Prichod do Londyna
Tenhle prispevek jsem zacal psat s tim , ze budu popisovat den po dni, jak probihal nas prijezd do Londyna. (Mimochodem, zacal jsem jej psat v internetove kavarne na Camden High Street hned po priletu) Bohuzel, nakonec veci byly fadnejsi, hlavne kvuli tomu, ze nase priprava byla tak zevrubna a nase zkusenosti tak siroke, ze vlastne nebylo mnoho omylu a chyb, kterych bychom se mohli dopustit a ktere by pak staly za vypraveni. Presto tento prispevek dokoncim a pokusim se pridat i nejake postrehy. Jen upresneni, tento prispevek byl jen sbirkou nadpisu (klasicka osnova), ktere jsou psany tucne. Tzn. proste pismo jsou doplnky psane po pul roce.
A je to tady ! Uz podle toho, ze pisu bez diakritiky by se mohlo zdat, ze se nekde stala chyba. Nestala se chyba, jen jsme v zemi, kde se hacky a carky nenosi.
1) Vstavani a snidane s Emrem:
Abychom se dostali vcas na letiste (odlet 29/09/2006 v 9:45) bylo potreba brzo vstavat - odchod kolem 6:00. Jelikoz nas byt byl uz od vcerejska prazdny - zadne povleceni, nic, moc jsme se nevyspali. Cestovni horecka, strach z neznama a Emr udelali sve. Bytny Emr si totiz chtel jeste prohlednout byt nez odjedeme a prevzit klice, takze dorazil rekneme kolem pate hodiny, ac jsme ho cekali az tesne pred sestou. Erika pro me jeste mela snidani, ale tu jsem si neuzil, jelikoz jsem byl neustale pozorovan Emrem a jeho matkou. Byla to oboustranne trapna situace, ale prezili jsme a nakonec s radosti vyrazili jeste o neco driv. Do ted vidim, jak jsme nasedli na tramvaj c. 7 a upalovali smerem k letisti.
2) Tazeni bagaze na letiste
Bagaze bylo dost. Podle vahy neco kolem 40Kg + prirucni zavazadla. Nejhorsi byla cesta plnym autobusem z Dejvicke na letiste. To jsem mel ten hrozne tezky bagl celou dobu na ramenou. V letistni hale jsme za posledni drobaky koupili cigarety s tim, ze je draze prodame v Anglii (to se nepovedlo :-)) a pak uz se prepravili do Londyna Stanstedu.
3) Tazeni bagaze z letiste
Z letiste jsme se pomoci Stansted expressu snadno dostali na Liverpool street station. Tam jsme si vystali frontu na Oyster kartu a vyrazili smerem k hostelu. Cestou jsme se trochu sprajcli stran noseni bagaze, ale to nebudu rozebirat :-) Jinak londynska doprava hodne pocita s tim, ze clovek bude tahat bagaz (vsude jsou brany pro velka zavazadla) bohuzel uz vubec nepocita s tim, ze budu tahat bagaz po prestupech a tak. Prestup na Moorgate je tragedie o 50 schodech. Ale da se, clovek v sobe vzdycky najde dost sily. Nakonec bylo tedy nejtezsi tahnuti bagaze do prvniho patra hostelu, jelikoz schody byly uzounke a tocite.
4) Tazeni bagaze do hostelu
Nevim, co jsem tim chtel rict, asi to, ze bagaz jsme nejdrive ulozili v uschovne a pak ji pracne tahali o dve patra vys. Rozhodne nic, o cem by se dalo dlouze vypravet (mozna ale v tu dobu mi to prislo tak vycerpavajici, ze jsem se domnival, ze to bude stat za odstavec)
5) Prvni prohlidka Londyna s destem (setkani se spolucestujicimi z letadla)
Jelikoz jsme dorazili v patek, nebylo vhodne hned hledat praci. Misto toho jsme se proste vydali na prohlidku Londyna. Pekne prselo, ale rekli jsme si, ze se podivame na Victoria station (tam jsem se s Erikou seznamili) a projdeme se po Hyde Parku. Na Victorku jsme se tedy jen mrkli a pak na skok do Hyde Parku - tam jsme potkali lidi, co s nama rano leteli do Londyna. Bylo to mile. Nakonec jsme se vratili zpatky do hostelu. To uz jsme meli nakoupeny anglicke SIMky (od hrozne splecnosti MobileWorld - shit maximalni - nikdy vice). Jeste jsme si skocili na Camden lock market na veceri a sup spat.
6) Desiva noc plna bolesti hlavy
V tom byl ale problem. Cely ten maximalne tezky den si na me vybral dan - totalni bolest hlavy. Ne jen tak neco, na co si clovek vezme tabletku a je v pohode. Ale naprosto paralyzujici bolest pochazejici od upicich zad. Erika me davala na pokoji masaze teplym rucnikem. Postele byly strasne prolezene, takze jsem nakonec spal na zemi - a rano jsem byl jak rybicka.
