Svatba

Tak a musim to prokecnout. Tedy hlavne kvuli tomu, ze jsem slibil fotky a podobne, a porad kde nic tu nic. Nez se pustim do vypraveni, fotky upravila Erika, takze pripadne diky na jeji hlavu :-)
Nuze, jak titulek napovida, bude se mluvit o svatbe. Predne, nebude to rec o tom, jak se vzit, na tom nic neni, ale o tom, jak jsme se vzali my - tedy ja a slecna EKG.
Prvne, kdo s timto napadem prisel. Tak s napadem jsme prisli oba dva! Vzasade jsme nakousli tema svatby uz tak pred rokem, ale vzdycky nejak nebyla vule neco pro to delat, nebo chut, nebo jsme meli jiny veci na praci, takze zkratka porad nic. Az najednou, nahodou, se tesne pred vanoci ukazalo, ze slecna EKG se nam mnozi. Tak samozrejme to byla mila zprava, ale nikdo z nas nemel zajem na tom, aby slecna EKG byla i svobodna matka. Tudiz jsem se do toho vlozil ja a navrhl, ze bych si ji s dovolenim vzal. A Erika po dlouhem premysleni a zvazovani pro i proti rozhodla, ze by se nebranila tomu, aby byla vzata a domluvila se svatba. A brzicko bylo svatba!
Maly zadrhel byl pouze v tom, ze budouci nevesta rezolutne odmitala vdavat se v oteplovackach, tudiz termin svatby pripoustela nejdrive na konec kvetna. Bohuzel urednicka masinerie ztrouchnivele Ceske Republiky neoddavala v kvetnu (nevim proc, maj, lasky cas), takze jsme termin posunuli na cerven.
Pri nasi breznove navsteve CR jsme vsem vyjevili, jak se veci maji a i pres pocatecni ostych se nasi nejblizsi odhodlali a na svatbu se dostavili.
Plan cesty byl nasledujici:
Prijed do CR (autem, jelikoz letadlo by mohlo byt problem, stran celkoveho stavu slecny EKG).
Vzit se.
Podivat se po okoli a navstivit vzdaleneji zijici pribuzne.
Odjet zpet.
Musim hned prozradit, ze plan se vydaril. Dalo by se rict, ze nic zajimaveho se nestalo, kdyby ovsem slecna EKG, jeste nez se rozloucila s titulem slecna, se nerozhodla zpestrit nas odjezd se Southendu.
Co se stalo? Nas plan byl vyjet kolem 3:30 rano, abychom se dostali na vlak pod kanalem v 5:20. Znalci zdejsich pomeru (zdravim je!) vi, ze je to presne na cas, maximalne 10 minut rezerva. Zhruba po 10 minutach jizdy slecna EKG zvolala, ze neco zapomnela. Zapomnela vsechny svatebni saty, tedy jak pro sebe, tak pro mamku. Co to znamenalo - svatbu v dzinach, nebo nestihnuti vlaku a nasledne problemy se dostat do Francie.
Po nekolika mintach nadavek, rvani si vlasu a vysvetlovani si situace jsme se rozhodli vratit. Tim jsme se samozrejme dostali do casoveho skluzu. Druhy pokus o dobiti Calais vedla Erika. Neuveritelnou rychlosti projela usek silnice A127, dalnice M25, M2 a M20 v rekordnim case, pricemz stanovila nas rychlostni rekord - 105 mph (170 kmh) - tolik jsme dle nasi GPS jeste nikdy nejeli. Svoji rychlosti nejen ze zvratila nepriznivy cas, ale dokonce prijela do Folkestone s 5 minutovou rezervou! Dalsi cesta jiz byla v zasade nudna, prakticky porad po dalnici az do Prahy a nasledne do Trebice.
Samotna svatba se odehravala v Trebici, v Malovanem dome (malovanem zvenku, unvitr jen ciste vybileny, to aby nebyla nejaka mylka!) za pritomnosti oddavajici a nasich rodin. Timto se omlouvame nasim pratelum, ktere jsme nepozvali - bylo to pro jejich dobro!
Po svatbe byla mensi svatebni hostina v blizkem restaurantu Holiday - velmi jsme si pochutnali a akci protahli az do pozdnich nocnich hodin.
Druhy den pak nasledovala prohlidka blizke Dalesicke vodni nadrze (pruvodcem byl muj novenabyty tchan) a nasledne navstevy Dalesickeho pivovaru, ktery nejspis znate z filmu Postriziny.
Dalsi dny jsme navstivili par znamych a pribuznych a vyridili nutne papiry a vyrazili zpet do Southendu.
Prikladam par dobovych fotografii (pro ilustraci) a mozna pridam i neco na tema navsteva Dalesicke elektrarny zavrsene puldenim seminarem s dotazy, bez obcerstveni.
Dekuji za pozornost a konec hlaseni!
Ondra a pani EKG :-)

Svatba