Bulharsko 2008

Mame za sebou tyden dovolene a je potreba se ohlednout, zhodnotit, podekovat a tak.
Hned uvodem kde vsude jsme byli a pak budou nasledovat podruznosti jako co jsme tam delali a podobne ...
Prileteli jsme do Sofie v sobotu po poledni a vecer (jeste za slunka) se dostali na Slunecne pobrezi, kde jsme stravili prvni noc. Odtud v nedeli pokracovali pres Nesebar a Burgas do Careva (byvaly Micurin). To byla nase centrala na celou dovolenou.

V pondeli jsme vyrazili do Varny a na zpatecni ceste se zastavili v Obzoru. Utery jsme si udelali vylet do jednoho Aquaparku za Burgasem a staveli se v Sozopolu. Streda byla ve znameni mensiho vyletu do Sinemorce a Achtopolu. Ctvrtek jsme si udelali pesi vylet do kempu Arapie, kousek od Tsareva. V patek jsme se pokusili dojet do mesta Rezovo u Tureckych hranic, ale az tam jsme se nedostali, tak jsme si udelali volny den v Tsarevu. Hlavni naplni soboty byl presun zpet do Sofie a nasledna prohlidka mesta. No a v nedeli uz jen cesta na letiste a zpatky domu ...

Prilet do Sofie byl bez problemu, jen hned po pristani si clovek uvedomi, ze je to trochu jina zeme - v okoli letiste vraky letadel, budovy v ruznem stadiu rozkladu a hlavne, krome letadla Lufthansy a Air Austria zadne dalsi letadlo. Vyzvedli jsme si zavazadlo a pokracovali do letistni haly. Tam uz cekala spousta lidi (nevim na co - hotovy uvitaci vybor vyznamneho statnika), kterym jsme se obratne vyhnuli, aby nas nahodou take nezacali vitat (my si na takove ceremonie moc nepotrpime :-) ) a pokracovali ke stanku pujcovny aut. Mnou zabookovane auto nemeli, ale dali mi papirove lepsi, za tu samou cenu - Renault Megane sedan v automatu cervene barvy.

Hned jak jsem byli v aute jsme vyrazili smer Burgas, smer Slunecne pobrezi. Cesta probihala bez problemu - na zacatku dalnice byla silnice slusne vytlucena, ale pak uz celkem v poradku (neco jako D1) a na konci uplne nova dalnice, ktera prekvapila dokonce i GPSku. Vecer jsme dorazili na Slunecne pobrezi a po chvilce hledani nasli nas hotel (s pomoci mistniho taxikare, protoze vyskyt mapy s nazvy ulic nebyl v Bulharsku nikdy historicky dolozen).

Druhy den jsme vyrazili po trase Nesebar, Burgas, Carevo. Nesebar byla nase prvni zastavka. Krasne mestecko na malem poloostrove. Krasna architektura a vsude hromada stanku. Zajimave bylo(a vlastne to plati po celou nasi vypravu), ze tam bylo jen velmi malo cizincu. Moje teotie je, ze bud do Bulharska nejezdi, nebo se zdrzuji jen v hotelovych resortech a ven nevychazeji. V kazdem pripade Nesebar byl krasny a z nej jsme jeli do Burgasu. Situaci na silnicich popisu zvlast :-) Burgas je velmi ... rozpadle mesto. Erika si ho pamatuje z detstvi, jelikoz sem prijizdeli vlakem na dovolenou. Nadrazi vypadalo dobre, zbytek uz tak moc ne. Vydali jsme se na mistni metskou plaz, ktera uz toho hodne pamatuje, ale nikdo napamatuje na jeji udrzbu. Pro me to bylo dost depresivni, jelikoz na plazi nebylo nic, jen stary zrezively tobogan, viditelne leta nepouzity, horda lidi a horda odpadku.
Po zbezne prohlidce mesta (nic moc tam neni) a po koupi plavek pro Eriku (zapomnela si je doma :-)) jsme tedy vyrazili do cile - do Careva. Carevo je mensi mesto, asi 70km jizne od Burgasu. Za chvilku jsme nasli nas hotel a ubytovali se.
K veceru se nam jeste podarilo po nekolika neuspesnych pokusech nalezt asi tri kilometry vzdaleny kemp Arapja, kde Erika nekolikrat travila svoje prazdniny, a navstivit mistni pout, kde vetsina atrakci byla rozhodne starsi nez lide, co je provozovali. Ostatne moc lidi na nich jezdit netroufalo, takze se tocily vetsinou naprazdno, ci s jednim clovekem, ci s nami dvema :-)

V pondeli jsme si udelali dlouhy vylet na sever, do Varny. Cesta pekne ubihala a za dobre tri hodiny jsme byli v centru Varny. Tam se mi podarilo nejdriv omylem zaparkovat v jakemsi podzemnim polorozpadlem neosvetlenem skladu (strazny se velmi podivoval, co tam chci, a i ostatni zamestnanci vystrkovali prekvapene hlavy z der) v domeni, ze je to parkoviste, a po nalezeni opravdoveho parkoviste se ptal strazneho, jak nejlepe do centra, abych nasledne zjistil, ze uz v centru jsme.
Po prohlidce mesta (typicke bulharske mesto - nekde krasne, nekde rozpadle) jsme se na zpatecni ceste stavili v letovistku Obzor. Krasna plaz tam byla, ale jinak nic zajimaveho.

