Ostrov Jersey

Tak a je za nami jedna z mensich (weekend break) cest. Tentokrat na ostrov Jersey.
Prvne, neplest s mestem New Jersey v USA. Jersey lezi asi 14 km od Francie, u Normadie. Ostrov samotny ma kolem 110km2 a 90000 obyvatel. Prevedeno do srozumitelnejsi reci, na sirku ma ostrov asi 15km, na vysku 10km a hlavni mesto St. Helier ma 30000 obyvatel - takze zkratka maly ostruvek.

Jako vzdy, hlavni duvod cesty byly levne letenky. Ubytovani uz tak levne nebylo a pujceni auta take ne, ale zase jsme si rekli, ze si povyrazime z kopytka.

Nas vylet zacal v patek vecer odletem z letiste Gatwick. Jersey je co by kamenem dohodil, takze za 30 minut jsme jiz pristavali. Jelikoz ma Jersey unii s Britanii stran imigrace (Jersey je technicky Britska drzava) neprobiha na hranicich zadna kontrola, proste se vyjde ven. Tam uz na nas cekal zrizenec autopujcovny (Avis - vrele doporucuju - http://www.avisjersey.co.uk/) a nasmeroval nas k autu, ktere nas odvezlo k pujcovne samotne. Proste ostrov je maly, takze se nemuze plytvat mistem na parkoviste a stanoviste pujcoven.
Po prevzeti auta (BMW X3, 3.0 diesel, v plne vybave) jsme vyrazili do hotelu (SAS Radisson Waterfront opet vrele doporucuju - adresa zde). Nase navigace (Garmin 250W) Jersey zna, takze teoreticky nebyl problem se k hotelu dostat. Ale problemky byly. Prvne, cesty jsou na Jersey uzke, takze mnohdy kdyz potkate protijedouci auto, je potreba vycouvat a dat mu tam moznost projet.
Po druhe, hotel byl prilis novy, takze nebyl na mape. Moji vinou jsem tesne pred hotelem odbocil v domeni, ze cesta uz dal urcite nevede a po 15 minutach se tam vratil s tim, ze preci jen danou cestou zkusim projet a opravdu, hotel tam byl. Hotel sam o sobe byl opravdu luxusni a personal vzorovy.

Druhy den po snidani (mimochodem vynikajici snidani, asi nejlepsi co jsme kde zatim meli) jsme se vypravili na pruzkum okoli.
Podivali se na hrad St. Elizabeth, projeli se Jersey Eye (ruske kolo, 60m vysoke) a vypravili se do mesta. V zapeti jsme zjistili, ze Jersey je jakasi zmenseni Britanie s tim, ze je ovlivnena Francii. Jinak receno, da se tam sehnat vsechno, na co jsme zvykli doma, stejne obchody, stejne znacky, mluvi se tam anglicky, ale treba pekarny ci kavarny jsou vyslovene francouzske. I obyvatele mluvi se zajimavym prizvukem :-) Po prochazce a par zastavkach na caj jsme se vratili na hotel. Erika si odpocinula a ja se sel podivat na hrad. Zajimavosti totiz je, ze rozdil hladiny more pri odlivu a prilivu je pres 5 metru, takze to co bylo dopoledne zatopene, se odpoledne dalo projit suchou nohou. (Na fotkach se muzete podivat, jak obrovsky rozdil co se tyce krajiny je mezi prilivem a odlivem, neco takoveho jsme jeste nikdy nevideli a byli jsme doslova ohromeni!) Bohuzel hrad byl zavreny, ale samotna prochazka po dne more je zazitek. Vecer jsme si dali vynikajici veceri v hotelu a sli spat.

V nedeli jsme vyuzili toho, ze mame auto. Po odhlaseni z hotelu jsme si vyjeli na cestu kolem ostrova.
Hned z kraje je treba rict, ze ostrov ja tak maly, ze staci hodinka na jeho objeti. Kdyby byly silnice o neco sirsi a mene klikate, dalo by se to zvladnout za polovicni cas. Prohlidka ostrova zabrala nejaky cas - mne se nejvice libily bungry - pozustatek okupace ostrova Nemci za druhe svetove valky (fotky najdete v galerii pod clankem).
Priroda je na ostrove velmi krasna, dokonce jsme videli o ony famozni jerseyske kravicky (fotku bohuzel nemame, ale je to velmi roztomile zviratko, hnedo-bezove :-)) Take jsme se podivali po skalach u zapadniho brehu atd. Bylo toho dost.

