Faustýnka

Dostali jsme první dopis od naší adoptované dcerunky Faustýnky a máme z toho velikánskou radost :-) Jednou ji určitě navštívíme... jednou, ale pro zatím ten dopis ...

Křížem krážem

Minulý víkend jsme byli v Třebíči. Jako dopravní prostředek jsme si zvolili vlak, což už asi nikoho nepřekvapuje. Kodrcali jsme se osobáčky s přestupy v Kolíně, Havlíčkově Brodě a Jihlavě. Na Kolínském nádraží uvozuje hlášení rozhlasu melodie písně „Kolíne Kolíne“ a v Havlbrodu „spi Havlíčku v svém hrobečku“, zatím co Jihlava se ničím takovým blýsknout nemohla ... ale to jen tak na okraj, nic proti Jihlavě ;-)
V Třebíči jsme nedojeli až na hlavní nádraží, ale vystoupili už v Borovině, čehož jsme využili k procházce po borovinském mostě, aneb známém mostě sebevrahů, což bylo pro Ondru téměř adrenalinovým sportem, jelikož se bojí výšek všeho druhu. Hrdinně na něm ale zapózoval na fotku, čímž je jeho hrdinství navždy zpečetěno (jestli nevěříte, přesvědčte se dole ve fotogalerii =) ).
Potom jsme to vzali po Bráfce, kolem soudu, nemocnice a tenisových kurtů, se kterými je spjato mnoho dlouhých let mého dětství, a dále pak parkem Lísčí až na dnes již ne úplně nový silniční obchvat Třebíče, a přes Brněnskou pak už jen vzhůru do kopce až k bydlišti naší mamičky, kde jsme nalezli až do nedělního poledne útočiště.
Přivítání bylo radostné až bouřlivé (však jsme tam také nebyli snad půl roku), dali jsme si kafe a nějaký ten dlabanec, abychom si pak, řádně odpočatí, k večeru všichni společně vyšlápli k Lubí na procházku s psíkem Montym.
My s Ondrou jsme si vycházku trochu prodloužili a kromě okruhu kolem vodní nádrže Lubí, kde Ondru poprvé v tomto roce štíplo hovado neboli ovád, a kde jsme potkali dokonce žabku v trávě a velké mraveniště poctivě nakupené z jehličí, jsme se prošli i po sídlišti, kde jsem trávila svá puber»ácká léta a kde jsem měla opět příležitost oblažit Ondru dalšími historkami svého bujarého mládí s těmi místy spjatými...
Večer jsme si pak k velké Lucinčině radosti hromadně zahráli karty, no a později spánkem spravedlivým načerpali energii do dalšího cestovatelského dne, tentokrát na návrat domů.
Shodli jsme se ale na tom, že další dlouhé hodiny strávené v osobácích jsou nad naše síly, a vzali to rychlíky. Na úseku cesty mezi Jihlavou a Havlbrodem s námi cestoval člověk, na jehož akrobatické výkony budeme dlouho vzpomínat! Bez ohledu na to, že není ve vagóně sám, předvedl širokou škálu chvatů, hmitů, dřepů, výmyků, dvojitých axelů a tanečních prvků od Michaela Jacksona až po kozáčka, takže nemůžeme říct, že bychom se po cestě nudili :-)
Od Havlbrodu až do Prahy pak už byla cesta zase poklidná až fádní, tedy až na toho opilce na závěr, vyspávajícího mezi rozsypanými slanými tyčinkami u našeho baráku, a není tedy již čím více odvádět laskavé čtenáře od jiné, hodnotnější činnosti... :-)

Takže, mějte se krásně, a brzy na sečtenou!

Třebíč - srpen 2006

Vaše slečna EKG :-)

Víkend s Ferdíkem

Zavolala mi kamarádka Petra a požádala mě,
jestli bychom jim o víkendu nepohlídali psíka. Řekla jsem, že se musím
poradit s Ondrou, ale hlídání víceméně přislíbila, i když se značně
smíšenými pocity - cizí pes u nás doma, určitě bude fňukat, línat,
nebude nás mít rád a všechno nám sežere... Inu, jak je ale o nás
všeobecně známo, jsme dobrosrdeční lidé, a tak se stalo, že nám včera v
poledne Ferdíka přivezli. Nejprve se na nás tvářil dosti rozpačitě a my
na něj také. Když Petra odešla, trochu si pokňučel. Potom si lehnul na
zem a dělal, že jsme mu ukradení. Potom nás začal po očku pozorovat.
Potom se přišel kamarádit a za chvíli už nastavoval žebírka k podrbání,
a tak nějak jsme se domluvili, že to spolu ten jeden den vydržíme...
Brzy si s námi začal hrát. Byl hodný, milý, přátelský a prokazoval
vysokou dávku inteligence. Co se týče věcí, všímá si jen své hračky a
ničeho jiného se ani nedotkne. Je voňavý a čis»oučký a vůbec nepouští
chlupy... K večeru šli s Ondrou na procházku a po návratu si ho
Ondra nemohl vynachválit. Choval se vzorně, nevšímal si jiných psů ani
lidí, před silnicí se zastavoval a rozhlížel se nejprve doleva a potom
doprava...:-) Po večeři jsme se shodli, že takového psíka bysme jednou chtěli mít.

Později večer jsem napsala Petře esemesku: "Ferdík je výbornej, úplně
jsme se do něj zamilovali a už vám ho nevrátíme, děkujeme za
pochopení..." S Ondrou jsme se dohodli, že jim od teď nebudeme zvedat
telefony a otevírat na zvonění..... :-)

Ferdík

Eneua ( a Ferdík :-) )

PS: Důrazně podotýkám, že Ondra je nemocen - ano prosím, opakuji
NEMOCEN, ač to z výše uvedeného výčtu jeho víkendových aktivit tak
nevypadá! (Tento dodadek doufáme že si přečte především Opicka Jarmilka,
Káca, všichni zaměstnanci firmy Logos a případné další osoby, jimž se
Ondra nemohl z důvodu své choroby o víkendu věnovat... ;-) )