Vzhůru! ... Do Germánie!
Vzhůru! … Do Germánie!
Nuže, jak již zde bylo zmíněno, minulou neděli jsme se vypravili, děvenky moje starostlivé, na přátelskou misi do Germánie. Brzy ráno jsme si tedy sbalili uzlíček a vydali se na Masarykovo nádraží, odkud jsme po řádném zakoupení jízdenky vyjeli vlakem směrem na západ. Cesta z Prahy do Děčína, kde jsme následně přestupovali, probíhala poklidně, pouze jednou nás přišel vyrušit průvodčí, jemuž ale Ondra protestně řekl: „Dobrý večer!“, což toho dobrého muže tak zmátlo, že se vícekrát již neobjevil… Já jsem se sice snažila uvést věc na pravou míru, řka, že je ráno, načež ale Ondra okamžitě zareagoval nevyvratitelným konstatováním: „… ale jsou tu zatažený závěsy…“
Nic významnějšího již se cestou nepřihodilo, pouze v Ustí jsme se rozhodli, že se nad/Labem :)) , abychom k sousedům nevstupovali s prázdnými žaludky, a řádně tedy posilněni jsme po dvou menších přestupech dorazili do „Drrrrresdenu“.
Ve fotogalerii máme velmi sympatické obrázky, jež náš pohyb po Drážďanech mapují s téměř nulovou odchylkou, tudíž se jím nebudu příliš zabývat a zaměřím se pouze na pár zajímavostí. Tak například jsme zjistili, že drážďanské ulice jsou skleněné! Opravdu, ještě nikdy jsme neviděli ulice v centru města pokryté tolika různobarevnými střepy a kusy rozflákaných láhví. Zřejmě se jedná o jakousi zvláštní německou tradici, jejímž cílem je pokrýt během sobotní noci co největší plochu města střepy z lahví…
Dále jsme zjistili, že v neděli je naprosto všechno zavřené, tedy nejen obchody, ale i stánky s občerstvením a zmrzlinou (ne že bychom po ní v tom mrazu toužili…), což nám přišlo poněkud neekonomické… Ale co bychom jim do toho kecali, my máme svých problémů až nad hlavu… :)
Zajímavým objevem také bylo, že kovové pouliční kukaně s veřejným WC jsou nedobitně uzamčeny na zámek, od něhož mají patrně klíče jen vybraní jedinci (podle obrázku vozíčkáři). Po tomto zjištění jsme k Němcům pojali mírnou nedůvěru… říkali jsme si, zdali to není z jejich strany jakási podlá nechutná podpásová „studená válka“ proti vpádům cizých mocností – rozdat si klíče od záchodů jen mezi sebou a cizinci at se klidně po… potentují kde chtějí :)) (či spíše nechtějí…).
Naše podezření se naštěstí nepotvrdilo – zanedlouho se nám podařilo nalézt i „WC-iglů“ fungující na mince. (Jistý postarší Němec si sice nemohl pomoct, aby mi ho alespoň po nějaký čas neblokoval svojí přítomností, ale vida, že proti nám nemá šanci, brzy to vzdal a záchod uvolnil, neřád :)))
Ještě něco jsme objevili? Aha, ano, došli jsme k poznání, že Němci nesnášejí na ulicích automaty na cokoliv. Automaty na jízdenky mají umístěné přímo v dopravních prostředcích a bankomaty (jejichž nevysvětlitelná neexistujícnost nám z počátku vrtala hlavou – tou Ondrovou :)), mají v takových malých pouličních skleněných domečcích (což Ondrova hlava později prokoukla :)
Zvířátka mají v Německu stejně roztomilá, jako jsou ta naše. Ta mrtvá a poněkud zploštělá krysa na Prager Strasse se, pravda, příliš nehýbala, ale ta vrána v novější - obytné části města nám to svojí mrštností vynahradila.