No a vecer jsme uz jen prijeli na letiste, hodili klice do kastliku, nastoupili do letadla a sup domu. Proste takovy normalni vikend na pohadkovem ostrove. Vrele doporucujeme a slibujeme, ze pokud bude moznost, tak se tam rozhodne jeste podivame!
Ondra

PS: pokud ma nekdo nejake dotazy stran Jersey, rad zodpovim, proste nechejte vzkaz pod clankem. Einfach :-)

Jersey

Mamička a Lucka v Londýně

Jak už Ondřejíček psal, přivezli jsme si s sebou do Londýna naši mamičku a mou milou sestřičku Lucku. Nikdy předtím tu nebyly a tak měli celý týden oči navrch hlavy, což mě, jakožto jejich průvodce, velmi těšilo :-)
V sobotu jsme si potom všichni čtyři i s Ondrou udělali výlet do Brightonu a to byl asi nejhezčí den co tu prožily, jelikož Brighton sám o sobě je velmi krásné město, navíc Lucka nikdy v životě neviděla moře, takže i toto bylo pro ni poprvé, no a byli jsme i v lunaparku a tak, navíc bylo krásné letní počasí, obloha bez mráčku, no zkrátka hezčí den jsme si na závěr návštěvy nemohli přát.
V nedeli jsme se pak uz jen rozloucili, zamavali mamicce a Lucince na letisti a poprali jim pekny let. A ihned jsem se zacala tesit, az obe tyto miloucke osubky znovu uvidim :-)
Má-li někdo zájem podívat se na fotky, jak jsme si to tu užívali, směle do toho!
Loučím se, mějte se krásně. Slečna EKG

Mamicka a Lucinka v Londyne

Mamicka a Lucinka v Londyne 2

Cesta Evropou - Francie - Andorra - Italie - Chorvatsko - Bosna a Hercegovina - Plitvicka jezera

Zacatek

Francie

Andorra

Zpatky do Francie

Italie

Chorvatsko

Bosna a Hercegovina

Plitvicka jezera

Cesta do Ceska / Zaver

Takze nase zatim nejdelsi a nejdobrudruznejsi vyprava skocila. Predne nekolik statistickych udaju:
5020 mil (cca 8000 km)
300 mil za den
550 litru benzinu
68 litru vody co jsem za tu dobu vypil :-)
2500 liber
12 statu
7 hotelu
Uz z techto cisel je patrne, ze lepsi vypravu jsme si nemohli prat.

A ted poporade. Nekdy na jare nas napadlo, ze by bylo zajimave udelat si vypravu skrz naskrz Evropou. Probehlo mezi nami nekolik vzrusenych debat a vlastne az do poloviny cervence nebylo jasne, jak vlastne bude vyprava vypadat. Pracovnich variant bylo nekolik (celkem 3 :-)) a nakonec vyhrala ta kompromisni (jak to tak byva). Ta pocitala s vyjezdem v patek, projetim Evropy od zapadu na jih, vychod, pak sever a pak zpet na zapad. Puvodne trasa pocitala s opacnou rotaci (rekneme ve smeru hodinovych rucicek) - tedy od zapadu na vychod, pak na jih, pak na zapad a pak na sever... no myslim, ze je to uplne jasne :-)
Bohuzel slecna EKG mela jiste povinnosti v Trebici, takze z teto varianty (kterou jsem navrhoval ja) seslo a ja to nakonec jeste sam rad uznal za nesmysl.

Priprava vypravy zabrala nejaky cas a nebyla veru jednoducha. Museli jsme zaridit ubytovani, prejezd tunelem do Evropy, pojisteni auta, prohlidku auta, nakup surovin, map, plany, ale vse se zdarilo! Takze jsme v patek 22/08/2008, nekdy kolem 16:00 nastoupili u nas za barakem do auta a vyrazili.

