Seven Sisters

Minuly vikend jsme se vydali jen na mensi turu - podivat se na prirodni ukaz Seven Sisters (sedm sester). Jedna se o vapencovy sraz do more, nachazejici se nedaleko Brightonu (nebo Eastbourne - podle toho, jak se na to clovek diva :-)).
Kdyz to budu popisovat, tak z toho asi nikdo moc moudry nebude, tak se jen podivejte na fotky a vzpomente si na vsechny ty valecne filmy, kde nemecke stihacky leti na Londyn a prelitaji bily, vapencovy utes - ano, to je onech sedm sester :-)
Krajina je tam velmi hezka, hromada lidicek, hromada ovci - prijemne :-)
Fotky jako vzdy pod clankem!
Ondra

Seven Sisters (May 2008)

Woburn safari

Tak ted je ten pravy cas dokoncit dva resty.
Prvni je o nasem vylete na Woburn Safari. O co se jedna - no je to proste safari :-) Woburn je vesnice asi 30 mil severne od Londyna (nedaleko dalnice M1). A safari je vlastne takovy park, kde zvirata "volne" pobihaji a mezi nima jezdi po silnicce auta a lide tak maji moznost byt opravdu primo mezi nima. Nektera zvirata jsou stejne za plotem, napriklad sloni, ale k vetsine z nich se clovek dostane opravdu na dosah.
Musim rict, ze takove setkani se lvy, to je opravdu zazitek. Hlavne kdyz si clovek uvedomi, ze nemame pancerovane auto, a ze kdyby ty lvi fakt chteli, tak se do nasi "konzervy" lehce dostanou.
Zase na druhou stanu, vsude se tam vyskytuje spousta strazcu v oranzovych "tygroidnich" jeepech, kteri by se o nas urcite postarali (pokud by se o nas prvne nepostarali lvi :-))
A nejzajimavejsi tam stejne byly opice - takove male potvurky, porad lezly lidem po autech a tak. My jsme meli trochu stazene okynko a ty potvurky se hned hrabaly dovnitr - ale nedostaly se nam na klin.
Bohuzel i pres zakaz krmeni lide hazeli zviratum jidlo (zase na druhou stranu nevidim nic spatneho na tom dat opici banana :-)).
Kousek od arealu byla jeste takova mensi pesi Zoo - my jsme z ni videli klokany (albiny :-)) a pstrosy, ale po odjezdu jsme se dozvedeli, ze tam je toho jeste vic - takze se tam asi podivame jeste jednou :-)
Nejake fotky najdete tradicne pod clankem.
Ondra

Woburn Safari (May 2008)

Alton Towers

Vcera (17/05/2008) jsme se vydali do Alton Towers - nejvetsiho zabavniho parku v Evrope, asi tri hodiny cesty od Hounslow. Erika mela prani, podivat se zase na nejake ty atrakce a tak jsem se juknul, kam se da jet a nasel tohle. Provozuje to stejna spolecnost, co provozuje Thorpe park, kde jsme byli loni. Pokud byste to snad hledali na mape, pak se podivejte sem.

Tak a co jsme si tam vsechno uzili.
Nejdrive jsme si skocili na Spinball Whizzer (v prekladu odstredivka rotujicich balonu :-))- horska draha, kde voziky rotuji kolem sve osy (proste si predstavte horskou druhu a kruhove voziky, ktere se toci behem jizdy). Erika byla nadsena, i kdyz mela strach o zaludek. Mne se to take libilo :-)

Nasledne jsme si skocili na Oblivion (zapomneni). V zasade je to volny pad. Jenze trochu brutalnejsi. Prvne, pred mistem, kde zacina volny pad se vozik zastavi, takze se clovek visici tvari dolu muze podivat, do ceho to bude padat. No pada do zacouzene diry. To prida na zazitku, jelikoz clovek netusi, jak je to vlastne hluboke - odhaduji, ze takovych 20 metru je videt, a nejakych pet dalsich metru je schovanych v one zacouzene dire. Mame i jedno video, ale doporucuji se podivat po netu - nekteri jedinci si i natocili jizdu samotnou. Video je zde a zde je primo soubor videa (lepsi rozliseni).

