozhodovali se o koupi nového auta, a kde lépe než při osobním kontaktu načerpat inspiraci, že.
Takže výstava byla opravdu skvostná! Ve venkovních prostorách předváděli své umění kaskadéři jak v autech, tak na motorkách, konaly se tam i nějaké závody pro děti a tak, no a uvnitř jsme si hned v několika obrovských pavilonech užili těch kýžených nablýskaných krasavců.....
Fotek jsme tam nadělali dost, ale především jsme se zaměřili na auta, o něž bychom ze zákaznického hlediska mohli mít zájem, takže na nich zas až tak moc zajímavého neuvidíte, no ale i tak je sem dám......

Letňany Auto Praha, 23.4.2006

No a to už se nám nachýlilo odpoledne a Martin musel vyrazit zpátky na Florenc, aby stihl autobus domů, takže jsme se s ním podáním ruky, poděkováním za návštěvu a s přáním všeho nejlepšího rozloučili, a tím nám tedy odchází z děje ústřední postava tohoto vyprávění a není dále již o čem psát a diváci mohou jíti k šatně...... tož doufám, že vám tam neukradli svrchníky, jako se to onehdá stalo Nerudovi, a drama tím pro vás teprve nezačíná ........... =)
Ne? Tak to je dobře. Mějte se krásně a papa!
xxx Vaše slečna E.K.G. xxx
PS. Martine, ahoooooooj! =)

Po velmi, velmi dlouhé době ...

Takže po velmi dlouhé době (děkuji za optání, měli jsme se - a máme se - fajn) jsem sem hodil nějaké fotky posbírané za poslední období (prostě sebrané fotky).
Z technických důvodů jsem vyhodil fotky z Anglie, jelikož je fotil kolega a nafotil jich 300 - což se mi sem
a) nechtělo dávat celé
b) nechtělo třídit, co sem dát a co ne
takže jsem vylučovací metodou vyloučil, že bych sem vůbec něco dal :-)

Jako legrácku dne bych si dovolil prezentovat svojí fotku s podtitulem "Nebuďte líní, vyvážejte odpad" :-)

A to je asi všechno, takže zatím na viděnou, naslyšenou, dopučutija :-)

Defectus
PS: Jo a dělám si řidičák, dneska jsem byl na první lekci !

Rozbouřená Vltava ........ duben 2006

Tak nám tu počasí vyvádí psí kusy, přineslo nám velkou vodu, nadělalo škodu.
A my jsme doma neskejsli a pěkně si to vyblejskli...........

Rozbouřená Vltava 2.4.2006

......... na těch cedulích se slepou ulicí, jestli se vám to nepodařilo rozluštit, jsou nápisy "Neprůchodná oblast"...... Nu, ta oblast je opravdu neprůchodná....... =)
Papa, Erika

Lazaři jeden jak druhej ... =)

To jsme tedy dopadli - já jsem si z práce přinesla prvotřídní rýmu, teklo mi z očí, z nosu, chytlo mi to dutiny a rozbolelo mě v krku, no všichni známe... V pátek když mě viděl doktor Procházka, nabídl mi, a» se za ním zastavím v ordinaci, že mi na to něco předepíše - novinku! Pouze na předpis! Ó jaká pocta :) Prý si mám dát denně jednu tabletku před spaním.

V sobotu už mi bylo opravdu krušno, tak mi Def přinesl onen zázrak moderní medicíny z lékárny. Lékárnice prý říkala, že je dobré ze začátku vzít tablety dvě a až potom po jedné, no a tak jsem snědla dvě.
Po chvíli se mi jakoby zázrakem udělalo o moc líp a za další chvíli jsem byla totálně zdravý člověk - po jakémkoliv náznaku nachlazení ani stopy, no kdyby mi to někdo vyprávěl, neuvěřím!

Euforie trvala asi půl hodiny, načež jsem začala cítit jakousi zvláštní malátnost, která se prohlubovala. Bylo mi to divné, a tak jsem otevřela leták od toho léku, jestli tam o tom něco nepíší. Psali. Prý je to následek předávkování. Ihned jsem zjistila příčinu - dvěma tabletami nebylo myšleno dvě naráz, ale dvě denně - jednu ráno a jednu večer... Nu, stalo se... Byla jsem nucena padnout do postele a za pár okamžiků už jsem nebyla schopná téměř jakékoliv aktivity, tělo mi vypovědělo poslušnost, nedokázala jsem ani otevřít oči, jak jsem měla slepená víčka. Dostala jsem se do zvláštního, dosud nepoznaného stavu - tělo jakoby bylo v hlubokém spánku, zatím co mysl byla bdělá...
Takto jsem musela setrvat několik hodin. Nebylo mi nějak špatně nebo tak něco, zkrátka jsem jen byla tak těžká, že jsem se nemohla hýbat. Nebylo mi vlastně nijak, spíš mi bylo všechno jedno. Cítila jsem se, jako bych měla obrovské metrákové tělo a jen někde uprostřed hlavy jako bych měla takovou maličkou kuličku, ve které to šrotovalo...

