Jak jsem byl u zubare

Takze v ramci akce popisu cehokoliv kdekoliv, hlavne kdyz je o cem psat, zde popisu muj zazitek se zubarem.
Jak k tomu doslo? Ackoliv mam zuby v katastrofalnim stavu neustale odkladam navstevu zubare. Az jednou prisla bida na kozaky. Vypadla mi plomba. Udalost nemila o to nemilejsi, ze se zrovna narodil Ozzy (tedy plomba vypadla driv, ale nez jsem se stacil rozkoukat, byl tu Ozzy). Prvotni reakce byla, ze nejakou navstevu v CR spojim s navstevou dentisty (Kalisty) a necham si to spravit. Proc? Protoze jako kazdy clovek jsem toho hodne precetl na Internetu. Tech pribehu, kde zubari ruinuji zivoty jednotlivcum i skupinam obyvatel a to vsechno za cenu vpravde nekrestanskou (vzdyt jsou to vetsinou nekrestane :-)) co jsem si precetl. Bohuzel dira v zubu a s tim spojene obtize mne donutily hledat pomoc mezi rezniky v Britanii.
Tudiz jsem se prihlasil na stranky NHS (www.nhs.uk) a vyhledal nejblizsiho zubare, ktery prijima nove pacienty. Nasel jsem jich radu a vybral si. Zavolal jsem do ordinace a domluvil jsem si schuzku. Zatim zadny problem. Smluveny den jsem se vydal do jamy lvove. U recepce mi po oznameni, ze jsem u nich jeste nikdy nebyl dali vyplnit papir, kde se ptali na vsechny moje choroby, ktery jsem peclive vyplnil a okamzite si me sestra odvedla k reznikovi, tedy zubari. K memu prekvapeni to byl prijemny chlapik kolem tricitky, anglican a s usmevem me posadil do kresla. Vyptal se na par veci (co mi chybi, plomba, a tak) a polozil si me a jal se ohledat muj chrtan. Zatim jsem si na strope prohlizel obrazy Salvadora Daliho. Uklinujici. Po ohledani mi rekl, ze zub se spravit da (dobra zprava!), a ze to provede pri dalsi prohlidce, na kterou se mam objednat. Take mi rekl, ze vypadla korunka na dalsim zubu se neda udelat na konto NHS, a ze by to udelal, kdybych mu zplatil £700. Rekl jsem, ze si to rozmyslim, zaplatil (cca £13) a sel domu.
Dalsi tyden jsem se opet vydal za zubarem, tentokrat ovsem nikoliv poklabosit a pokoukat, ale nechat se zmrzacit, prijit o vsechny zuby a ztahnout z kuze. Opet me privital mily zubar a pustil se do prace. Hned me prekvapil, kdyz prohlasil, ze by to mohlo byt neprijemne, tak ze mi da injekci. V CR mi nikdo injekci nedaval a pojal jsem podezreni, ze pod zaminkou injekce mi chce zpustosit vic zubu najednou, abych to nepoznal. Nez injekce zabrala, odstranil mi zubni kamen (dokonce i ten, ktery dle me ceske zubarky odstranit nelze). Pak zacal pracovat. Jelikoz jsem nic necitil, citil jsem se prijemne. Sestra odsavala jako zbesila a ja uz pomalu videl, jak mi zuby odsavackou mizi do kanalu. Zhruba v polovine vykonu mi dentista rekl, at si trochu zasoupu zubama - melo to pro me dva vyznamy - s radosti jsem zjistil, ze zuby mam stale vsechny. Take to slouzilo k tomu, aby zubar vedel, kde plombu pribrat, nebo ubrat. Pokracoval v praci a za chvili prohlasil, ze je to v poradku, at si zkusim, jak mi to sedi. A sedelo to dobre! Ho ha! To urcite reznicina prijde az po tomto ukonu! Kupodivu ne. Zubar se na me usmal, prohlasil, ze mi posle dopis, abych se dostavil na kontrolu ( za sest mesicu) a rozloucil. U pokladny (se slinou v koutku, holt umrtvena pusa) jsem zaplatil £29 a sel. Po par hodinach mi huba prisla k sobe a ja zjistil, ze opravu zubar jen opravil, co opravit mel a nic nenicil, ani nic podobneho. Pri pohledu do zrcadla jsem zjistil, ze zatimco moje ceska zubarka pouziva amalgan, zde jsem dostal plombu bilou.
Tak nevim jak to shrnout. Proste jit v Anglii k zubari neni tak hrozne (popravde jedna z nejlepsich mych zkusenosti se zubari), ale vykony mimo NHS jsou drahe. A jeste jedna vec. V CR mi zubar neustale nadava a snazi se vzbudit pocit menecenosti, ale prace nic moc. Zde mi nenadaval, ale opravdu zub opravil. Jiste, kazdy zubar je jiny, ale moje zkusenost je pozitivni. Skoro se az tesim, ze se zase podivam na Daliho obrazy ...
Ondra

Jak se nam narodil Ozzy

Takze je to tady - clanek o tom co nas potkalo a tak dalece zmenilo nase zivoty. Narozeni kluka jako buka, Oswalda "Ozzy" Linka.