S takto pocukanyma nervama jsme se vrhli na Submission - jakesi rameno, ktere s clovekem rotuje. Takze clovek stravi vetsinu casu hlavou dolu. Erika mela problem se skriplyma nohama, ale jinak si to take uzila :-)

Nasi dalsi zastavkou byla Rita, Queen of Speed (Rita, kralovna rychlosti) - vcelku nevina simulace akcelerace. Jenze to co tak nevinne vypada, kdyz se na to clovek kouka zvenku, je neuveritelne maso, kdyz v tom clovek sedi. Vozik se na zacatku rozjede na rychlost 100 km/h a to za dve sekundy (reknete si jednadvacet, jednadvacet a jste na stovce!). Clovekovi leze zaludek zadama ven a to neni vsechno - zatim nasleduje regulerni horska draha, tentokrat v opravdu vysoke rychlosti. Proste nadhera! Opet mame video startu (i jako soubor ke stazeni), ale doporucuji se podivat na relevantni videa z akce (v pravem menu na youtube)

Nase dalsi kroky vedly k opodal stojicimu Corkscrew (neboli vyvrtce). Horska draha, ktera se toci jako vyvrtka, takze je clovek v ruznych smyckach a esickach. Zajimave, ale na Ritu a spol. to nema.

Pak jsme se bez jakehokoliv ocekavani vydali na Hex - proste neco uvnitr hradu. Jak rikam, nic jsme necekali a take to vypadalo, ze se niceho nedockame. Po vstupu do hradu (regulerni stary hrad, zadna nafukovaci atrakce) jsme prosli nekolika mistnostma, kde nam byl nacrtnut pribeh o jakemsi hrabeti, ktery byl za svoji lakotu proklet. Udajne kdyz spadne vetev z jakehosi dubu, jeden clen jeho rodu zemre. Coz hrabe vyresil lisacky, proste dub zretezoval. Nasledne zacal delat "vedecke" pokusy s cilem kletbu zlomit. Nijak neuspel a vlastne o tom ani tahle atrakce neni. Po pruchodu mistnostmi, kde se clovek dozvedel cely pribeh si cela skupina lidi sedne do salu, jemuz vevodi vetev onoho dubu. Nasledne se cely sal zacne kymacet. K cemu ovsem dojde, je naprosto senzacni. Predstavte si, ze sal se cely nakloni (mineno vnitrek salu). Vy sedite, rekneme v uhlu 20 stupnu, a kdyz tohoto uhlu dosahnete, zacnou rotovat steny salu - tzn. vy mate predstavu, ze se naklanite dal! Jelikoz v sale neni zadny stycny bod, k nemuz by se clovek mohl upnout (a zjistit tim, jak je vlastne naklonen), dosahnete za chvilku stavu, kdy naprosto netusite, co se deje, kde je nahore a kde je dole. Steny salu ve spojeni s mistnosti salu za chvilku zacnou rotovat kompletne a clovek ma co delat, aby se udrzel :-) Technicky je to proste - steny salu jsou tubus,v nemz rotuje sal samotny. Takze kdyz se sal natoci o zminenych 20 stupnu, tak plynule zacnou rotovat steny salu, coz cloveka vede k pocitu, ze uz je hlavou vzhuru. Musi se to zazit, ale snad alespon chapete, co je to zac. No musim rict, ze nas to velmi nadchnulo!

Dal jsme smerovali k Runaway Mine Train - pohodova vozitkova draha, spis pro mladsi ucastniky, ale je to velmi mile a zajimave zpestreni po vsech moznych desivych jizdach.

Odtud jsme vyrazili na Duel. Vozitka, a cilem je sestrelit co nejvic duchu a spol., proste takovy strasidelny dum, kde ma clovek pistolku a strili po vsem, co se hybe (i co se nehybe). Mne se to libilo a ani skore jsme nemel spatne - nasel jsme jen jednoho cloveka z nasi jizdy, co mel vetsi skore, a to o malo :-)

Dal uz jsme meli v planu jen dve zastavky - Air a Nemesis.
Air byl uz zavreny, tak jsme skocili na Nemesis (v prekladu nepritel, neprekonatelny nepritel, proste ten nejhorsi nepritel :-)). Na podobne atrakci jsme byli loni, ale letos (spis omylem), jsme si stoupli do fronty na predni sedadla. Nemesis je horska draha, kde ovsem clovek sedi zavesen na voziku, takze nohy mu litaji vsede mozne. Mame video a samozrejme i soubor ke stazeni.