7) Hledani ubytovani cast 1 - Polaci
Hned druhy den rano jsme vyrazili hledat bydleni. Je to proste. Sedne se na net, prohledaji se inzeraty (je jich neskutecne mnoho), vola se a objizdi. Prvni byl polsky par. Bydlel v poslednim patre obecniho panelaku na Commercial Road, E1 a byl to docela hnus. Samotni Polaci byli velmi mili, pohodovy, ale byt byl maly, spinavy, zatuchly, v poslednim patre (asi osmem) a ledacos uz pamatoval. Slibili jsme, ze se ozveme (s tim, ze oba jsme hned vedeli, ze zadne ozyvani nebude)
8) Hledani ubytovani cast 2 - Arabove
Arab byl kousek od Whitechapelu (stale E1). Byl velmi vesely a jasne daval najevo, ze se na ten pokoj stoji fronta. Neustale volal "next please". Nabizel opravdu nuzne, temer odporne ubytovani v prizemi velkeho panelaku. O nejakem volani nechtel ani slyset (dej zalohu, nebo bez, tak neco) tak jsme se rozloucili. Za rohem uz postaval nejaky asiisky parek.
9) Hledani ubytovani cast 3 - Cinane I.
Dalsi prohlidku jsme meli dohodnutou na Stepney Green, jen o barak dal od domu, nez kde jsme se nakonec usadili. Uz od spodnich vchodovych dveri nas ale obestrel pocit zhnuseni a ten se nevytratil ani behem cele prohlidky bytu, tudiz jsme se co nejrychleji odporouceli.
10) Hledani ubytovani cast 4 - Cinane II.
Uz jsem se chteli premistnit z E1 nekam jinam (uz si nepamatuju kam), ale v deniku jsme meli jeste jednu adresu. Zavolali jsme tam a nejaky Cinan nam rekl, at se stavime po jedne hodine. Jelikoz jsme byli blizko (dnes uz vim, ze jsme byli jednu stanice metra od toho mista), tak jsem se tam vydali. Prvne byl zvonek hluchy, ale po mensi obhlidce se nekdo ozval. Prijal nas mirne splaseny Cinan. Byt vypadal slusne, renta nizka a pokoj byl na zdejsi pomery prostorny, s balkonem. Ja chtel jit jeste dal, ale Erika me presvedcila, at na nabidku kyvneme. Tak jsme si placli. S odstupem casu konstatuji, ze to bylo dobre rozhodnuti, nic lepsiho bychom za danych podminek nesehnali. Dal jsem cinanovi £100 jako holding deposit a sli jsme zpet s dobrym pocitem, ze mame bydleni. Nebyt tak hrozneho osazenstva, mohlo to byt horsi.
11) Projizdka po DLR na oslavu nalezeni ubytovani
O Londynske doprave jeste neco napisu. Po ceste zpet jsme se svezli DLR (takova automaticka mixatura metra a tramvaje).
12) Co se semele v hostelu - veseli Svycari v akci
Jak jsem jiz psal, v hostelu me popadla hrozna bolest hlavy a stravil jsem noc na zemi, abych byl na tvrdem a zada se slehla. No a aby se mi lepe spalo, vzal jsem si z jedne postele perinu v domeni, ze je volna - bohuzel nebyla. To jsem zjistil rano, kdyz na domele opustene posteli lezel nejaky ex-pankac ve spacaku. Zacal jsem se omlouvat a nakonec to dopadlo tak, ze mi rekl, ze mu to vubec nevadilo, ze stejne ta perina neni jeho. Jinak se ukazalo, ze to jsou Svycari, co sem prisli parit. Coz jim slo velmi dobre! Jeden z nich se tak ozral, ze ani nemohl mluvit, poblil si postel - no parada. Ale byli velmi veseli, tak jsme to vlastne presli bez problemu. Jeste s nama na pokoji byly dve anglicky mluvici holky, ktere tam nenapadne balil jeden prostinkej Nemec. Byla to celkem prca, jak ho odpalkovavaly, ale on to moc nechapal, porad se k nim cpal. Pritom ty holky byly velmi ... odvazny. Kazdy den v lihu, no parada. Za pet dni jsme se odstehovali do sveho pokoje, cimz tato epizoda skoncila. Mozna, kdybychom tam zustali dele, uzili bychom si vice :-)
13) Prvni vecere na Camden Town Lock Market (zeli)
Na Camden Lock marketu se da ve spravny cas velmi dobre najist. Neni tajemstvi, ze jak se pripozdiva, prodavaci snizuji ceny, ktere se kolem seste hodiny dostanou na velmi zajimavych £1! Co se nam ovsem povedlo bylo jeste lepsi. Za £2 jsme dostali 4 porce, jelikoz prodavac se toho chtel zbavit. Masa tam moc nebylo, ale bylo mile, jak nam tam neustale nosil jidlo (at si ho koupime) a nakonec nam ho tam nechal zadarmo. (V nadpisu jsem ponechal v zavorce slovo "zeli", ac si s odstupem casu zaboha nemohu vzpomenout, proc mi v tu dobu pripadalo tak vyznamne)
Tak a to je prozatim konec povidani o zacatcich v Anglii. Plnim tim manko a jeste se rozhodne vratim k nekterym zajimavostem...
