Lazaři jeden jak druhej ... =)
To jsme tedy dopadli - já jsem si z práce přinesla prvotřídní rýmu, teklo mi z očí, z nosu, chytlo mi to dutiny a rozbolelo mě v krku, no všichni známe... V pátek když mě viděl doktor Procházka, nabídl mi, a» se za ním zastavím v ordinaci, že mi na to něco předepíše - novinku! Pouze na předpis! Ó jaká pocta :) Prý si mám dát denně jednu tabletku před spaním.
V sobotu už mi bylo opravdu krušno, tak mi Def přinesl onen zázrak moderní medicíny z lékárny. Lékárnice prý říkala, že je dobré ze začátku vzít tablety dvě a až potom po jedné, no a tak jsem snědla dvě.
Po chvíli se mi jakoby zázrakem udělalo o moc líp a za další chvíli jsem byla totálně zdravý člověk - po jakémkoliv náznaku nachlazení ani stopy, no kdyby mi to někdo vyprávěl, neuvěřím!
Euforie trvala asi půl hodiny, načež jsem začala cítit jakousi zvláštní malátnost, která se prohlubovala. Bylo mi to divné, a tak jsem otevřela leták od toho léku, jestli tam o tom něco nepíší. Psali. Prý je to následek předávkování. Ihned jsem zjistila příčinu - dvěma tabletami nebylo myšleno dvě naráz, ale dvě denně - jednu ráno a jednu večer... Nu, stalo se... Byla jsem nucena padnout do postele a za pár okamžiků už jsem nebyla schopná téměř jakékoliv aktivity, tělo mi vypovědělo poslušnost, nedokázala jsem ani otevřít oči, jak jsem měla slepená víčka. Dostala jsem se do zvláštního, dosud nepoznaného stavu - tělo jakoby bylo v hlubokém spánku, zatím co mysl byla bdělá...
Takto jsem musela setrvat několik hodin. Nebylo mi nějak špatně nebo tak něco, zkrátka jsem jen byla tak těžká, že jsem se nemohla hýbat. Nebylo mi vlastně nijak, spíš mi bylo všechno jedno. Cítila jsem se, jako bych měla obrovské metrákové tělo a jen někde uprostřed hlavy jako bych měla takovou maličkou kuličku, ve které to šrotovalo...
S Defem jsem komunikovala jen minimálně a téměř jednoslabičně, přesto že vše co mi říkal jsem normálně vnímala. V letáčku od toho léku se dočetl, že je to v podstatě čistý pseudoephedril, jenž je, jak jsem byla poučena, základní složkou pervitinu...
Takto jsem tedy strávila sobotní den - těžce předávkovaná drogou :D
Teprve k večeru se mi začalo dělat trochu líp, mátožně jsem byla schopná se i přesouvat po bytě. Přes noc jsem se z toho vyspala a teď, po čtyřiadvaceti hodinách, už jsem zase fit. A bez rýmy! :)
Aby to ale zase nemělo přespříliš dobrý konec, musím bohužel s lítostí konstatovat, že Defíček se ode mě stihnul nakazit. Chudáček - leží tam v komoře, nožky má nahoře... Tedy, leží v ložnici, v posteli pod peřinou zachumlaný, ale posmrkává a chrchlá, v krku ho bolí...
Nu, nabízela jsem mu tabletku toho mého zázračného léku, ale nechce o něm ani slyšet..... %-6 ... !amazed
V sobotu už mi bylo opravdu krušno, tak mi Def přinesl onen zázrak moderní medicíny z lékárny. Lékárnice prý říkala, že je dobré ze začátku vzít tablety dvě a až potom po jedné, no a tak jsem snědla dvě.
Po chvíli se mi jakoby zázrakem udělalo o moc líp a za další chvíli jsem byla totálně zdravý člověk - po jakémkoliv náznaku nachlazení ani stopy, no kdyby mi to někdo vyprávěl, neuvěřím!
Euforie trvala asi půl hodiny, načež jsem začala cítit jakousi zvláštní malátnost, která se prohlubovala. Bylo mi to divné, a tak jsem otevřela leták od toho léku, jestli tam o tom něco nepíší. Psali. Prý je to následek předávkování. Ihned jsem zjistila příčinu - dvěma tabletami nebylo myšleno dvě naráz, ale dvě denně - jednu ráno a jednu večer... Nu, stalo se... Byla jsem nucena padnout do postele a za pár okamžiků už jsem nebyla schopná téměř jakékoliv aktivity, tělo mi vypovědělo poslušnost, nedokázala jsem ani otevřít oči, jak jsem měla slepená víčka. Dostala jsem se do zvláštního, dosud nepoznaného stavu - tělo jakoby bylo v hlubokém spánku, zatím co mysl byla bdělá...
Takto jsem musela setrvat několik hodin. Nebylo mi nějak špatně nebo tak něco, zkrátka jsem jen byla tak těžká, že jsem se nemohla hýbat. Nebylo mi vlastně nijak, spíš mi bylo všechno jedno. Cítila jsem se, jako bych měla obrovské metrákové tělo a jen někde uprostřed hlavy jako bych měla takovou maličkou kuličku, ve které to šrotovalo...
S Defem jsem komunikovala jen minimálně a téměř jednoslabičně, přesto že vše co mi říkal jsem normálně vnímala. V letáčku od toho léku se dočetl, že je to v podstatě čistý pseudoephedril, jenž je, jak jsem byla poučena, základní složkou pervitinu...
Takto jsem tedy strávila sobotní den - těžce předávkovaná drogou :D
Teprve k večeru se mi začalo dělat trochu líp, mátožně jsem byla schopná se i přesouvat po bytě. Přes noc jsem se z toho vyspala a teď, po čtyřiadvaceti hodinách, už jsem zase fit. A bez rýmy! :)
Aby to ale zase nemělo přespříliš dobrý konec, musím bohužel s lítostí konstatovat, že Defíček se ode mě stihnul nakazit. Chudáček - leží tam v komoře, nožky má nahoře... Tedy, leží v ložnici, v posteli pod peřinou zachumlaný, ale posmrkává a chrchlá, v krku ho bolí...
Nu, nabízela jsem mu tabletku toho mého zázračného léku, ale nechce o něm ani slyšet..... %-6 ... !amazed