Osobne nemame radi vodni atrakce, zvlaste ve dnech, kdy je docela chladno a destivo, tak jen video nekolika silencu, co se nechali zcela namocit pri vodnich hratkach v Congo River Rapids.

A to je vse. Kompletne zniceni, ale velmi prijemne pobaveni jsme se vydali na trihodinovou cestu domu a plni zazitku sepsali toto.

Jen drobna rada pro lidi, co by se tam chteli vydat take - se vstupenkou je dobre si koupit fast-track. Tim padem se dostanete na atrakce bez cekani ve frontach (nebo jen s malym cekanim). My jsme tam byli v dobe, kdy pocasi nebylo idealni a i tak se na nektere atrakce cekalo dobrou hodinu! S fast-trackem se i na takovou atrakci clovek dostana za 5 minut. Uspora casu je k nezaplaceni :-)

Mejte se bajecne a zase nekdy!

Alton towers May 2008

London Wetlands Centre

Takze dneska kratce - o tomto tydnu se nic zvlastniho nestalo - byl jsem v kine, byli jsme nakoupit a byli jsme ve Wetlandu.
Co to je Wetland - prvne je to misto, kde uz Erika pred 4 lety byla :-) Coz samo o sobe muze byt dobrou zaminkou proc tam jit a je to i jista znamka kvality! Dukaz je zde.
Jinak Wetland je vlastne takova prirodni zoologicka zahrada, kde jsou jen samy ptaci, zaby, vazky a cokoliv vodniho, potazmo vlhkeho (anglicky wet=vlhky land=zem).
I tentokrat prikladame fotky, ale s jedinym komentarem - kachny :-)
Mejte se bajecne!

Wetland May 2008

Sardinie 2008

Jak se rika, pachatel se vraci na misto cinu. I my jsme se vratili na misto cinu, tentokrat lepe pripraveny.
Tento clanek jen lehce popisuje co vsechno jsme videli, zazili a co nas pobavilo (a na co budeme vzpominat).

Prvne, proc jsme se vubec na tuto cestu vydali. Tak hlavne proto, ze minuly rok se nam tam moc libilo, ale z duvodu casu a neznalosti terenu jsme nemeli moznost krome Alghera nic jineho videt. Tak asi tak :-)
A ted tedy, jak cele cesta probihala. Prvne let. Byl prijemny, Ryanair byl v pohode, jen nas pobavilo, ze na letisti, kdyz jsme vystoupili z letadla, jsme byli nuceni prestoupit do autobusu, ktery nas popovezl o cca 20 metru a vyklopil pred pristavaci halou. Celkove zdrzeni, kdyz chvilku pockame - 5 minut. Ale jinak v pohode, zadne problemy. Hned na letisti jsme si vyzvedli auto a vyrazili smer nas hotel.
Bohuzel hned na prvnim kruhovem objezdu jsem trochu zazmatkoval - posledni dobou jsem preci jen jezdil hlavne v Anglii, takze jsem si nebyl moc jisty, jakym smerem se vydat. Nakonec jsem zabocil doprava, a bylo to spravne :-)

Hotel za ty penize byl celkem bida, ale to je udel cestovatelu. Nikdy nevis, v jakem hotelu budes a vubec netusis, jestli za ty tezky penize bude neco slusneho (upozornuju, ze to bylo 5 noci a hotel stal £360 - tedy noc za £70, za coz bych cekal pohodlnejsi ubytovani, ale nebudeme si stezovat, stejne jsme tam moc casu netravili).

Druhy den jsme po prochazce po Algheru ( kde jsme si trochu zavzpominali, zasli si do dedouskovi kavarny, zjistili, ze uz tam dedousek neni, a nasbirali par kaminku, bez nichz Erika nemuze odjet) vyrazili na Grotta di Nettuno, coz je krapnikova jeskyne.
Bohuzel jsme dorazili o cca 20 minut po zaviraci dobe, takze jsme zmenili plan a na skok vydali do nedalekeho Sassari, kde jsme vlastne jen nakoupili zasoby a jeli zpet.