V utery jsme se vydali do Aquaparku, ktery jsme videli cestou do Varny. Vstupne nebylo lidove (30 leva za osobu - neco pres 10 liber) a uprimne to byla takova oaza ve vyprahlem Bulharsku. Tam jsme si poradne uzili, vyradili se snad na vsech skluzavkach a toboganech a jeli zpatky.
Cestou jsme se jeste zastavili ve meste Sozopol, ktere ma krasnou architekturu a plaz.

Stredu jsme stravili cestou do mesta Sinemorec, ktere ma podle pruvodce nejkrasnejsi plaz v Bulharsku. A melo opravdu krasnou plaz, kterou bohuzel, jak je v Bulharsku zvykem, hyzdila jakasi rezata orvana budka.
Po ceste zpatky jsem se staveli ve meste Achtopol. Velmi zvlastni mesto, ktere nas tak nejak motivovalo k tomu zacit fotit odvracenou tvar Bulharska. Naprosto me zde sokoval pasouci se kun - aby nemohl utect, mel predni nohy spoutane zeleznymi okovy!!! Tehoz dne odpoledne jsem se jeste sam vydal prozkoumat moznost pesi vypravy do kempu Arapja (zmineneho vyse). Cesta byla velmi zajimava, vedla skrz Carevo, kus ji vedl rozpadlym kempem (ve kterem ovsem kempovali Bulhari!) a pak asi tri kilometry pres vyprahle strniste.

Ve ctvrtek jsme si udelali vylet do Arapje, tentokrat spolecny. Bylo naprosto tropicke pocasi, nikde ani mracek a bohuzel ani trocha stinu. Po prohlidce kempu jsme se smerem k Carevu vraceli podel pobrezi, jelikoz Erika hledala jakysi kamen ze ktereho kdysi skakala do vody. Mela velmi matnou pedstavu jak kamen vypadal a kde byl, takze jsme nic nenasli. Jen jsem si dlouhym pobytem na slunci prihnal mensi upal, takze jsem zbytek dne stravil v hotelu.

V patek uz jsem byl opet fit, ale program se nam chylil ke konci, takze jsme se jen tak poflakovali po Carevu a fotili zajimavosti. Rano jsme se pokusili jet do mesta Rezovo a od nej k tureckym hranicim, ale pred mestem nas zastavili policajti a bez pasu nas dal nepustili.

Sobota znamenala hlavne cestu do Sofie a jeji prohlidku. Po 5 hodinach jizdy jsme se z Careva dostali do Sofie kolem treti odpoledne, ubytovali se v hotelu a jeli do centra - hromadnou dopravou. Jako na potvoru nam prijel pomerne novy autobus, takze jsme se bohuzel nesvezli starym Ikarusem, jichz je v Sofii vetsina.
Vystoupili jsme nedaleko Domu kultury (napadne pripomina prazsky Dum kultury) a vydali se hlavnim bulvarem do centra.
Sofia je zajimave mesto, vypada dost male, ale je vetsi, nez se zda.
Centrum je smesice predvalecnych a povalecnych domu, vetsinou s hezkym obchodem dole a naprosto neudrzovanym vrskem. Samotne centrum se sklada z vladnich budov a hotelu a neni moc zajimave. Snad jen tim, ze je tam zacatek metra, kterym jsme se svezli. Ma deset stanic na jedne trase a je obsluhovane ruskymi vlaky (starymi a novejsimi). Souprava ma jen ctyri vozy (narozdil od Prahy).
Pak uz jsme vlastne jen prochazeli Sofii, kde tou dobou bylo neuveritelne mnoho svateb, skoro na kazdem rohu nejaka, a nakonec se taxikem (za neskutecne lacino) vratili do hotelu (pro srovnani - cesta autobusem od hotelu do centra pro nas dva = 2 leva, taxikem z centra do hotelu pro nas dva = 5 leva!).

V nedeli jsme se vlastne jen presouvali na letiste, jelikoz nasemu autu zacala blbnout prevodovka a vlastne jelo jen na dvojku, takze jsme se bali vubec kde jeste zastavovat a jeli primo. Po natankovani (auto se vraci s plnou nadrzi) se sice dala dohromady, ale tomu uz moc clovek neveril a ja osobne nechtel riskovat, ze nestihneme nas let kvuli fatalni vade prevodovky, nebo neceho jineho. Pak uz jsme jen cekali v poloprazdnem letisti, kde nebyly prakticky zadne obchody - nic :-) Proste Bulharsko...

Za sebe (Ondra) rikam, ze prvni dny byly tezke, clovek si musi zvyknout, ale pak jsem zacal mit Bulharsko svym zpusobam rad. Erika (pokud vim), byla z Bulharska nadsena pernamentne :-)
Tak, jeste sem hodim par fotek a napisu neco o jezdeni v Bulharsku ...
Mejte se bajecne!!!
Ondra

Bulharsko	Bulharske zajimavosti