Predchozi clanek na nasem blogu jo o krasne nedeli, kdy jsme si s Erikou vyrazili po okoli v predtuse, ze to muze byt nase posledni spolecna akce jako paru, jelikoz uz nasledujici stredu jsme meli termin porodu. A nebyli jsme daleko od pravdy..

Po te, co jsem se ulozil ke spanku a vzbudil se druhy den rano (vstavam kolem pate hodiny) me Erika na schodech zastavila se slovy, ze dnes uz asi do prace nepujdu.
Duvodem byly kontrakce, ktere se ji uz velmi pravidelne dostavovaly. Po chvilce konzultaci jsem zavolal do nemocnice s tim, ze je nejspis v brzke dobe navstivime.
Sestricka po vyslechnuti aktualni situace (kontrkce po peti minutach) jen konstatovala, ze nas za chvilku opravdu uvidi, at se sbalime a prijedeme.
Behem jizdy (nemocnice je od nas jen 5 minut autem) jsme poznali, jak naivni jsme byli, kdyz jsme mysleli, ze by snad Erika byla schopna se do nemocnice dostat sama. Puvodne totiz Erika razila nazor, ze v pripade, ze by mela kontrakce a ja byl v praci, by sla (tedy chuzi sla) do nemocnice sama.
Kontrakce, jak se ukazalo, jsou vec opravdu silna a behem nich (a i po nich) neni clovek schopen zhola niceho. Natoz chodit.

Takze pred sestou rani jsme stali u nemocnice a vyrazili dovnitr. Hned nas privitaly dve sestry, ktere Eriku "nalozily" na vozicek a vzaly nas do pokoje. V nem byla postel, kreslo pro hosta a dalsi vybaveni, takze jsem dosel k nazoru, ze tohle nebude jen nejaky cekaci pokoj, ale ze se zde cely porod odehraje.
Erika si lehla na postel, sestra ji prohledla a konstatovala, ze je otevrena na 2 centimetry. To je malo a tak se muselo cekat. Na muj dotaz jak dlouho mi odpovedela, ze to vi jen pan buh. Tak jsem cekali...

Erika mela kontrakce cim dal castejsi a bolestivejsi. Odmitla prasky proti bolesti a jen si zpocatku dychala rajskeho plynu (ktery, jak pozdeji rekla, nic moc nebyl, zadna poradna uleva). Na bricho ji sestra pripevnila monitor, ktery ukazoval tep miminka a silu kontrakci. Pomoci tohoto pristoje jsem tedy vedel, kdy ma cenu na Eriku mluvit a kdy ne. Toto trvalo az do cca. 10:00.

Behem te doby jsem si musel odskocit zaparkovat auto domu a take jsem tam nechal par veci.

Kolem desate hodiny uz Erika mala pocit, ze musi tlacit a tak ji sestra znovu vysetrila. Erika uz byla v zasade dost otevrena, tudiz po pul hodine nam sestra rekla, aby Erika zacala tlacit. To uz se k nam pripojila jeste jedna sestra a zacal opravdovy porod.
Vse slo hladce, jen bohuzel v posledni fazi uz Erika nemela dost sil a hlavne miminku zacal slabnout puls. V tom okamziku sestra rychle rozhodla, ze musi jit ostych stranou a musi se strihat. Puvodne to vypadalo, ze nastrih nebude potreba, ale slabnouci puls byl preci jen duvod k akci.
Prakticky okamzite po nastrihu, v 10:47 10/08/2009, se mezi nami objevil dalsi clovek (clovicek), ktery tam puvodne nebyl - kluk - Ozzy. Takovy maly vlasaty ranecek, ktery se okamzite prihlasil placem. Polozili ho na Eriku a par minut je nechali se spolu seznamit, ackoli uz se dobre znali :-)

Erika byla stale na stole, ale sestry uz Ozzyho osusily a zacaly se shanet po obleceni. V tom okaziku se ukazalo, jak moje aktivnost muze vest k spatnym koncum. Ty veci, co jsem totiz nechal doma jako nepotrebne byly napr. i obleceni pro Ozzyho, toaletni veci pro Eriku a tak. Nastesti v nemocnici meli zasobu oblecku, tak Ozzy dostal erarni oblacek (ktery mu tedy neslusel, ale i tak byl nadherny) a prevazen mi byl podan.
Zatimco jsem si choval Ozzyho, prisel doktor na siti Eriky.