Prvni den: cilem prvniho dne bylo se dostat do Francie (mestecko Tilloy Les Mofflaisnes) a tam slozit hlavy. Byl to jeden z tech mene zajimavych dni, jelikoz jsme se k tunelu dostali naprosto bez problemu, tunelem projeli taktez bez uhony a hotel nasli na druhy pokus (proste se mi nechtelo verit, ze by ten hotel byl na tak blbem miste :-)) Byla to klasicka F1 - takze sdilene socialni zarizeni, pokoje ciste - proste jen na prespani. Celkem jsme najeli 170 mil, coz bylo tak akorat na rozehrati.

Druhy den: hned prozradim, ze to byl asi nejnestastnejsi den nasi vypravy. Ve filmu Snezenky a machri se rika, ze kriticky je den treti, u nas to byl druhy. Rano jsme vstali a popojeli trochu smer Pariz. Pred ni jsme se zastavili na snidani a pri placeni jsem si nevyzvedl kreditku zpatky. Na to jsem bohuzel prisel az kdyz jsme byli daleko za Parizi a chteli natankovat.
Po te co jsem dozuril a ujistili se, ze kreditka je opravdu v prachu, zavolal jsem do sve banky a nechal kartu zablokovat (prozradim, ze po navratu jsem obdrzel od banky dopis, kde me informovali, ze kartu se pokousel kdosi zneuzit, a to nekolikrat, takze Francouzi rozhodne nejsou takovy dobraci, jak by se mohlo na prvni pohled zdat :-)).
Po teto prihode jsme pokracovali dal smer jih do Narbonne. Erika si zvykla na svoji roli obsluhovacky mytnych bran (Francouzi, stejne jako zbytek Evropanu, nejsou kamaradi s auty s rizenim na "te" prave strane) - proste prebirala listecky a platila poplatky :-) Ne ze by je snad platila z vlastniho, ale starala se, aby vydridusi z budky dostali zaplaceno. Tak je to snad jasne :-)
K veceru jsme dorazili do mesta Narbonne. Prvne jsem se zaradoval, ze jsem poznal par mist, kde jsem pred lety byl, po druhe se zaradovala Erika, ze vedle hotelu je nakupni centrum, po treti jsme oba zaplakali, kdyz se ukazalo, ze rezervace hotelu, ve kterem jsme meli stravit dva dny, je na cervenec, tedy na minuly mesic, a hotel (plus vsechny hotely v okoli) jsou plne obsazene - proste ze nemame kde spat.
Erika me nezabila a kdyz jsme osusili slzy, vydali jsme se hledat nahradni ubytovani. Erika obehla peknou radku hotelu, ale ani jeden hotel nemel volne misto. Po nekolika hodinach jsme to vzdali a vyspali se na sedadlech auta na dalnicnim odpocivadle s krasnym vyhledem na hrad Carrcassonne. Jeste pred tim jsem stacil zabookovat nahradni hotel na dalsi noc, takze alespon jedna dobra zprava na zaver dne. Ten den jsme ujeli 700 mil a projeli se i po nejvyssim moste v Evrope nedaleko mesta Millau.

Cesta po Evrope - Francie

Treti den: jak je asi vsem jasne, noc nebyla idylka. Vstali jsme (da-li se tomu tak rict) kolem seste a po mensi hygiene (odpocivadlo melo jen zachod se studenou vodou) jsme se vydali do Andorry. Tam jsme byli za par hodin a meli dost casu si vsechno poradne prohlednout. Prvne jsme se vypravili lanovkou na vrchol jakesi hory. Obsluha lanovky byla mila - take jsme byli jedni z mala, kteri v teto rocni dobe vyuzili jejich sluzeb a za chvilku jsme se mohli z vysky kochat nadhernou krajinou pod nami.
Erika se i pres me varovani, ze nic dalsiho v Andorre neni, dozadovala pokracovni ve smeru na jih do hlavniho mesta Andorra la Vella. Tam jsme se behem chvilky dostali a presne jak jsem rikal, je to jeden velky obchodak, i kdyz, pravda, krasny. Mozna pro mene zasvecene - Andorra neni soucasti EU a tudiz si dane apod. stanovuje sama. A stanovila si je tak, ze ma jednotnou dan 4% na vsechno. Takze cigarety jsou za hubicku, benzin jakbysmet (v dobe kdy benzin ve Francii stal pres €1.50 se tam dal sehnat za neco vic jak euro).
Pokochali jsme se uzasne krasnou andorrskou prirodou a nadhernou kamennou architekturou a dalo by se rict, ze tim jsme zabili cely den a radostne se vydali do hotelu. Nadsene se umyli a rychle sli spat, jelikoz predchozi noc jsme toho moc nenaspali.