Cestou jsme zastavovali na odpocivadle, jelikoz Erika chtela na zachod, coz vedlo k celkem usmevne prihode. Pidila se totiz po kapesniccich, ktere obvykle nosivam v batohu a tak jsem ji rekl, at si je vezme z batohu z bocni kapsy, jenz se nachazel vzadu v kufru auta (podotykam, ze krome nej tam nic jineho nebylo).
Kdyz se pak vratila, probehl nas hovor nasledovne:
"Vzala sis ty kapesnicky?"
"Ne, ja jsem je nenasla."
"Vzdyt jsem ti rikal, ze jsou v bocni kapse v batohu."
"Ja jsem tvuj batoh nenasla..." sdelila mi naprosto klidnym hlasem (neco jako ve smyslu, batoh jsem nenasla, vsechno je v poradku, muzeme jet dal...) - celkem taktne mi tak bylo naznaceno, ze jsem batoh nekde ztratil. Nastesti podle fotek a dobovych svedectvi jsme se dovtipili, ze batoh jsem zapomnel v restauraci u Grotta di Nettuno, nacez jsem tam okamzite zamiril a batoh si promptne vyzvedl.

Treti den jsme se vydali na dalekou cestu - prvne do Monte Tiscali, ktere je ale zcela mimo moznosti naseho vypravneho tymu (moc vysoka :-)), takze jsme se spokojili s Valle Lannaitu (krasne prameny a jezirka, doporucuji se juknout na fotky) a pak pokracovali dale na jih, az na pobrezi, na krasne plaze u Cea. Cesta byla nadherna, tahla se hodne na srazu skal a pohori.
Dokonce jsme po ceste potkavali zver na silnici - nejdriv stado ovci (vycvicenych - ovcak na ne piskl a oni se hezky seradily do jednoho jizdniho pruhu silnice) a pak bezprizorni kravu s ohromnyma rohama.
Opet mame radu fotek naprosto uzasne krajiny, kterou jsme projizdeli (a byli nuceni co chvili zastavit a kochat se).

Ctvrty den jsme se vypravili do mesta Bosa. Cesta z Alghera do Bosy je opet nadherna, panoramaticka, tahne se podel pobrezi a skal a opet nas nutila se neustale zastavovat a kochat. Mestecko samotne je opravdu malebne, s krasnyma ulickama, hradem, a primo vystavni architekturou.
Z neho jsme se pak presunuli do mesta Macomer, ktere ovsem moc zajimave nebylo - ovsem to nas dovedlo k napadu popojet jeste dale - do Monteleone, coz byla nadhera na entou. Mestecko lezi na vrcholu hory, kam vede jen jedna silena serpentina (dost dlouha) a je celkove jak namalovane od Lady. Nase kochani nebralo konce. Na zaver jsme si jeste dali kafe a zmrzlinu a vyrazili zpet.

Paty den jsme se opetovne vypravili na Grotta di Nettuno. Tentokrat jsme byli uspesnejsi (mozna proto, ze jsme vyrazili rano :-)) a tak jsme si, pote co jsme ve skalach poctive seslapali 650 schodu smerem dolu, uzili nadherne stalagmity, stalagtity a jine podobne jeskynni ukazy.
Bohuzel to cele bylo provazene neprijemnou prihodou, kdy me kalhoty, druhdy ciste a vonave, se po celem nasem putovani staly velmi aromaticke (no proste pachly jak tchor), takze lide, kteri si s nami prohlizeli jeskyni, se nemohli zbavit dojmu, ze tam neco zapacha. Urcite ted vypravi, ze jeskyne byla krasna, jen to tam desne smrdi :-)
To nas vedlo k tomu, ze jsme se vydali zpet do hotelu a tam pradlo preprali. Ja pak, jinych kalhot nemaje, prakticky nahy prchal z hotelu do auta, coz Erika skodolibe natocila, takze se muzete pokochat pribehem hoteloveho uchyla :-) Odkaz na video dodam :-) (video1, video2)
Erika puvodne prisla s navrhem koupit kalhoty nove, ten se ale nezdaril, takze kalhoty i kosile nakonec uschnuly primo na mne a tim se problem vyresil sam.

