Jak jsem si hledal praci II

Takze jak to bylo dal s moji praci? Tak predne, byl patek, tyden po prijezdu, a ja mel praci! Tomu se rika pohadka.

Co bylo potreba dal - no v zasade nic. Muj trener mi neustale rikal, ze dal uz je to pohoda, ze mam byt hlavne v klidu. Bohuzel moje povaha mi nedovoli byt v klidu, nez dostanu do ruky smlouvu.
Tak jsem tedy cekal - neco jako dovolena, jen jsem nemohl nikam vyrazit, nic, jelikoz proste nebylo kam a hlavne za co.

Tou dobou jsme se jiz pomalu, ale jiste seznamovali se zvyky mongolskych kocovniku, stejne tak s genetickym materialem americkych kovboju, a vyposlechli si hodiny a hodiny narku slovenskych zlatokopu, tedy zajimave to smesice nasich novych spolubydlicich.

Z meho pohledu bylo ovsem potreba vyridit nekolik veci. Prvne - sehnat si ucet. Udajne to mela byt brnkacka, ale znalci mistnich pomeru tusi, ze to zas az takova sranda neni. Sice se tu nabizi zpoplatneny ucet "Passport account", ktery vam zaridi kdykoliv a kdekoliv, ale ani to neznamena, ze ho dostanete! Ja jsem si zasel na pobocku HSBC s penezi a pasem v kapse a presne dle rad na webu HSBC se postavil do fronty.
Tridic fronty (takova arabska verze al-caponeho v nejlepsich letech) se me po vzneseni meho pozadavku na zalozeni uctu zeptal, zda-li mam proof of address a dopis od zamestnavatele. Marne jsem mu vysvetloval, ze si jdu zalozit ucet, kde toto nepotrebuju, jakmile jsem rekl, ze nemam proof of address, byl jsem ignorovan a nasledne vyloucen z fronty.
Druhy den jsem se pokusil o totez, ale mensi fintou jsem se pokusil tridice oblafnout. Tentokrat jsem mel dopis od zamestnavatele (no nemel, ale mel jsem kus papiru co tak vypadal) a tridici jsem nakukal, ze mam i proof of address. Tim padem jsem se dostal pres tridice k urednici. Urednice naprosto netusila, jake produkty jejich firma nabizi a hned se se mnou jala vyplnovat lejstra. Tak pul hodiny jsme plnili az doslo na lamani chleba - ukazat nejakej ten proof of address a dopis od zamestnavatele. To ze nemam proof of address ji v zasade nevadilo, vadilo ji ale, ze dopis od zamestnavatele je na obycejnem papiru (cekala hlavickovy papir) a nepise se tam, ze jsem zamestnan, ale jen ze budu zamestnan. Na to konto odpovedela, ze si tam musi zavolat a overit. V zapeti mi oznamila, ze me tam nikdo nezna a rozloucila se se mnou.
Nastesti jsem si bystre pozadal pred nejakou dobou o ucet na internetu a zrovna po teto neuspesne eskapade mi prisel dopis, ze se mam dostavit na pobocku ve Stratfordu, ze mi tam ucet otevrou. A taky ano - naprosto bez problemu, za 5 minut jsem odchazel s uctem!

Tim padem jsem mel za sebou prvni cast ukolu. Druha byla jednodussi. Sehnat dve reference. Dodal jsem seznam referentu z Cech a cekal. Zde se ovsem projevila laxnost a nespolehlivost mych Ceskych referentu. Kluk, ktery mi na smrt sve matky a pribuzenstva jako celku sliboval vernost a reference az za hrob, se rozhodl odjet na sluzebni cestu a neprijimat ani maily. Nastesti jsem si nouzove sehnal jineho referenta. Ten bohuzel moc nepochopil formular, ktery ma vyplnit - byl totiz nanestesti pro nej naprosto necekane v anglictine a on mel jen vejsku a studoval posledni rocnik MBA, takze vysledkem bylo, ze mi napsal referenci ve stylu - toho cloveka neznam, jsem s nim nespokojen a na otazku, proc jsem opustil posledni zamestnani, naivne odpovedel, ze jsem byl vyhozen.
Nastesti i tato reference byla prijata, jelikoz v procesu referenci je hlavni, aby clovek napsal, ze me zna (to si asi jen vydedukovali) a zbytek je jedno.

Ted uz bylo potreba jen cekat, az se potvrdi datum nastupu. Toto datum se nekolikrat posunulo, z duvodu chybejiciho referenta a nasledne posunutim projektu, ktery jsem mel pro zacatek delat.

Prvni dny v praci byly velmi vesele. Anglicane pracuji trochu jinak nez na co je nasinec zvykly, a tady uz vubec. Do prace prichazi jako na zavolanou. Kdyz nikdo nevola - neprijdou. Ne doslovne, ale nekdy to tak vypada. Nejak se tu nikdo neobtezoval prijit me vyzvednout ve smluvenou dobu na vratnici, tak jsem si hezky posedel, precetl jsem si hromady reklamnich materialu, pokecal s ochrankou a tak. Do prace jsem prisel oblecen normalne - styl dziny, kosile. Teprve po tydnu mi bylo sefem sdeleno, ze dziny nejsou povolene. Tak nosim manzestraky - ty povolene jsou.

Jak uz jsem se zminoval, prace Anglanu je trochu jina - nikoliv to co delaji, ale jak to delaji. Predne, Anglan v praci neustale pije caj, nebo vodu. Anglan praci nejak zasadne neproziva - zadne velke vykony, spis uvazliva prace, pekne pomalu, ale poctive. Anglan se nechce pretrhnout, takze prescasy mu nehrozi. Anglan je pratelsky - kdyz po nekom neco chci, tak je potreba nejdriv nejakou chvili nezavazne pokecat (jak se ma, jak se mam ja, co jsem delal vecer, co budu delat o vikendu, jak se ma pritelkyne, co rodina a tak), a teprve kdyz se vycerpaji tato temata plus neco malo o pocasi, tak se prejde k tomu, abychom si rekli, proc jsme vlastne celou tuhle konverzaci vedli - tedy rekli, co jsme si vlastne rict chteli. Nekdy je to unavne, kdyz clovek zrovna neco rychle potrebuje, ale da se na to zvyknout. Zajimave na anglanech je, ze clovek z nich citi, ze je neotravuje - mineno - skoro az vybizeji k tomu, aby po nich neco clovek chtel. V Cechach ma clovek strach se nekoho na neco zeptat, nekoho otravovat, tady jsou skoro radi, ze muzou byt otravovani. Radi si totiz povidaji o pocasi.

Zcela jiny je zde zpusob odmenovani - nejsou zde zadne premie. Plati se na pul cesty - mineno, vyplata je v polovine mesice, ale plati se za dany mesic, nikoli za jiz odpracovany, jako je tomu v Cesku. Tzn. pul mesice clovek dostane vyplatu a za druhou pulku zalohu.
Jinak clovek ma radu bonusu, je jich spousta, ani je nebudu vyjmenovavat.

Zajimavou veci je, ze lidi se nejak nemusi po praci. V Cechach jsem byl zvykly, ze se dalo po praci zajit na pivo, nebo se udelala nejaka spolecna akce a tak - proste spolupracovnik=kamarad. Tady je to dost striktne oddelene. Ne ze by se nedelali akce po praci, ale spolupracovnik neni kamarad. Lide si proste netahaji praci a kamarady domu. Snad je to jasne.

Co rict zaverem. Ze se mi tu zatim libi, ale v globalu vzato, prace jako kazda jina. Tedy az na ty penize ...