Cesta po Evrope - Andorra

Ctvrty den: dnes nas cekal prejezd do Nice. Tam jsme se dostali celkem brzo (kolem poledniho) a vydali se na pruzkum okoli. Po te, co jsme minuli nadhernou mestkou plaz a vsimli si letadel nebezpecne nizko nad hlavami plavcu, jsme zamirili do centra. To jsme si zbezne prohledli a dali si take neco na zub. Jedine, co me stvalo byl fakt, ze parkovani nebylo v cene hotelu a stalo celkem nekrestanskych €16 - kdyz clovek vezme v potaz, ze to nebylo centrum mesta, tak to bylo celkem dost.

Cesta Evropou - Francie, Nice

Paty den: dalsi z presunovacich dnu. Planem bylo dostat se z Nice to Rima.
Hned na zacatku dne jsme se stavili v Monaku. To je od Nice vzdalene asi 30km, takze zadny problem. Monako je pekne, opulentni mesto ve skalach. Takze je tam hodne schodist :-) Mesto jsme meli za dve hodiny zmaknute, preci jen je to druhy nejmensi stat na svete (pro predstavu, do Prahy by se veslo 400 Monak).
Po prohlidce a odeslani pohledu jsme vyrazili do Rima. Po ceste jsme se trochu pohadali a nakonec se dohodli, ze se stavime v Pise - prave kvuli ni jsme se lehce pohadali. Erika tam chtela, ja ne :-) Takze hned to prozradim, vez tam je, je sikma a jinak je mesto samotne celkem nudne, rekl bych, ze krome nepovedene veze tam nic jineho nemaji :-)
Nakonec jsme se dostali do Rima (byla uz tma) a opet diky skvele GPS jsme se v klidu dostali k hotelu. Velmi zajimavy hotel - zvenku typuju tak 80ta leta, uvnitr 19. stoleti :-) V kazdem pripade jsme se dobre vyspali a to je to nejhlavnejsi.

Cesta po Evrope - Monaco

Sedmy den: Opet den presunu. Tentokrat prakticky bez zastavky z Rima do Zadaru. Puvodne jsme tento den meli stravit v aute, ale po zkusenosti z Carcassonne jsme si z internetove kavarny zamluvili ubytovani v jednom apartmanu.
Po ceste se toho moc zajimaveho nestalo, snad jen ze jsme projeli Slovinsko a s radosti se vyhnuli Terstu - tam uz se nam moc nechtelo, i kdyz to mohlo byt zajimave se tam po roce podivat.
Nas zaver je, ze Italie jako takova neni nic moc (ale Sardinie je k nazaplaceni!).

Ubytovani v apartmanu bylo velmi hezke, sami Nemci tam byli, recepcni a spravce v jedne osobe (take Nemec) byl mirne podnapily a nabizel nam pohosteni v podobe dodani alkoholu (vina) - to jsme odmitli :-) Nase skore za ten den bylo 650 mil.

Osmy den: Hned po rozlouceni s veselym spravcem utulku jsme se vydali smer park Krka - ten nam pred odchodem spravce doporucil. Po mirnem bloudeni jsme ho nasli, ale pred tim jeste Erika skocila ze 40ti metrovyho mostu. Samozrejme na lane, tudiz se oslavy nekonaji, Erika je stale mezi nami :-) Dostala za statecny skok diplom, ja dostal malem infarkt :-)
Samotny park Krka je hlavne o jezerech. Je tam nadherna oaza klidu, kde maji vycvicene ryby, jejichz hlavni naplni prace je koukat na turisty z vody a loudit drobky :-) Jelikoz bylo opet vedro k zalknuti, dal jsem si v jezere, plavek nemaje, koupel, verny sve tradici v botach, kosili a trenkach :-) K veceru jsme pak dorazili do Splitu, kde jsme meli ubytovani na tri dny.