S Defem jsem komunikovala jen minimálně a téměř jednoslabičně, přesto že vše co mi říkal jsem normálně vnímala. V letáčku od toho léku se dočetl, že je to v podstatě čistý pseudoephedril, jenž je, jak jsem byla poučena, základní složkou pervitinu...

Takto jsem tedy strávila sobotní den - těžce předávkovaná drogou :D
Teprve k večeru se mi začalo dělat trochu líp, mátožně jsem byla schopná se i přesouvat po bytě. Přes noc jsem se z toho vyspala a teď, po čtyřiadvaceti hodinách, už jsem zase fit. A bez rýmy! :)

Aby to ale zase nemělo přespříliš dobrý konec, musím bohužel s lítostí konstatovat, že Defíček se ode mě stihnul nakazit. Chudáček - leží tam v komoře, nožky má nahoře... Tedy, leží v ložnici, v posteli pod peřinou zachumlaný, ale posmrkává a chrchlá, v krku ho bolí...
Nu, nabízela jsem mu tabletku toho mého zázračného léku, ale nechce o něm ani slyšet..... %-6 ... !amazed

Plaváci nás zdraví - ledabyle :-)

Tento víkend jsme byli v Plavech v Krkonosich na "létání na čemkoliv" - tedy skoky na čemkoliv. Po té, co jsem si konečně oddechl po měsíci intenzivní přípravy na certifikaci, jsme se vydali na velmi zajímavou akci. nebudu jí tu celou rozepisovat - je možné si prohlédnout fotky a časem asi přijdou i popisky - i když většina fotek je samopopisná :-)

Lety na saních - Plavy 25. 2. 2006

Enjoy the violence !
Defectus

Další novinky ...

Je to už hodně dlouho, co jsem zde psal a je na čase to změnit. Podařilo se mi udělat certifikaci, takže budu mít víc času (který budu následně investovat do dalšího vzdělávání a hlavně přípravě na další certifikace). Mezi tím hlavní body jsou:

Firemní přednáška

Podívat se na další, mě milé technologie

Trochu si užívat života

A těšit se, co bude dál :-)

Jinak včera jsme byli v kině na filmu Číňan - velmi pěkný dánský film, bohužel z potenciálu zvoleného tématu rozhodně nevykřesal co se dalo ... Určitě bych se chtěl podívat na film Mnichov, ale to až o víkendu. Slečna EKG vymyslí, kam v sobotu pojedeme a poveselíme se .-)

Hezký týden
Defectus

... Děčín ... Liberec ... Tanvald ...

Ondra už se tu někde zmiňoval, že jsme měli minulý víkend namířeno do Chemnitzu, ale jak už je z názvu článku jasné, nakonec to celé opět dopadlo úplně jinak... A tentokrát to bylo všechno kvůli mě! Vyznamenala jsem se totiž a vnesla do našich již tak chaotických výprav nový prvek chaosu - na cestu do zahraničí jsem totiž vyrazila bez jakéhokoliv dokladu mé identifikace, na což Ondra přišel až někde těsně před německými hranicemi po jen tak zběžně položené otázce stran přítomnosti mého pasu...... no nebudu to dál rozpitvávat, z toho, že tu ještě píšu je vidět, že mě Ondra nezabil.
Nakonec, protože jsme prostě dobří a jen tak něco nás nesklátí, jsme si ten den užili pravděpodobně mnohem mnohem krásněji... =)

xxx z fotek, jestli si je prohlédnete, vám to bude jasné xxx

Decin, Liberec a Tanvald (21. 1. 2006)

Papa... Erika =)
.... jo a prosím vás, vážně, kontrolujte si ty doklady, než někam vyrazíte... To vážně není sranda! =)

Karlovy Vary aneb české Rusko

Nějakou dobu jsem se odmlčel co se psaní týče (mám fakt hodně odborné práce - zrovna píšu pojednání o Java EE 5, které sem hodím), ale fyzicky nezahálíme - o víkendu jsme byli v Karlových Varech. Možná se o tom zmíní Erika, možná okomentuju obrázky, prozatím jen konstatování, že jet do Varů je jako jet na zájezd to ruského okresního města. Obrázky o tom asi vypoví nejlépe...

Karlovy Vary (7.1.2006)

A ještě jedna věc. Hostování těchto stránek je vcelku těžké, proto uvažuju, že bych se přesunul na provařenou dvojku blogger.com/blogspot.com, ale zatím to není moc horké. Hlavní důvod je publikování obrázků. Uvidíme časem ... (Už se stalo! - poznámka pod čarou, psaná po fuuuura dlouhé době)
Mějte se krásně a užívejte mrazů - to se alespoň nezkazíme :-)