Pečivo z obchůdku na nádraží, jemuž jsme neodolali a pár kousků zakoupili, nás rovněž oblažilo dle očekávání stejnou chutí, jako má pečivo české, tudíž šmakovalo :)
A to je z mých soukromých pozorování asi vše. Cesta domů probíhala taktéž poklidně, i když s poněkud více přestupy než tomu bylo na cestě tam, a není tedy nutné jí věnovat větší pozornost. Není již tedy o čem hrát a my můžeme jíti k šatně… (to by napsal Neruda). Já, na rozdíl od něj, nikam nepůjdu a pokusím se, ač v této oblasti značně tápu, přesunout toto své pojednání na net. Jestli se mi to podaří, doufám, že budu za tento svůj počin náležitě po zásluze potrestána… odměněna! :)
Přeji všem krásný den, a budete-li podnikat nějakou obdobnou výpravu jako my, pak šťastnou cestu, zdar a sílu! :)
Erika
Nuže, jak již zde bylo zmíněno, minulou neděli jsme se vypravili, děvenky moje starostlivé, na přátelskou misi do Germánie. Brzy ráno jsme si tedy sbalili uzlíček a vydali se na Masarykovo nádraží, odkud jsme po řádném zakoupení jízdenky vyjeli vlakem směrem na západ. Cesta z Prahy do Děčína, kde jsme následně přestupovali, probíhala poklidně, pouze jednou nás přišel vyrušit průvodčí, jemuž ale Ondra protestně řekl: „Dobrý večer!“, což toho dobrého muže tak zmátlo, že se vícekrát již neobjevil… Já jsem se sice snažila uvést věc na pravou míru, řka, že je ráno, načež ale Ondra okamžitě zareagoval nevyvratitelným konstatováním: „… ale jsou tu zatažený závěsy…“
Nic významnějšího již se cestou nepřihodilo, pouze v Ustí jsme se rozhodli, že se nad/Labem :)) , abychom k sousedům nevstupovali s prázdnými žaludky, a řádně tedy posilněni jsme po dvou menších přestupech dorazili do „Drrrrresdenu“.
Ve fotogalerii máme velmi sympatické obrázky, jež náš pohyb po Drážďanech mapují s téměř nulovou odchylkou, tudíž se jím nebudu příliš zabývat a zaměřím se pouze na pár zajímavostí. Tak například jsme zjistili, že drážďanské ulice jsou skleněné! Opravdu, ještě nikdy jsme neviděli ulice v centru města pokryté tolika různobarevnými střepy a kusy rozflákaných láhví. Zřejmě se jedná o jakousi zvláštní německou tradici, jejímž cílem je pokrýt během sobotní noci co největší plochu města střepy z lahví…
Dále jsme zjistili, že v neděli je naprosto všechno zavřené, tedy nejen obchody, ale i stánky s občerstvením a zmrzlinou (ne že bychom po ní v tom mrazu toužili…), což nám přišlo poněkud neekonomické… Ale co bychom jim do toho kecali, my máme svých problémů až nad hlavu… :)
Zajímavým objevem také bylo, že kovové pouliční kukaně s veřejným WC jsou nedobitně uzamčeny na zámek, od něhož mají patrně klíče jen vybraní jedinci (podle obrázku vozíčkáři). Po tomto zjištění jsme k Němcům pojali mírnou nedůvěru… říkali jsme si, zdali to není z jejich strany jakási podlá nechutná podpásová „studená válka“ proti vpádům cizých mocností – rozdat si klíče od záchodů jen mezi sebou a cizinci at se klidně po… potentují kde chtějí :)) (či spíše nechtějí…).
Naše podezření se naštěstí nepotvrdilo – zanedlouho se nám podařilo nalézt i „WC-iglů“ fungující na mince. (Jistý postarší Němec si sice nemohl pomoct, aby mi ho alespoň po nějaký čas neblokoval svojí přítomností, ale vida, že proti nám nemá šanci, brzy to vzdal a záchod uvolnil, neřád :)))
Ještě něco jsme objevili? Aha, ano, došli jsme k poznání, že Němci nesnášejí na ulicích automaty na cokoliv. Automaty na jízdenky mají umístěné přímo v dopravních prostředcích a bankomaty (jejichž nevysvětlitelná neexistujícnost nám z počátku vrtala hlavou – tou Ondrovou :)), mají v takových malých pouličních skleněných domečcích (což Ondrova hlava později prokoukla :)
Zvířátka mají v Německu stejně roztomilá, jako jsou ta naše. Ta mrtvá a poněkud zploštělá krysa na Prager Strasse se, pravda, příliš nehýbala, ale ta vrána v novější - obytné části města nám to svojí mrštností vynahradila.
Pečivo z obchůdku na nádraží, jemuž jsme neodolali a pár kousků zakoupili, nás rovněž oblažilo dle očekávání stejnou chutí, jako má pečivo české, tudíž šmakovalo :)
A to je z mých soukromých pozorování asi vše. Cesta domů probíhala taktéž poklidně, i když s poněkud více přestupy než tomu bylo na cestě tam, a není tedy nutné jí věnovat větší pozornost. Není již tedy o čem hrát a my můžeme jíti k šatně… (to by napsal Neruda). Já, na rozdíl od něj, nikam nepůjdu a pokusím se, ač v této oblasti značně tápu, přesunout toto své pojednání na net. Jestli se mi to podaří, doufám, že budu za tento svůj počin náležitě po zásluze potrestána… odměněna! :)
 |
| Drrrresden 6.11.2005 |
Přeji všem krásný den, a budete-li podnikat nějakou obdobnou výpravu jako my, pak šťastnou cestu, zdar a sílu! :)
Erika
No comments:
Post a Comment