Devaty den: Tento den byl ve znameni cesty do Dubrovniku. Je to cesta dlouha (200km) bez dalnice, zato vede skrz Bosnu a Herzegovinu. Povodne jsem myslel, ze hranice tam jsou pouze formalni, ale jak se ukazalo, opravdu tam stoji budky - jen kontrola je formalni. Dubrovnik je nadherne mesto, s parkovanim byl ovsem problem. Krome toho se mi neudelalo dobre, takze po prochazce mestem jsem jiz nebyl schopen prohlidky hradu (nadherny hrad :-(). Takze jsme se vydali zpatky a nekdy kolem 20:00 dorazili. Po tradicni veceri za nekrestanske penize jsme sli do hajan.

Cesta po Evrope - Chorvatsko

Desaty den: Rozhodne nejzajimavejsi den nasi vypravy! Erika prisla s napadem, abychom se vypravili do Bosny a Herzegoviny. Ne ze bysme tam uz vcerejsiho dne na par minut nebyli, tentokrat do vnitrozemi, primo do Sarajeva. Tak predne cesta to byla dlouha. Velmi dlouha. Prvni vec co se nam prihodila byla asistence u dopravni nehody. Nejaci chlapici se tam vybourali se skutrem - celkem nepekne odreniny meli, vsude plno krve, zmatek, takze jsme jim poskytli zakladni osetreni, vodu, obvazy, a po ujisteni, ze je doktor na ceste (nebo oni za pomoci pribuznych k nemu) jsme pokracovali v ceste.

Nejdrive bylo potreba prekrocit hranice mezi Chorvatskem a Bosnou. Prvni pokus se nepovedl - ne ze bysme ty hranice nenasli, spis slo o to, ze na hranicich vyzadovali zelenou kartu pojisteni auta. Tu jsme bohuzel pro Bosnu nemeli a na hranicich nebyl nikdo, kdo by nam ji prodal. Nastesti o kousek dal byl dalsi prechod, kde zelenou kartu prodavali, tak jsme ji za €12 koupili. Pri hranicni kontrole ji po nas ale nikdo nechtel, takze to byly celkem vyhozene penize :-) Nasledovala jizda bosenskou krajinou, ktera je nadherna, uchvatna, skvostna.
Cestou jsme byli svedky lesnich pozaru, videli pomnicek ceskym letcum co zemreli v Bosne v ramci akce Spojenych narodu, videli nadherna jezera a hory a podivovali se nad rozdvojenosti zeme - v jedne casti Bosny jsou na ulicich chorvatske vlajky, v druhe mesity. Po dvou hodinach cesty (mozna jeste vic) jsme dorazili do Sarajeva. Mesto je to krasne, lec pozornemu oku neujde, ze tu a tam je v baracich dira, vice der, ci jedna dira vedle druhe, pamatky to po valecnem ostrelovani, a mistni depo tramvaji (mimochodem v Sarajevu jezdi ceske tramvaje) pripomina spis hribotov tramvaji. V kazdem pripade mesto se rekonstruuje a lide jsou prijemni. A az na benzin je tam neskutecne levno. Treba kafe v centru mesta za 1KM (konvertibilna marka), coz je 12 korun.