Nase odpoledni cesta vedla do Castelsardo - nadherne mestecko na severnim pobrezi Sardinie, ktere ma nejen krasnou zriceninu hradu, ale take vyhled na nedalekou Corsicu. Jeden domorodec nam opravdu potvrdil, ze ta sediva vec na obzoru je Corsica, tak je to myslim prukazne. Ostatne prilozene fotka (pro bystre zraky) to doklada.

Sesty a posledni den jsme za zakabonene oblohy a obcasneho poprchani jeli do skoroopustene a skororozpadle vesnice Argentiera - byvale dulni vesnice (dolovalo se tam stribro - argentinum, podle toho i nazev vesnice), kam se posleze z nam neznameho duvodu zacali sjizdet skolaci z cele Sardinie, vsichni s bilymi cepickami na hlavach.

Dale jsme pokracovali na severo-zapadni vybezek Sardinie do mesta Stintino, ktere bylo moc hezke, a z neho do pro nas ne zcela zajimaveho mesta Porto Torres, ktere bylo podle pruvodce zajimave, ale my to zkratka nenasli - tak kafe jsme se tam dali, to je pravda.
Pak uz jsme jen zaskocili zpatky do Alghera a po posledni prochazce jsme jeli smer letiste. Odevzdali auto a nastoupili do letadla, a po ruznych perypetiich se dostali kolem 2:00am domu. Jo a v letadle nas obsluhovala letuska Marketa, puvodem z Prahy - jsme holt svetovy :-)

A par poznatku a shrnuti na zaver:

• Sardinie je naprosto uchvatny ostrov. Neni moc zalidnena (1.5 milionu obytavel) a priroda je panenska, neposkvrnena


• Idealni cas navstevy je jaro, to se clovek vyhne turistum a poradne si tak uzije cely ostrov. Jen je problem s ubytovanim, mnoho hotelu je pres zimu zavrenych


• Obyvatele Sardnie jsou vyslovene srdecni. Nemluvi sice anglicky, ale jsou radi za kazde italske slovo, ktere s nimi clovek prohodi.


• Na Sardnii se bez auta nevyplati jezdit. Hromadna doprava tam funguje, ale preci jen vam nezastavi na tech uchvatnych vyhlidkach a na mnoha mista vlastne ani nejezdi.


• Benzin je na Sardnii hrozne drahy - to jen aby si clovek vzal dost penez s sebou


• Italska kuchyne je lahodna a ceny v zasade mirne. Kdyz se clovek vyhne turisticky zajimavym hotelum, tak si da vynikajici kafe a zmrlinu pro dva za €6-7. A salat za babku. Rozhodne se doporucuje mistni pizza a zvlastni druh chleba - je tenky jak vlas, spis takova placka, dela se s ruznym korenim a dostanete ho ke kazdemu jidlu - a da se levne koupit v obchode po obrovskych balikach :-)


• Sardinske silnice jsou kvalitou velmi slusne a velmi opustene. Jedete desitky kolometru a nepotkate vubec nikoho, maximalne tak stado nejakych zvirat ci skupinu nemeckych ci svycarskych motorkaru. A vsude jsou nejaka odstaveniste, abyste se mohli zastavit a kochat se krasami vukol


• Kdyz jsme u silnic, kolem silnic se vyskytuji v neprebernem mnozstvi znacky omezeni rychlosti (hlavne padesatka se premnozila), ktere ovsem vsichni, vcetne policie, ignoruji. Po chvilce jsem je zacal ignorovat take. Jinak turisti se prave poznaji podle toho, ze rychlost dodrzeji a tim zdrzuji jinak plynuly provoz.


• Celkove se da rict, ze Sardinie je raj pro milovniky prirody, motorkare, horolezce, potapece, milovniky dobreho jidla, usmevavych lidi a krasneho pocasi


• A 6 dni je malo - pokud mate dost dovolene, tak si najmete auto a mate program tak na 10 - 14 dni

No a to je asi vsechno. Radi bychom si nekdy sjeli jizni cast Sardnie - Cagliari a okoli, ale to az vyhledove ...

Mejte se bajecne! Arrivederci!!!

Jako vzdy, nekolik odkazu na fotky a doprovodne materialy.

Sardinie 2008

Mapa nasi cesty	Vyznamne body