Pak uz nas nechali na pokoji samotne a mohli jsme se spolecne pokochat nasim klouckem. Ozzy v te dobe vubec neoteviral ocicka, takze jsme se o barve oci mohli jen dohadovat, ale jinak byl nadherny. Po chvilce jsem se rozhodl, ze necham Eriku i Ozzyho odpocinout a skocim domu pro obleceni a dalsi veci. Kdyz jsem se vratil, Erika uz se koupala a Ozzy spokojene lezel v zavinovacce pod infrazaricem (aby mu bylo teplo) a spal ...

Pak uz jsme byli presunuti na poporodni pokoj, kde jsem si mohli poradne s Ozzym uzit. Erika ho zkusila kojit (no moc jim to tou dobou neslo - oboum :-)). Pak uz se oba odebrali ke spanku a ja si sel domu take zdrimnout. Druhy den jsem mohl stravit v nemocnici s Erikou a Ozzym prakticky cely (jen s prestavkou na obed) a vecer, po zvazeni vsech veci, bylo rozhodnuto, ze pujdeme domu. Skocil jsem tedy pro auto a po nalozeni cele nasi vypravy, jsme se vydali domu.

Zajimavosti je, ze hned v porodnici je i klinika pro prestarle lidi - takze se tam vyskytuji dve vekove skupiny - novorozenci a duchodci - zajimave. Podle me zajimave pro obe skupiny lidi :-)

Po prijezdu domu jsme se ani nestacili poradne rozkoukat a Ozzy brecel.
Brecel dost dlouho, az jsme se rozhodli mu zmerit teplotu. Bohuzel teplomerem na hlavu (meri se jim teplota na hlave) jsme merili v podpazdicku, takze v kombinaci s placem, ktery svoji namahou teplotu zvysuje, nam vysla teplota 38 stupnu. Okamzite jsem volal nemocnici a ty nam rekli, at prijedeme. To jsme udelali a za chvilku nam hodny chlapik jiz meril teplotu Ozzyho podruhe - teplota byla 37.5, coz bylo v norme. V kazdem pripade nas jeste poslal na detskou kliniku, kde po hodine experimentovani prohlasili, ze Ozzy je naprosto zdravy, a ze jsme jen reagovali trochu zbrkle. Vratili jsme se domu a vyspali. A tim vlastne konci pojednani o tom, jak se Ozzy narodil.

Pravdou je, ze Ozzy je plactivy (jak kdy), ale jinak je to proste zazrak a clovek ho musi mit rad. Asi jako pro kazde rodice, pro nas je nejkrasnejsi dite na svete...

A jeste par poznamek pod carou:
1) V Anglii jdou matky po porodu domu uz druhy den (tedy pokud nejsou komplikace)
2) Pritomnost otce pri porodu je podporovana a neni zpoplatnena (dost nas prekvapilo, ze v CR se za to plati)
3) U porodu, pokud neni komplikace, neni pritomen doktor - celou dobu je tam midwife (porodni baba).

A na uplny zaver.
Porod v Anglii byla vesmes prijemna zalezitost, vsichni se o nas starali, netvarili se nastvane, kdyz jsme kdykoliv, cokoliv potrebovali a vubec.
Proc to pisu? Na internetu je rada hruzostrasnych pribehu ceskych matek, ktere rodily v Anglii a popisuji stredoveke praktiky, pri jejichz cteni by se v cloveku krve nedorezal.
Nemocnice jsou v nich popsany jako domy hruzy, kde nekompetentni personal naprosto ignoruje rodicky, kde personal svymi zasahy mrzaci lidi a kde prezit je skoro nemozne, nebo jen zazrakem.
Nic takoveho jsme nepozorovali, vsichni byli mili, pomahali, starali se, nemel jsem z nikoho z personalu pocit, ze by snad nevedel, tapal, choval se zmatecne, nebo snad vyslovene skodil.

Vim, ze personal southendske nemocnice cesky neumi, a i kdyby, tak si tohle neprecte, ale vsem velice dekuji za to, jak se o nas postarali a byli nam ve vsem napomocni!!!

Ondra