Pak jsme se vypravili zpet, tentokrat pres Mostar. Ten je porad hodne velkou pripominkou bosenske valky, hromada baraku rozstrilenych, nebo vypalenych, rozhodne zajimavy zazitek, pri nemz docela mrazi.
No a pak uz jen cesta zpet do Splitu. Byla to tezka cesta, jelikoz jezdeni podle mapy za moc nestalo (silnice jsou mizerne znacene) a GPS znala jen hlavni tahy, ktere ovsem vedou do Splitu skrz velkou zajizdku. No nekdy kolem desate vecer jsme se dopravili do apartmanu a, alespon ja, padl vycerpanim :-) A veceri jsme vynechali :-)

Cesta po Evrope - Bosna a Herzegovina

Jedenacty den: Hned po ranu jsme zaplatili za ubytovani (celkem vesele v librach, coz jinak laxni obsluhu celkem znervoznilo) a vydali se na cestu do parku Plitvicka jezera.
Tam jsme byli za par hodin a mohli si tak i ten den park prohlednout. Vydali jsme se na prvni cast prohlidky, ktera vedla po severni strane vodopadu - moc krasne to bylo, ale tezko se to popisuje, tudiz odkazuji na fotky :-) Veceri jsme si dali v mistnim hotelu a byla celkem opulentni (za stejne opuletni sumu).
Snad jen poznamka k hotelu - ten byl jeste z dob socialismu, recepce, chodby, pokoje, veskere zarizeni, i personal chodil oblecen v bilych plastich, jak ve spitale (a stejne precizne desinfikoval chlorem :-)). Ale hotel byl blizko parku, coz byla vyhoda, jelikoz v okoli parku nic jineho neni ...

Dvanacty den: den odpocinkovy. Dopoledne jsme si jeste prosli park (tentokrat zapadni stranu, opet s vodopadama a tentokrat s delsi plavbou po hlavnim jezere). Odpoledne jsme se pak jen valeli, mastili karty a jinak se flakali. Zaprve jelikoz jsem se zaprisahl, ze ten den na volant nesahnu a zadruhe proto, ze jsme se vlastne do teto chvile nezastavili a porad nekde litali. Vecer jsme si akorat zasli na veceri, tentokrat ne do restaurace, ale do bufetu, a to jsme dobre udelali, protoze jsme si za mrzky peniz skvele posmakli.

Cesta po Evrope - Plitvicka jezera

Trinacty den: den ve znameni cesty do CR. Po zaplaceni hotelu jsme se vydali smer sever. Nejdriv jsme se po krasnych dalnicich dostali do Slovinska, kde jsme se po spatnych silnich napojili na dalnici - po te jsme ujeli asi 20km a zaplatili za to rovnych €35 - at zije Slovinsko :-)
Nasledovalo Rakousko (dalnice A2 muze v leccems konkurovat D1 - samy hrbol nebo uzavirka) a nakonec Cesko. Pres Znojmo primo do Trebice. Navigace nas vzala trochu divnou cestou pres vesnice, ale dostali jsme se tam, reknem kolem ctvrte odpoledne. Dal jsem si kafe a pokracoval do Nedvezi, tak jsem dorazil kolem sedme. Tim se vlastne skoncila cast putovni a nastal nas individuelni program v CR, po kterem nikomu nic neni :-)

Z CESKA ZPATKY DO ANGLIE

Den sedmnacty: den s heslem velky skok - tim velkym skokem je mysleno presun z CR pres Nemecko, Belgii a Francii do Londyna. Vyrazili jsme kolem pate rano, kolem osme jsme se dostali do Nemecka, kolem ctvrte odpoledne jsme jiz brazdili Belgii a o tri hodiny pozdeji jsme byli ve Francii. Celkem fofr to byl.
Presunuti se pod kanalem nebyl problem, dokonce nas posadili na drivejsi vlak, takze misto abychom vyrazeli z Calais v pul desate, vyrazili jsme pred osmou a tim padem se domu dostali uz kolem desate vecerni.
To jsem mel v sobe 925 mil (necelych 1500km) a tak jsem hned padl za vlast do postele a druhy den pro jistotu do prace. A to cele (krome prace a postele) s mamkou Eriky a jeji sestrou Lucinkou. Ty u nas pobyly do pristi nedele (14/09/2008) a Erika o tom mozna vyda tiskovou zpravu :-)
Tak a to je zatim vsechno, dekuji za pozornost a tesim se priste!
Ondra

Ps: plan akci na tento rok jeste zahrnuje ostrov Jersey (je nedaleko Fracie) a Gibraltar. Mate se (i my) na co tesit :-)